Co mají společného zrzaví lidé a X-meni? Mnohé! Obě skupiny jsou svým způsobem "mutanty", kterým šlo v určitých obdobích o krk. A ač už zrzci a zrzky většinou nebývají terčem nebezpečných pověr a nebudí podezření, mají tito lidé stále více pozornosti, než ti s jinou barvou vlasů. Nic naplat, fascinace nejméně obvyklým odstínem vlasů prostě zůstává. V laických i vědeckých kruzích. 

Je tak automatickou součástí našeho života, že si bez něj návštěvu toalety umíme představit jen stěží. Toaletní papír je však vcelku novinkou. Neznamená to, že lidé předtím nepoužívali nic. Ve starověkém Řecku a Římu měli systém toalet natolik "vymakaný", že samozřejmě neopominuli ani tak důležitou skutečnost jako následnou hygienu.

Nejdelší ponor pod vodu, nejrychlejší složení Rubikovy kostky nebo třeba nejdelší vlasy. Jsou rekordy, které jen tak nepokoříte. Guinnessova kniha je ale plná různých bizarních rekordů, pro jejichž překonání v podstatě nic extra umět nemusíte. Stačí si vybrat. Teď je ideální čas nejen na vymyšlení disciplíny, ale i na trénink.

Pějí se na ni ódy po celém světě, před jejím portrétem se tísní davy lidí, kteří ji chtějí vidět na vlastní oči. Když se však na pár vyhrazených minut před Monu Lisu postaví, nastává zpravidla podobné zklamání jako při pohledu na bruselského čůrajícího chlapečka. Proč je zrovna toto dílo Leonarda da Vinciho tak přeceňované?

Víte, kdo ovládá svět? Není to ani americký prezident ani nějaký jiný politik, kterého denně vídáte na obrazovkách. Skutečnost je mnohem barvitější, alespoň podle magazínu Cracked, který za hlavního hybatele světa označil jedenáctku soudců v NSA, mexického miliardáře a majitele téměř veškerého porna na světě.

Mlha dokáže nadělat pěknou paseku, někdy se ale může postarat i o úsměvné situace. Jako kůl v plotě si například musel připadat gólman, kterého po přerušeném zápase kvůli špatné viditelnosti zapomněli na liduprázdném hřišti. Prostě - mha přede mnou, mha za mnou.

Mají-li hodiny ciferníky s římskými číslicemi, bývá čtyřka zobrazována nejen jako IV, ale často také jako IIII. Čím to je a který zápis je tedy správnější?

Zatímco nyní lidé po smrti svého blízkého volají nejdříve lékaře nebo rovnou koronera, v 19. století si domů pozvali fotografa. Ten nebožtíka naaranžoval, případně mu trošku dobarvil tváře, do očí nacpal sirky a vyfotil milou rodinnou vzpomínku. Morbidní? Kdepak, byla to většinou jediná šance, jak získat památku na milovanou osobu.