• Před sjezdem KSČM jste mluvila o celé řadě věcí, na které by se strana měla soustředit, aby vybrala velký volební propad. Jak to vidíte teď po sjezdu? Cítíte kolem sebe chuť něco měnit i vzhledem k tomu, jak se proměnilo stranické vedení, jehož součástí nyní jste?

Je to opravdu krátká doba a samozřejmě se řeší aktuální věci a nejaktuálnější je naše tolerance či netolerance vládě. S tou máme docela těžkou hlavu, protože se vyjednává. Jako změnu ve vedení ale vidím minimálně to, protože jsem v něm už zčásti byla jako předsedkyně klubu poslanců KSČM v Evropském parlamentu, že je tam daleko větší snaha se dohodnout, dělat věci společně a víc stát za sebou, prostě být jednotní. To nám trochu chybělo. Minimálně dovnitř strany se přenášely některé zbytečné spory, které existovaly.

Teď se snažíme ty věci vydiskutovat nejprve ve vedení a potom teprve jít s tím ven. Nyní se připravujeme na komunální a senátní volby, takže témat je strašně moc. Je to všechno poměrně hektické, ale myslím, že to, o čem jsem mluvila, že mi schází na naší komunikaci na sociálních sítích a na komunikaci obecně, se budeme postupně snažit přetvářet ve skutečné věci, nebude to zítra, nebude to za týden, ale určitě na tom budeme pracovat.

• Co jsou vaše cíle jako místopředsedkyně? O co usilujete?

Mám dvě oblasti, kterým se věnuji: evropskou politiku a občanský sektor. Co se týče evropské politiky, je to zcela jasné. Příští rok nás čekají evropské volby, musíme připravit program, kandidátku, kampaň. Té práce bude v následujících dvou až třech měsících poměrně hodně a musíme se domluvit na tom, jak to postavit. Myslím, že bychom to opravdu měli komunikovat daleko šířeji, například i s řadou levicových organizací, které mají různé názory na evropská témata.

Samozřejmě jsem obeznámena třeba s hnutím DIEM25 a dalšími, kteří už mají vytvořené nějaké programy. Například právě s hnutím DiEM25 bych ráda debatovala o budoucnosti evropské politiky a koordinovala s nimi společné aktivity. S několika jejich členy často hovořím a shodujeme se. Spolupracujeme se Stranou evropské levice, která taky vytváří svůj evropský program.

Vždycky říkám, že nejhorší je vymýšlet vymyšlené a sedět nad tím půl dne, abyste zjistil, že to někdo už má napsané a mohl jste to jenom, neříkám zkopírovat, ale vzít si inspiraci. Tam je jedno těžiště, které teď bude velmi aktuální, a musíme to do konce léta dát dohromady, protože minimálně program bychom měli mít připravený na konci září.

• A občanský sektor? 

Zde se domnívám, že nám chybí komunikace právě s levicovými uskupeními, která jsou převážně v Praze a je jich poměrně hodně. Ať je to intenzivnější komunikace se Socialistickou solidaritou, se Spojenectvím práce a solidarity (SPaS), ale i s řadou levicových intelektuálů typu Ilony Švihlíkové a dalších, kteří mají zpracované už neskutečné věci. Lze je použít třeba v oblasti daňových rájů apod. Tam bych byla daleko radši, kdybychom šířeji kooperovali.

Máme svoje komise a orgány, ale kromě toho je tady evidentně poměrně mnoho uskupení, která jsou velmi levicová. To, že tady existuje třeba velmi silná koalice, která bojuje za spravedlivější bydlení, obecně se zabývá problematikou bydlení a má úplně konkrétní návrhy, které nemůže prosazovat v parlamentu, protože tam nejsou, ale my v něm jsme. To jsou témata, která bych chtěla daleko víc zvedat a učinit daleko intenzivnější spolupráci mezi KSČM a organizacemi, které spolupracovat budou chtít. Netvrdím, že to budou všechny.

