Novinář vyšetřoval zločiny Kremlu, český úředník s ním ale neměl slitování

ROZHOVOR - Magazín autor: Jiří Just

Ruským novinářům jde v jejich vlasti leckdy doslova o život. Na azyl v Česku přitom spoléhat nemohou, často marně čelí zdejší byrokracii. Potvrzuje to i případ známého opozičního novináře Grigorije Paska.

Grigorij Pasko

Grigorij Pasko,zdroj: Archiv Grigorije Paska

Investigativního novináře Paska osud nešetřil. V prosinci 2001 byl odsouzen za špionáž ke čtyřem letům vězení. Byla to pomsta ruské vlády za to, že ve druhé polovině devadesátých let předal japonské televizi NHK záznamy zachycující, jak ruské námořnictvo znečišťuje prostředí chemickým a jaderným odpadem.

Poté založil neziskovou organizaci Fond 19/29, která školí ruské novináře a učí je investigativnímu řemeslu. Zaměřuje se zejména na začínající žurnalisty v regionech daleko od Moskvy. Jakmile ruský režim začal omezovat činnost neziskových organizací v zemi, Pasko přesunul organizaci do České republiky.

Loni novinář požádal o povolení k pobytu v ČR a dostal se do soukolí kafkovské byrokracie. Čeští úředníci rozhodnutí odkládali, jeho spis se ztratil a záhadným způsobem se objevil v Ostravě. Ministerstvo vnitra nakonec vyneslo svůj verdikt: zamítnuto.

"Je mi líto, že se Česko tak zachovalo. Mohu pochopit přátelství mezi Zemanem a Putinem, ale nechápu, proč Česko nemůže být demokratickou zemí a dodržovat vlastní a evropské zákony," řekl Pasko v rozhovoru pro Tiscali.cz.

  • Proč jste se rozhodl požádat o povolení k pobytu právě v České republice?

Jakmile se v roce 2014 mnou založený Fond 19/29 ocitl na ruském seznamu zahraničních agentů, ihned jsem se rozhodl, že nebudu žádným způsobem působit v ruské jurisdikci. Jasně si totiž dokážu představit důvod schválení zákona o zahraničních agentech. Jeho účelem je oslabení a zamezení činnosti neziskových organizací v Rusku.

Rozhodl jsem se proto ukončit činnost organizace v Rusku a současně jsem přemýšlel, v jaké zemi ji otevřu. Dostal jsem mnoho nabídek od svých přátel, kteří žijí v zahraničí. Jeden z nich, Ivan Pavlov, který byl mým advokátem během mého obvinění ze špionáže, si zaregistroval svou organizaci v Česku a navrhl mi, abych udělal totéž.

Také jsem často navštěvoval Českou republiku, osobně znám vaše novináře. Takže to bylo několik faktorů dohromady. Fond jsem zaregistroval v srpnu 2015. Od té doby se aktivně podílím na společenském životě ČR a řádně platím daně.

  • S registrací neziskové organizace v Česku jste neměl žádný problém?

Ne, žádný. Bez problémů naši organizaci české úřady zaregistrovaly.

  • Letos v květnu vám byla ale nečekaně zamítnuta vaše žádost o pobyt v ČR. Proč?

Víte, já jsem zkusil získat pracovní vízum a povolení k pobytu tou nejobtížnější cestou. Ale poctivě.

Jelikož má organizace působí v Praze, nejdříve jsem absolvoval registraci na ministerstvu práce a sociálních věcí. To je velmi náročný proces s velkým množstvím dokumentů, včetně výpisu z rejstříku trestů a nostrifikace mých tří vysokoškolských diplomů.

Poté, co jsem obdržel registraci od ministerstva práce, jsem odevzdal dokumenty k povolení pobytu na velvyslanectví ČR v Moskvě. Současně jsem odevzdal výpis z rejstříku trestů, který má novou podobu. Je v něm nyní podrobný seznam všech trestů a až úplně dole je malým písmem uvedeno: odsouzení bylo zahlazeno.

Vyšetřoval zločiny ruské vlády, pomstil se mu český úředník

Když jsem odevzdával dokumenty, upozornil jsem úřednici na to, že výpis je zvláštní, a přiložil jsem k němu prohlášení Human Rights Watch, Amnesty International a rezoluci Evropského parlamentu o mém případu. Dáma mi však řekla, že v seznamu požadovaných dokumentů nic takového není, proto si vzala jen výpis z rejstříku trestů.

33788786_2414931015195092_3896179612631171072_n

Grigorij Pasko,zdroj:Archiv Grigorije Paska

Po odevzdání dokumentů jsem dostal potvrzení, že usnesení mi bude oznámeno do dvou měsíců. Rozhodnutí jsem ale dostal až po jedenácti měsících. Kdo tedy porušil české zákony? Já, nebo vaši úředníci? V Česku jsem navíc nikdy nic protizákonného nespáchal.

