Milé děti, Ježíškovi narostly vousy

Komunisté během čtyř desítek let vlády v Československu zlikvidovali kdekoho a kdeco. Na Vánocích ale ztroskotali. Víru v Ježíška, Mikuláše, anděly a čerty dětem vzít nedokázali. 

Před Vánoci v roce 1952 oznámil tehdejší československý premiér, komunista Antonín Zápotocký převratnou novinu. Zvěstoval ji v jednom z nejstupidnějších projevů (tady), který kdy český nebo československý komunistický pohlavár pronesl. Užaslým dětem v něm sdělil, že Vánoce se radikálně změní.

A ještěže Zápotocký mluvil o reformě Vánoc tři dny před Štědrým dnem. Jinak by leckomu z jeho řeči zaskočila kost v krku.

Zápotocký v projevu k dětem a mládeži (viz audio níže, celý text zde) zvěstoval, že „malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, je symbolem starých Vánoc, zatímco my teď budeme mít Vánoce nové, komunistické“.

Pozdější prezident sdělil národu převratnou informaci, že z Ježíška nevyrostl Ježíš, ale Děda Mráz. „Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Také Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu,“ žvanil Zápotocký.

Pokud nechápete, jak takové myšlenky může vypustit z úst střízlivý a příčetný člověk, pak neznáte komunisty. Politik, přezdívaný ‚ušaté torpédo‘, podrobně popsal, jak budou moderní komunistické Vánoce vypadat: „Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.“

A konec vánočního projevu? Že by aleluja? Kdepak, výčet závazků!

„Do Vánoc splníme závazky soudruhu Stalinovi!... Slibme, že se budeme starat každý ze všech svých sil…, aby úkoly vytyčené pro poslední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc splněny… aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků.“

Děda Mráz, švadleny, horníci...

Zápotockého projev o přeměně Ježíška v Dědu Mráze nicméně nebyl blesk z čistého nebe. Komunisté začali vánoční tradice bourat hned po roce 1948, kdy se zmocnili vlády.

Už v příštím roce začaly z výkladů mizet jesličky s Jezulátkem. Z rozhlasu se už neozývaly koledy – aspoň ne ty tradiční. Vystřídaly je koledy nové. Jezulátko, postavy andělů, pastýřů a tří králů nahradili Děda Mráz, švadleny, horníci, úderníci všech profesí, anebo dokonce pohraničníci. V komunistických koledách vystupovali rovněž Gottwald i Stalin a připomínala se povinnost makat a plnit (a ještě líp překračovat) pětileté plány.

Jednu z takových komunistických koled ve své knize České Vánoce (tady) připomínají Petr a Pavlína Kourovi. Byla otisknuta koncem roku 1950 v Mateřídoušce pod prostým názvem Koleda.

Koledu byste však v tomhle dílku sotva hledali. Posuďte sami:

Za to, že tolik dárků mám,
že teplo je v naší škole,
já vím, že děkuji nejvíc vám,
stateční horníci v dole. 

Za to, že naší zahrady
je kousek světa svěží,
děkuji soudruhům z armády,
že věrně vlast naši střeží.

Následují další sloky s díky knihařům, švadlenám, zemědělcům a nakonec – soudruhu Gottwaldovi:

Za to, že rudý šátek mám,
ať se to každý doví:
horoucí pozdrav posílám
soudruhu Gottwaldovi.

Když přijížděl Děda Mráz z Kremlu

Kourovi ve své knize připomínají, že Vánoce v prosinci 1953 projednával dokonce Ústřední výbor KSČ (nejmocnější instituce v zemi, mocnější než vláda). Soudruzi se tehdy usnesli, že vedle sovětského Dědy Mráze dětem nadělí ještě ryze československého Dědu Mráze.

Družba dvou Dědů měla pevný scénář rozdělení do dvou částí:

I. část: Putování sovětského Dědy Mráze ze Sibiře k našim dětem. Přílohou byla pečlivě prokreslená trasa, po které putuje.

II. část: Nadílka československého Dědy Mráze našim dětem. Sovětský Děda Mráz je představitel hojnosti a štědrosti, zobrazující bratrskou a nezištnou pomoc Sovětského svazu našemu lidu. Československý Děda Mráz vyjádří vděčnost a lásku Sovětskému svazu a předá pozdravy našich dětí dětem sovětským...

Sovětský Děda Mráz vytrvale zajížděl do Československa deset let, až do počátku let šedesátých. Bylo však obtížné shánět k němu dětský komparz, a tak komunisté nakonec reformu Vánoc v tichosti odpískali.

Svéhlavé děti dál vyhlížely Mikuláše, anděly a čerty, psaly svá přání Ježíškovi a doma u stromečku zpívaly reakcionářské koledy. Třeba tuhle:

Půjdem spolu do Betléma,
dujdaj, dujdaj, dujdaj dá!

Ježíšku, panáčku!
Já tě budu kolíbati… (zde)

Komunistům děti nevěřily. Bohužel jim věřili, anebo se jich báli mnozí dospělí. A tak je volili. Dlouhé desítky let…

Tahle noční můra je ale snad za námi. Na věčné časy.

Takže veselé Vánoce s Jezulátkem!