• Jaký charakter by ta spolupráce měla mít? Jde o podíl na vypracovávání programových materiálů, účast na společných akcích či nějaké diskuze?

Určitě se jedná spíš o to, abychom se společně uměli potkat. Mně obecně v České republice dost chybí na řadu levicových témat velmi odborná diskuze na začátku. Většinou všichni jdeme hodně po povrchu a třeba téma penzijní reformy nebo bydlení bychom měli umět rozpracovat nejprve sami mezi sebou. Teď myslím obecně subjekty, které mají zájem na tom to řešit s podobným cílem a poté, pokud to bude možné, na tom společně zapracovat, aby se to i prosadilo. Což není vždycky jednoduché, ale rozhodně to není tak, že budu vysávat od někoho informace a nic mu nedám, ba naopak.

Také máme své odborné zázemí, které má zpracováno řadu materiálů. Máme samozřejmě to, co většina těch organizací nemá, to znamená informace ze všech měst České republiky, informace z krajů, z okresů, z obcí. A myslím si, že jsou velmi důležité, to, jak to funguje nejenom v Praze, Brně a Ostravě, nýbrž i v menších městech, aby ty návrhy nebyly jenom pro ty velké, ale opravdu pro všechny.

To si myslím, že je velká škoda, že neumíme. Vidím to třeba na evropské úrovni, kde v Evropském parlamentu děláme co čtrnáct dnů poměrně široký seminář, kde lidé z jednotlivých států opravdu ta témata komunikují. Ne vždy se shodnou na závěrech, ale nicméně je to úžasná výměna zkušeností a vůbec toho, jak se to kde dělá a jestli někde se nedá něco změnit velmi jednoduchým způsobem, aby to bylo lepší pro lidi. Taková levicová platforma mi zatím u nás chybí.

• Myslíte, že tady doteď byl nějaký blok ze strany občanského sektoru nebo nedostatečný zájem ze strany KSČM? Není problém jednak v tom, že KSČM působí jako strana upřená do minulosti, ale zároveň někteří lidé z prostředí organizací typu Socialistické solidarity mohou KSČM vnímat jako součást establishmentu?

To určitě. Samozřejmě řadu těch lidí znám osobně a nebudu s nimi teď komunikovat prvně jako místopředsedkyně strany, protože je sleduji dlouhodobě. Koneckonců jsme se tehdy připojili k boji proti americkým základnám v České republice, což byla asi největší občanská kampaň, která se tady uskutečnila. KSČM tam sehrávala poměrně důležitou roli právě díky své přítomnosti v parlamentu.

Kateřina Konečná | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz  

Všichni podle mě musíme pochopit, že si můžeme hrát na to, že se nám někdo líbí nebo nelíbí nebo že máme vůči někomu averzi. Ale pokud nám jde opravdu o to, aby se ty věci prosazovaly, v konečném důsledku to velmi často musí jít legislativní cestou, anebo se musí velmi intenzivně tlačit na vládu či na samosprávné orgány, a tam má KSČM své zastupitele.

Pokud lidé z levicových organizacích díky tomu, že KSČM je někomu proti srsti, jim teď nepředají informace, ať se pak nediví, že za ty zájmy nikdo nebojuje, protože vy pracujete jenom s tím, co víte. Ve chvíli, kdy nemáte informace, tak nevíte, že někde je třeba nějaký problém, protože tam konkrétně v dané městské části nemáte zastupitele, ale máte ho na hlavním městě Praze. Je to hodně o komunikaci, o tom, jak si vyměňovat informace.

Samozřejmě máme také celou řadu expertů, kteří ve straně pracují na jednotlivých tématech, ale mám ráda, když se ty věci rozšiřují, když opravdu pokryjete tu šíři. Tam vidím naději. Byť souhlasím s vámi, že chápu, že u některých to bude problematické, ale podávám ruku. Jestli mi podají svojí zpátky nebo si ji nechají v kapse, to už nechám na každém z nich.

