Jen čtvrt hodiny poté, co ráno 18. května 1927 usedly děti do školních lavic se stalo něco, co jejich učitelka Bernice Sterling nejdřív považovala za zemětřesení.

"Jako by se zvedla podlaha. V šoku jsem si chvilku myslela, že jsem oslepla. Když se to stalo, bylo najednou ve vzduchu plno dětí, letících lavic i knih. Děti to vymrštilo, některé katapultovalo ven z budovy," popsala pak.

Ve skutečnosti otřásl severním křídlem školy silný výbuch, který zabil 38 lidí, převážně dětí, a 58 dalších zranila. Nebyl ale ten den ani první, ani poslední.

Jen chvíli předtím odpálil pětapadesátiletý farmář Andrew Philip Kehoe svou farmu, pak školu a nakonec krátce po deváté ve svém autě i sám sebe a několik dalších lidí včetně šéfa školské rady Emoryho Huycka. 

Kehoe ho přivolal ke svému autu a jeden ze svědků popsal, že těsně před výbuchem se oba muži přetahovali o něco, co vypadalo jako "dlouhá zbraň". Ředitele nepřilákal Kehoe k autu pro nic za nic, byla to poslední tečka v jeho tažení za pomstou.

Na plotě své farmy, kde dva dny před tragédií zabil svou nemocnou manželku, nechal Kehoe vzkaz, že se zločinci nerodí, ale jsou stvořeni. Farmář se totiž mstil a svůj útok připravoval dlouho, a ne zrovna nenápadně.

Zabíjel kvůli penězům?

Kehoe byl původně elektrikář, který žil v Bath se svou manželkou Nellie zhruba osm let. Někteří ho popisovali jako ochotného člověka, který neváhal vypomoci sousedům, zároveň se ale nesnesl s lidmi, co mu nešli na ruku.

I přes komplikovanou povahu nicméně pracoval ve škole, spravoval její pokladnu. Právě tady se začala psát předehra pro tragédi. Počátkem 20. let se totiž v Bath rozhodli zvýšit daň z nemovitosti a získané peníze použít na stavbu nové školy pro děti z města a okolí.

Kehoe proti tomu protestoval. Tvrdil, že jeho farma nemá takovou hodnotu, jaká se jí připisuje, a měl by proto platit méně. Stížnosti mu však nepomohly. Nelíbilo se mu ani fungování školské rady a právě jejího šéfa Emoryho Huycka obviňoval ze špatného hospodaření.

V polovině 20. let v životě Kehoea několik několik zvratů. Nakrátko získal místo městského úředníka, ale brzy svou pozici v klasické volbě neobhájil, což ho patrně velice ponížilo. Jeho manželka Nellie navíc onemocněla tuberkulózou, léčba byla drahá a manželé se dostali do finančních problémů. Kehoe přestal splácet hypotéku na svou farmu a banka začala chystat aukci.

Kehoe přestal pracovat, místo toho se pustil do příprav svého krvavého plánu. 

Farmář se slabostí pro výbušniny

Během vyšetřování vyšlo najevo, že se Kehoe sice snažil být nenápadný, ale úplně bez povšimnutí nezůstal. Nahrály mu ovšem okolnosti, jež mu plánování masové vraždy dost ulehčily - znal dobře školu a měl do ní přístup.

Celé měsíce po nocích budovu "podminovával", řada lidí ho dokonce několikrát viděla, jak se s čímsi plahočí do školy. Nikdo ho však nenahlásil. Farmář přitom doufal ve větší krveprolití, trhavinu umístil i pod jižní křídlo školy, ale tam nakonec nevybuchla. 

Dynamit, který se našel pod školou | zdroj: wikipedia

Dynamit a další komponenty tehdy patřily k celkem dostupnému zboží. Farmáři je běžně používali a Kehoe nakupoval v malém a v různých obchodech. Byl puntičkář. Své auto nacpal předměty, které posloužily jako šrapnely. Dokonce koupil lepší pneumatiky, aby tíhu nákladu vydržely a při případné nehodě nevzbudil podezření.

I přes veškerou opatrnost Kehoe přece jen vzbudil podezření u sousedů, kteří ho dokonce přejmenovali na "dynamitového farmáře", aniž by tušili, jak přiléhavou přezdívku mu dali. 

Nevídaný rozsah zkázy

Když 16. května zavraždil na farmě svou manželku, která se zrovna vrátila z nemocnice, měl už vše připravené. Dokonce svázal své dva koně, aby nemohli utéct a při výbuchu je čekala jistá smrt. Manželčino tělo ponechal v kolečku a vydal se ke škole, kde ho po prvním výbuchu zahlédl jeden z dobrovolných záchranářů Monty Ellsworth, jak zkázu s úšklebkem pozoruje.

Kehoeho auto totálně zničené explozí | zdroj: wikipedia

Ellsworth také později popsal děsivý výjev - roztrhaná těla, matku, která oplakávala hned tři své mrtvé děti. Nebyla zdaleka jediným rodičem, který přišel o víc než jednoho potomka. Poněkud bizarní pak bylo, že se tragédie "dělila" o titulní strany novin se slavným přeletem přes Atlantik, který 20. května uskutečnil Charles Lindbergh. O pět let později přitom zaplnil noviny další známý zločin spojený právě s Lindberghovými. Letcova prvorozeného syna totiž unesli přímo z dětského pokoje, chlapec únos nepřežil.

Oficiálně poslední, 45. oběť školní tragédie zemřela po více než čtvrt roku od útoku. Skutečně poslední obětí byl ale chlapec, kterému bylo v době útoku osm let a devátých narozenin se nedožil jen o pár dní. Zemřel na myokarditidu, zánět srdeční svaloviny, způsobenou zřejmě infekcí po zraněních. Jeho sestra Marjorie zahynula během útoku.

Hrob bez jména

Solidaritu s michiganském městečkem projevili nejen sami Američané, ale dokonce i někteří Evropané. Kahoeho úplně spálené ostatky skončily bez obřadu v neoznačeném hrobě. Jeho manželku pohřbili samostatně, pod dívčím jménem.

Krátce po tragédii guvernér vyhlásil sbírku a do města začaly proudit i dary na novou školu, šek na 75 tisíc dolarů vypsal také republikánský senátor James J. Couzens. Rok se učilo v budově radnici. V  srpnu 1928 pak v Bath začala fungovat opravená škola, která nesla právě Couzensovo jméno.

Pozemek nechvalně proslulé farmy kompletně zaorali, oběti tragédie však ve městě stále připomínají pietní místa - například park, který vznikl poté, co byla obnovená škola v 70. letech zbourána. Stále ještě žije několik pamětníků tragédie. 

Před časem například George Baird, kterému bylo v době tragédie 15 let, popsal den, který změnil dějiny michiganského městečka. Měl štěstí, nebyl totiž tehdy ve škole. Kvůli skvělým studijním výsledkům nemusel skládat závěrečné zkoušky, když však slyšel výbuch, vydal se ke škole, kde pak pomáhal zraněným. Jen pár dnů předtím se Baird s Kehoem setkal přímo na jeho farmě, kam mu přinesl školné.