  • Proč vám byl pobyt zamítnut? Dostalo se vám vysvětlení?

Oficiální rozhodnutí zní následovně: Protože jste byl odsouzen za trestný čin, můžete ohrozit bezpečnost České republiky.

  • Nemyslíte si, že odmítnutí může mít politický podtext?

Nemám důvod si to myslet. Mohl bych to tvrdit, bylo by to možná výhodnější. Nemám k tomu ale důvod. Nemám důvod tvrdit, že BIS je nějakým způsobem propojena s ruskou tajnou službou FSB.

Myslím si, že zamítnutí mé žádosti je spojeno s bezohledností a nesvědomitým výkonem pracovníka ministra vnitra, který měl můj spis na starosti. Zdá se mi však, že ho vůbec nečetl. Nestaral se o to, kdo žádá o dlouhodobé vízum. Zápis v rejstříku trestů byl pro něho formální důvod k zamítnutí. Nehledě na to, že to je protiprávní důvod. České zákony jasně říkají, že zahlazené odsouzení nemá právní následky.

  • Co budete dál dělat? Odvolal jste se proti rozhodnutí?

Ano, už jsme se s mým právním zástupcem odvolali proti rozhodnutí a teď čekáme. Když bude opět žádost zamítnuta, budu se soudit. Nechce se mi, ale trvám na tom, že všechny mé dokumenty a má činnost jsou v pořádku. Má žádost o pracovní vízum je zcela opodstatněná, naopak k zamítnutí žádosti není žádný důvod.

  • Není Praha trochu z ruky pro vaši činnost?

Naopak. Přesídlení z Ruska do Česka mělo svou výhodu. Mnozí naši experti a lektoři, které zveme z různých zemí, USA, Evropy, Ukrajiny, upřednostňovali jezdit do Prahy, a ne do Ruska.

  • Je pro vás působení v Rusku nebezpečné?

Ano. Například před dvěma měsíci jsme v Novosibirsku ještě s jednou organizací pořádali velký seminář. Nikdo na nás nezaútočil, ale v místních médiích se objevil odporný článek o tom, že jsme nepřátelé lidu.

V Rusku se necítím bezpečně. Polévali nás chemikáliemi, rozbíjeli okna v hotelech, policie dostávala anonymní telefonáty o bombě na našem semináři, posílali nám dopisy s neznámým práškem, v roce 2016 mě neznámí útočníci napadli přímo před městským úřadem sibiřského Barnaulu.

Osobně zastávám názor, že novinář nemá dělat politiku a vůbec být členem politické strany. Novinář musí být nezávislý. Proto nechápu reakci orgánů na činnost našeho fondu.

Jeden můj známý, který je členem občanské komise při policii a má kontakty na FSB, mi řekl, že existuje tajný seznam ruských opozičníků, na něž mohou útočit různá prokremelská hnutí. Nevím, jestli to je pravda. Na tom seznamu má ale být opoziční lídr Navalnyj, spisovatelé Ulická, Bykov a Šenderovič. Je tam mnoho jmen, mezi nimi prý i to mé. Je pro mě čest být v takové společnosti, ale není to bezpečné.

  • Ve vašem případě to znamená, že se investigativní novinařina v Rusku nepromíjí?

Ano, investigativní žurnalistika je velmi nebezpečná pro kleptokratický režim vládnoucí v Rusku. Nehledě na Putinovo prohlášení, že je nutné bojovat s korupcí. To je přece směšné.

  • V jednom rozhovoru jste řekl, že se vás ruský režim snaží přinutit k emigraci. Stále si to myslíte?

Ano. Je to takový pasivní proces, protože se politikou nezabývám. Byl by aktivnější, pokud bych se účastnil demonstrací nebo bych vystupoval na politických mítincích.

Ruské orgány mě vnímají - s čímž souhlasím - jako neúnavného kritika vlády, stoupence svobodné a demokratické novinařiny. Vědí, že se jich nikdy nebudu bát.

  • Rusko je neblaze proslulé omezováním svobody tisku.  Snaží se umlčet jednotlivé novináře i celé redakce. Existuje v zemi nezávislá žurnalistika?

Ano, existuje. Je jí ale málo. Existuje, protože nemůže ovlivnit ruskou společnost, jako například televize.

  • To znamená, že nezávislá žurnalistika v Rusku je činnost na hranici undergroundu?

To bych neřekl. Ruská média bych přirovnal k bažině, v níž jsou ostrůvky pevné půdy. Těmito ostrůvky jsou třeba deník Novaja gazeta, časopis The New Times, internetová televize Dožď, stránky, které se nepodařilo zavřít. Jejich vliv je však mizerný. 

Tagy: Rusko Česko zahraničí domácí azyl investigativní novinařina útok na novináře investigativní žurnalistika

Zdroje: vlastní