• Je v KSČM shoda na tom otevřít se takové spolupráci?

V tuhle chvíli to úplně netuším, ale každopádně takhle si svoji práci představuji a budu to tak navrhovat, protože si myslím, že to je jediná cesta, jak jít dál a posunout se. I my potřebujeme nové impulsy a znovu opakuji, mě strašně štve a je mi líto lidí, že tady stráví hodiny práce na něčem, co někde jinde, třeba i v rámci Evropy, je už nachystáno.

Já teď komunikuji a chystám evropský program tak, že se snažím najít spojenectví mezi řadou levicových stran v Evropě, abychom měli aspoň základní společné myšlenky, které bude prosazovat i KSČM v České republice. Ale samozřejmě je budou prosazovat Němci v rámci Die Linke v Německu, PCP v Portugalsku, AKEL na Kypru, Řekové v rámci těžko říct, jestli Syrizy nebo dalších čtyř organizací, které tam vznikly.

Pro levici, která je neuvěřitelně slabá posledních deset let v rámci Evropy, je to jediná cesta, že se obrousí osobní animozity a opravdu se potáhne za jeden provaz, protože jinak si tady všichni můžeme za pět let sednout a říct si, že žádná levice neexistuje.

Novou stranu nezakládat 

• Hodně zdůrazňujete spolupráci i napříč Evropou, ale když pak člověk čte konkrétní stanovisko Výkonného výboru ÚV KSČM ohledně podpory Babišovy vlády, působí to, jako kdybyste rozlišovali na jedné straně dobré české kapitalisty a na druhé ošklivý zahraniční kapitál. Působí to nacionálně ve smyslu, že když kapitalista je český, je to lepší kapitalista, než když je zahraniční.

Já ten pocit nemám. Žijeme v české realitě. My jsme si ten volební výsledek nevymysleli. Lidé to takto navolili. Opravdu jsme stáli před tím jít dvěma možnými cestami: buďto být nadále v absolutní opozici a neprosadit nic ze svého volebního programu a nechat dál vládnout pravici, protože přesně takhle by to dopadlo. A je úplně jedno, jestli by to bylo bez předčasných voleb nebo po nich. Předčasné volby podle výzkumů v podstatě nevyřeší vůbec nic. Anebo donutit toho kapitalistu k tomu, aby udělal levicový program.

A protože Babišovi je úplně jedno, jaký program napíše, protože chce vládnout a ve své podstatě je mu jedno s kým, stáli jsme před tím, že buď to tedy vyšponujeme, budeme si hrát na zásadovou opozici a potom si naše návrhy zákonů můžeme opět házet do kanálu a nic neprosadíme. Anebo si řekneme, co je pro nás a pro naše voliče v tuto chvíli opravdu důležité, to jsou důvody, proč nás zvolili, a to je zhruba těch sedm podmínek, a budeme se snažit dohodnout, aby to tam bylo a Babiš na to přistoupil.

• Takže jste s programovým prohlášením vlády spokojená?

Když si ho přečtete, troufnu si říct, že i jako levicový volič ho z velké části nemám šanci než podepsat. Vyjma tedy zahraniční a bezpečnostní politiky, respektive vysílání vojáků a obecně zapojení Armády České republiky do některých operací. To je důvod, proč nechceme jít do vlády a proč jsme od začátku řekli, že jsme ochotni vládu jenom tolerovat, vyjma toho, že by se mi samozřejmě jako levicovému voliči líbilo úplně jiné rozdělení daní.

To jsou dva důvody, proč jsme od začátku věděli, že to nemůže klapnout s vládní účastí, ale že jsme ochotni dát vládě důvěru ve chvíli, kdy minimálně bude pro naše požadavky týkající se sociálních věcí, nerostného bohatství, církevních restitucí a další. A když si přečtete úvodní dopis Babiše, kde píše, že bude bojovat s daňovými ráji, že chce zefektivnit státní správu, že se musí narovnat důchody, zvýšit se minimální mzda, jako levičák s tím nemůžu mít problém.

