Nenadálá smrt politika zavdá vždy řadu otazníků, vyvolá hypotézy o příčinách a vytvoří i konspirační teorie. A to bez ohledu na dobu, režim i zemi. Polsko nevyjímaje. Když navíc spadne letadlo se dvěma ministry z různých států, hned se najdou pochybovači, kteří řeší jen to, kdo z potentátů byl cílem a kdo jen kolaterální ztrátou. Jakoby ministr nesměl zemřít při obyčejné nehodě. 

Milovníky starých filmových detektivek, zvláště pak nezapomenutelných výkonů Jaroslava Marvana v Hříšných lidech města pražského, možná mile překvapí fakt, že proslulý kriminalista Karel Vacátko opravdu existoval. Pocházel z pražských Holešovic a jeho skutečné jméno bylo Josef Vaňásek (1877 až 1938).

Při kontaktu s naprosto cizí kulturou se prakticky nelze vyhnout četným nedorozuměním. Pro nás Rakousko sice žádnou exotiku nepředstavuje, pro někoho ale možná ano. To platilo třeba po druhé světové válce, kdy byla země rozdělena mezi vítězné mocnosti na čtyři okupační zóny. Někteří američtí vojáci možná tehdy ani netušili, kam to vlastně přišli a že nějaké Rakousko vůbec existuje.

Smutné prvenství má město Bath v americkém Michiganu. V květnu uplyne 90 let od chvíle, kdy se právě tady stala tragédie, která se zapsala do dějin jako nejkrvavější školní útok v dějinách Ameriky.

Cyklista, cestovatel, vojenský poradce habešského císaře a objevitel domorodých "mrakodrapů" v Jemenu. To všechno byl muž dobrodružného ducha a brněnský rodák Adolf Parlesák.

Čeští poslanci odsoudili masakr Arménů, ale také nacistické masakry, což silně popudilo Ankaru. Český parlament v úterní rezoluci totiž výslovně zmínil arménskou genocidu, čím ji de facto uznal. Turecko se přitom dlouhodobě brání tomuto označení. 

Karel Kryl by se letos v dubnu dožil třiasedmdesáti let. Třiadvacet let od smrti básníka, písničkáře a břitkého glosátora Karla Kryla si široká česká a také slovenská veřejnost připomněla počátkem března. Na svá setkání s ním vzpomíná novinář a spisovatel Kristián Chalupa. 

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu prožívat, prohlásil kdysi francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan možná tento citát nezná – anebo ho naopak zná až moc dobře. Za svůj vzor a inspiraci sice označuje slavného Sulejmana I. Nádherného, jeho politická dráha přitom ale až nápadně připomíná osud jiného sultána: Abdülhamid II. byl rozporuplnou postavou tureckých dějin a šel na to na přelomu 19. a 20. století hodně podobně jako Erdogan – a špatně skončil.