Strom, jehož plody jsou trefně nazývané "jablka smrti", má domov na Floridě. Zatímco před třemi staletími rostl po celém Karibiku a svými bohatými kořeny zpevňoval pobřežní půdu, dnes už zůstalo jen několik málo oblastí, kde tohohle velkého příbuzného vánoční hvězdy můžete objevit.

Není ale radno se k němu přibližovat. Míza stromu obsahuje forbol, což je silně leptavá látka. A je jí napuštěný prakticky celý strom od kořenů přes kůru a listy až po plody. Když se stromu dotknete, vzápětí se vám na ruce objeví bolestivé puchýře.

A rozhodně není dobrý nápad schovávat se pod ním před deštěm – voda kapající z něj by se do vás zažírala jako kyselina. Kdyby se vám dostala do očí, s velkou pravděpodobností oslepnete. U jeho smrticích jablíček je alespoň naděje, že vás do několika hodin nezabijí, "jen" vám rozleptají sliznice a jícen.

Strom smrti, který dřív každý bezpečně poznal

Domorodci proto pro mancinellu našli široké využití – hroty šípů namočené v míze znamenaly jistou smrt, zajatce přivazovali ke stromu, který je postupně rozložil, vhozením listů do vodního zdroje zlikvidovali nepřítele…  

Ještě před třemi staletími o nebezpečí v podobě "stromu smrti", jak se mancinelle také přezdívá, v Karbiku vědělo každé malé dítě. Stejně jako se evropské děti učí rozeznat vraní oko od borůvek, učili indiáni své děti nesplést si jablko s plodem mancinelly.

  Plody vypadají jako malá jablíčka | zdroj: Profimedia

Jenže kolonizátoři o zrádné podobě neměli zdání, a tak jich nemálo přeplulo nebezpečný oceán, aby zemřelo v křečích po snězení šťavnatého "jablíčka". Než aby se naučili strom poznat a znalosti o něm šířit dál, nebezpečné dřeviny vykáceli.

Těch posledních pár stovek stromů si místní hlídají jako oko v hlavě. Mancinella totiž svými kořeny úspěšně brání erozi pobřeží. A opatřit stromy výstražnými cedulemi o jejich nebezpečnosti, je nejen mnohem ekologičtější, ale i levnější než jejich vykácení. Kořeny by totiž musely nahradit betonové hráze a vlnolamy.