To jsou přesně věci, které dneska prosazuji v Evropském parlamentu a prosazovala jsem je tady dvacet pět let akorát s tím rozdílem, že dnes se můžu aktivně podílet na tom, jak to ve skutečnosti bude vypadat. Anebo jsem si mohla říct, že je budu zase prosazovat a mít na billboardech, ale ve skutečnosti nebudu mít sílu to dotáhnout do konce.

Upřímně řečeno mně není příjemné, s kým do toho jdeme, naší povinností však podle mého názoru je se dohodnout, protože voliči nám dali mandát ne k tomu, abychom si hráli divadlo, ale abychom naplnili co nejvíc věcí z našeho volebního programu: ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana státních podniků, neplacení ve zdravotnictví, neprivatizace zdravotnického sektoru.

Máte pocit, že kdyby se teď na to KSČM vykašlala, nakonec by se toho strašně rádi nechytli pravičáci a všechno tohle by tam nebylo v úplně opačném gardu? Já ho nemám, a proto si říkám, že je to možná příležitost pro to naše věci tam opravdu dostat a trvat na tom, protože jsme parlamentní stranou, aby byly prosazovány. Je to strašně schizofrenní situace, souhlasím s vámi, věřte mi, já ji mám půl roku v sobě.

• Nehrozí KSČM nebezpečí, že sice prosadí spoustu levicových bodů, za které pak ale shrábne veškeré ocenění Babiš?

Jasně, hrozí, je to velký strašák, který nad sebou máme, a budeme se s ním muset poprat.

• A co může KSČM dělat pro to, aby se jí to nestalo?

Za prvé musíme daleko víc věci vysvětlovat, nejenom vlastní členské základně, ale i lidem, kteří jsou dneska venku na ulici. Je to o tom, abychom to uměli vysvětlit. Z druhé strany nevlastníme, vyjma podpory, kterou máme v Haló novinách, kde můžeme uveřejňovat své texty, žádné jiné noviny. Dnes však spousta občanů žije na sociálních sítích, a tam vidím náš obrovský nedostatek.

Na Facebooku funguji intenzivně posledních šest let a mám přibližně stejně fanoušků jako KSČM. A je to jenom proto, že tam s lidmi dnes a denně komunikuji, a myslím si, že to je hodně vidět. Stává se mi to, že spousta lidí mi tam třeba i v soukromých zprávách dává dotazy na to, co je trápí. Musíme být daleko akčnější, jak ty věci lidem vysvětlovat i přes sociální sítě.

Kateřina Konečná | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Samozřejmě nám hrozí, že Babiš shrábne smetanu a řekne: já jsem to vyjednal, já jsem to zajistil, já jsem sehnal peníze, já jsem to udělal. Ale z druhé strany musíme zcela jasně dostat do povědomí občanů, že nebýt KSČM, která si dala své podmínky, Babiš by možná snižoval daně právnických osob, zavedl spoluúčast ve zdravotnictví, koneckonců jeho ministr o tom hned na začátku mluvil, než mu zavřeli ústa a vysvětlili, že nemůže říkat, co si myslí, ale co si myslí pan předseda, a privatizovaly by se nemocnice a další věci.

Podobně jsme svoji roli sehráli v roce 2008 a potom v roce 2012 v krajích, kde se nám také povedlo sociální demokracii, já vždycky říkám, narovnat záda doleva, protože před tím byli schopni vládnout s kýmkoli. Ukázalo se, že v krajích, které byly pod správou sociální demokracie a KSČM, šlo opravdu daleko víc peněz právě do zdravotnictví a obecně do veřejného sektoru, neprodával se krajský majetek a nedělaly se soukromé akciovky z krajských organizací.

