Často slýcháme, že tradiční role mužů a žen jsou spíš než cokoliv jiného hudbou minulosti a moderní muž se nemusí bát přiložit ruku k dílu, i když přijde na domácí povinnosti. No jo, jenže "nemusí" a "opravdu to udělá" jsou dvě zásadně rozdílné situace. Průzkumy tvrdí, že většina mužů jen vynáší odpadky a zbytek domácnosti obstarává žena.

Neviditelná práce žen

Pod neviditelnou prací si můžeme představit třeba úklid, praní, žehlení, nákupy, starost o děti či domácí práce. Jedná se samozřejmě o pořádnou zátěž, která ale, jak už je naznačeno v pojmenování, není moc vidět a často se proto za ní nedostává uznání. Jedná se o povinnosti, které zpravidla obstarávají ženy, byť i ony většinou ještě k tomu pracují na plný úvazek.

Studie společnosti Fair Play, kterou založila americká spisovatelka Eve Rodsky, tvrdí, že situace je v celé řadě rodin docela vážná: Výzkum z loňského roku ukázal, že většina mužů přebírá zodpovědnost za vynášení odpadků, ale většina ostatních činností se dělí. A celých 28 aktivit zůstává výhradně ženám.

Nejedná se přitom o jediný výkřik do tmy, výsledky v podobném stylu vykázalo již několik jiných výzkumů: Tři čtvrtiny žen v Británii například podle studie pociťují, že se o domácnost starají právě ony. A i v tomto případě padlo již zmiňované dělení: Muži daleko častěji vynášejí odpadky či sečou trávu, ženy zase téměř vždy perou prádlo.

I u nás je situace velmi podobná. Výzkum renomované společnosti Nielsen Admosphere mezi 500 respondenty ukázal, že žehlení a praní je vnímáno jako "ženská práce" téměř 70 % respondentů. A u všech nabízených úklidových činností ženy uváděly, že je doma provádějí právě spíše ony. S jednou výjimkou: Ano, opět je řeč o vynášení odpadků.

Důsledky pro ženy a vztahy

Nerovnoměrné dělení povinností může mít nepříliš pozitivní dopad na ženy, ale rovnou i na celý vztah: Větší zátěž s sebou logicky nese více stresu a z něj vyplývající nižší spokojenost. Roste též riziko vyhoření, depresí a zhoršení zdravotní pohody.

Eve Rodsky upozorňuje, že problém často leží ve vnímání času: Mužský je často vnímán jako přeci jen o něco cennější. Zdůrazňuje ale, že za situaci nemohou jen sami muži: Ženy se často dobrovolně stávají „strážkyněmi“ mužského času. Třeba proto, že jsou přesvědčeny, že domácnost a úkoly v ní zorganizují lépe – a než aby něco složitě vysvětlovaly, radši se postarají samy.

Eve Rodsky nabádá, aby se ženy zbavily pocitu provinilosti a přiznaly si, že zvládat kompletně všechno o samotě je zkrátka nad síly kohokoliv – není potřeba kvůli tomu cítit jakoukoliv vinu. Ideální je si povinnosti rozdělit. A nikdo netvrdí, že to musí být přesně napůl, ale oba partneři by měli něčím přispět. Jak už to při podobné tematice bývá, ústředním těžištěm všeho je komunikace. Je prostě nutné se dohodnout tak, aby to vyhovovalo oběma. Ale úplně nejvíc ze všeho je potřeba hlavně vůbec začít mluvit.