Dnes je pátek 4. prosince 2020., Svátek má Barbora
Počasí dnes 5°C Skoro zataženo

Jací jsou Rakušané? Pijí pivo a chodí pozdě, ale ne v maškarním!

Jací jsou Rakušané? Pijí pivo a chodí pozdě, ale ne v maškarním!
Americká armáda ve Vídni v roce 1945 | zdroj: Profimedia.cz

Při kontaktu s naprosto cizí kulturou se prakticky nelze vyhnout četným nedorozuměním. Pro nás Rakousko sice žádnou exotiku nepředstavuje, pro někoho ale možná ano. To platilo třeba po druhé světové válce, kdy byla země rozdělena mezi vítězné mocnosti na čtyři okupační zóny. Někteří američtí vojáci možná tehdy ani netušili, kam to vlastně přišli a že nějaké Rakousko vůbec existuje.

"Nemá smysl čekat od Rakušanů dochvilnost a spolehlivost tak, jak tyto pojmy chápeme my. A nečekejte, že se vám ukážou v maškarním!" dozvídá se návštěvník o národu, který si tak libuje v krojích. To nejsou citáty z jen tak ledajakého cestovního průvodce, ale právě pokyny pro americké vojáky.

Příručka Austria – A Soldier's Guide nyní vyšla poté, co se její originál našel u syna jednoho bývalého amerického vojáka. Čtyřiatřicetistránková knížečka měla Američany v roce 1945 připravit na jejich službu v Alpské republice, píše rakouský deník Die Presse.

"Rakušané a Němci sice hovoří stejným jazykem, Rakušané jsou ale v mnoha ohledech jiný národ." Tato věta vlastně tvoří jádro celého dílka: tady jsou "osvobození" Rakušané, zatímco tam "poražení" Němci. Prvně jmenovaní tvořili jen menšinu mezi nacistickými katany v Rakousku a navíc nebyli jako národ nikdy vůči Američanům tak nepřátelsky naladění jako Němci, stojí v manuálu.

Rakušané jsou podle příručky navýsost muzikální a nejraději pijí vychlazené pivo – spíš světlé než tmavé. A vedle zmíněné nedochvilnosti tu jsou i další negativa: Příliš prý nerespektují pravidla a předpisy. Na jejich dodržování se musí přesto trvat – ale prý po dobrém. 

profimedia-0156449188 Vídeň v roce 1945 | zdroj: Profimedia.cz

Pozor na sentimentalitu!

Příručka ovšem výslovně varuje před lehkomyslností. Vojáci by se podle ní měli připravit na to, že stále ještě existuje v zemi ilegální nacistické hnutí, které se bude snažit okupačním armádám škodit.

"Život v Rakousku obnáší trvalou obezřetnost, bdělost a sebedůvěru," stojí v knížečce. Ani sentimentalita vůči obyvatelstvu prý není namístě. Pokud Rakušané fňukají nad svým údělem, mají jim prý vojáci klidně připomenout, že si částečně mohou sami za to, že jejich země byla připojena k Německu a že následně bojovali v Hitlerově armádě.

Vojáci měli také přispět k vytvoření svobodného a nezávislého Rakouska, což bylo cílem Spojenců zakotveným v Moskevské deklaraci. "Chceme, aby se Rakušané nově definovali jako mírumilovný národ. Můžete tomu napomoci tím, že prokážete sebedisciplínu a sebekontrolu a budete s Rakušany jednat řádně a férově," konstatuje příručka.

Příliš vřelé vztahy s obyvatelstvem se ale vojákům nedoporučují. Když manuál vznikal, platil pro ně ještě zákaz osobního kontaktu, který byl zrušen až na podzim 1945. Je tu i varování před velmi rozšířenými pohlavními chorobami. Nezdá se ovšem, že by na to američtí vojáci příliš dbali – v poválečném období přišlo v Rakousku na svět kolem 30 tisíc jejich potomků.

Katedrála svatého Štěpána ve Vídni v roce 1945 Katedrála svatého Štěpána ve Vídni v roce 1945 | zdroj: Profimedia.cz

"Rakousky" snadno a rychle

O zemi, kam byli vysláni, nevěděli někteří vojáci vůbec nic. V knížečce proto nesměly chybět ani krátké kapitolky o dějinách a přírodních podmínkách ("Sever působí spíše neutěšeným dojmem, jih je teplý a přívětivý") a také hrst užitečných frází – od Gnädige Frau (milostivá paní) až po Deckung! (kryjte se!).

Příručku vydal Mediterranean Theater of Operations, United States Army (MTOUSA), který byl odpovědný za vojenské operace ve Středomoří – včetně jižní Evropy a Rakouska. Jeho autor známý není, ale podle vydavatelů by mohlo jít o někoho, kdo musel prchnout před nacisty. Z textu je totiž stále cítit jistou citovou svázanost s Rakouskem.

Dnes již nezjistíme, zda to bylo díky rukověti nebo díky dobře zásobovaným americkým vojákům, kteří se s místními často rádi podělili, faktem zůstává Američané byli mezi obyvatelstvem většinou oblíbení. A možná si vojáci odnesli domů přece jen trochu jiný obrázek o Rakušanech, než jako o nepořádných bohémských pivařích.

Rakousko bylo po válce rozděleno mezi vítězné mocnosti na čtyři okupační zóny. Americká zahrnovala Horní Rakousy jižně od Dunaje, Salcbursko a malou část Štýrska, sovětská severovýchod země (Dolní Rakousy, Burgenland a Horní Rakousy severně od Dunaje), britská jih (Korutany, Štýrsko a východní část Tyrolska) a francouzská západ (Tyrolsko a Vorarlbersko).

Vídeň byla - podobně jako Berlín - rozdělena na čtyři sektory. Toto rozdělení trvalo až do května 1955, kdy byla podepsána Rakouská státní smlouva, obnovující suverenitu země. Nemohlo jít o mírovou smlouvu, protože Rakousko v letech 1938 až 1945 fakticky neexistovalo.

Podepsání státní smlouvy vlastně umožnila až Stalinova smrt v roce 1953. Sovětský vůdce totiž zchudlé a vyčerpané Rakousko do té doby drancoval, jak to jen šlo - podepsal kolem stovky usnesení o zabavení rakouských firem.

Speciální jednotky odvážely obrazně řečeno všechno, co nebylo přišroubováno: 26 956 strojů, lisy, soustruhy, vybavení pro vysoké pece a válcovny, 8310 elektromotorů, prefabrikáty, telefony, papír a barevné kovy. Do neméně vyčerpaného Sovětského svazu zamířilo z Rakouska 31 200 plně naložených železničních vagónů.

Zdroje:
Die Presse

Kurzy

Finance

Kurzovní lístek: Exchange s.r.o.

EUR 26,460 26,540
USD 21,760 21,880
Kurzovní kalkulačka

Více měn / Porovnání kurzů bank / Europlatby zdarma