Hledání pravdy musí být hlavním smyslem práce historiků, badatelů i dokumentaristů. Minulost jimi prezentovaná by měla být zobrazená objektivně - na základě pečlivého studia všech dostupných archiválií a výpovědí dosud žijících svědků. Cílem by se za žádných okolností neměla stát politická objednávka nebo subjektivní světonázor, jak tomu bylo v případě tragédie v Dole Doubrava z února 1949.

Nedostatek, případně úplná absence informací nutně vyvolává dohady a plodí někdy neuvěřitelné hypotézy. Čím více se mlčí, tím je vše podezřelejší a fantazie pracuje naplno. Drobty, které občas proniknou mlhovinou cenzury, se stanou jen zdrojem dalších výmyslů.

Propagandistické tanečky a následné mediální kauzy kolem tohoto známého incidentu z dob počínající normalizace nikdy nepřestaly a asi nepřestanou. Absurdně a bizarně dochází ke snaze pozměnit historii, pokroutit fakta a svědectví takovým způsobem, aby nakonec oběť označili za viníka. Proč? 

I zcela banální, na počátku nepatrné porušení zdánlivě byrokratických služebních předpisů může vést k další, řetězové sérii přestupků, která ve finále skončí tragédií. A právě to se stalo v březnu 1926 přímo v centru Prahy.

Přílišná horlivost a ochota někdy nadělá více škody než nezájem a lhostejnost. Zvláště, když se prostý obdiv a úcta k osobnosti změní v servilitu. Dobrý záměr se prolíná se strachem z osobní odpovědnosti a striktní plnění povinností převáží nad zdravým rozumem. 

Dramatické události provázející československé gymnastky na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 jsou málo známé, přitom by se klidně mohly stát námětem pro hollywoodský film. Pro osm mladých žen to ale byla holá realita, kdy se nesmírná radost mísila s obrovským smutkem. Devátá gymnastka se pak stala jediným sportovcem na světě, jemuž byla udělena zlatá olympijská medaile in memoriam.

DRUHÁ ČÁST. V pátek 28.října 1983 došlo v objektu vojenského útvaru v Chotusicích na Čáslavsku k přepadení strážných. Jednoho z nich pachatelé Marian Ježík (22) a František Lukacz (23) vážně zranili a do rukou se jim dostaly samopaly. Dva dny útočníci prchali, netušíc, že jejich identitu už vyšetřovatelé odhalili. V Přelouči přepadli a unesli ing. Válka i s jeho autem a odejeli do Ostravy, kde byl Lukacz vzápětí zadržen. Ježík s ostře nabitým samopalem pronásledovatelům unikl a zmizel někde v ulicích města.

Příběh, který napsal život v době již skomírající normalizace, jako by vzdáleně připomínal kontroverzní kauzu bratří Mašínů z počátku padesátých let. Osudy pachatelů a obětí, které byly v nepravý čas na nepravém místě, se prolnuly. Ve finále se znovu otevřela otázka, kde jsou hranice osobní svobody jednotlivce.