Máte pravdu, v roce 2016 jsme to evidentně úplně neuměli vysvětlit, protože krajské volby dopadly, jak dopadly. Z toho se musíme poučit a dostat do povědomí lidí, že jsme to my komunisti, díky kterým Babiš dělá politiku, jakou dělá. Nebude to jednoduché a neříkám, že to zvládneme, ale musíme se o to pokusit. Protože druhá alternativa byla tvářit se zarputile a dívat se na to, jak si to nakonec poskládá s Kalouskem a s Gazdíkem a s dalšími a bude dělat politiku, která pro naše lidi bude absolutně nepřijatelná.

• Kdyby za vámi přišel nějaký mladý nadšený levicový aktivista s tím, že tady chybí skutečná levicová strana a že je třeba ji založit, jak byste ho přesvědčila, proč vstoupit spíš do KSČM, než zakládat novou stranu?

V České republice bohužel není potenciál na založení nové levicové strany. A proč vstoupit do KSČM? Protože si fakt myslím, že levicový program máme poměrně precizovaný, že jsme dokázali v řadě měst a krajů, že ho umíme prosazovat, možná to teď budeme dokazovat nějakou tolerancí vlády. To nevím, jak dopadne, ale ve chvíli, kdy chcete aktivně fungovat, musíte fungovat všude v republice. Dneska nemáte finance, nemáte potenciál založit něco, co by bylo schopno se rozšířit do celé republiky.

Pokud nepokryjete celou republiku, nemáte šanci uspět se svými myšlenkami. To znamená, pokud je chcete prosazovat, pojďte to dělat skrz KSČM, která je dneska ve stavu, kdy je nakloněna tomu vnímat nové podněty. I my si uvědomujeme, že žijeme v novém 21. století. A pokud třeba chcete něco doplnit do programu nebo některé myšlenky ještě více zdůrazňovat, aby to bylo i tématem KSČM, pojďme se o tom bavit. Pojďme změnit KSČM v pozitivním slova smyslu do moderní levicové strany 21. století, která může být protestní v řadě oblastí, třeba v rámci zahraniční či bezpečnostní politiky.

A z druhé strany může pomoct a pomáhá v řadě oblastí týkajících se toho, co trápí opravdu každého: vzdělání, zdravotnictví, bydlení a plat. To jsou věci, na které narážíme dnes a denně úplně všichni, a pokud připustíme, že tady žije milion lidí na hranici chudoby v době ekonomického růstu, v době nulové nezaměstnanosti, v době, kdy fabriky nemají zaměstnance, v době, kdy se nám otvírají všechny trhy, tak je něco špatně. To se na mě nezlobte, to je neskutečná ostuda této společnosti, že to dovolila.

Pokud to chcete změnit, nemáte dneska podle mě jinou alternativu než KSČM. Pokud to chcete reálně změnit, pokud nechcete být ten, který bude tvrdit, že něco dělá, zakládá, ale nebude to mít valný úspěch. Protože politika je o tom, že máte to rozšíření po celé republice, anebo miliardy, za které si koupíte reklamní prostor a jste schopní to dostat do každé vesnice a nalepit na každý plot, protože vám to dělá zaplacená PR firma, což je případ hnutí ANO.

Z druhé strany, proč třeba pro mě je velmi příjemné být právě v KSČM, jak máme dodnes systém okresních výborů a městských a základních organizací. Věřte mi, že jsem dennodenně pod palbou, že cokoli řeknu, si musím umět setsakramentsky dobře zdůvodnit, a cokoli navrhnu, tak první mi musí schválit ty organizace. Je to neskutečná kontrola těch samotných politiků, která v řadě stran neexistuje, ale my ji máme a myslím si, že je to dobře, protože pak to jde opravdu odspodu nahoru a ne, jak jsem se naštvala v rámci Evropské unie, odshora dolů.