Proč komunisté touží po vládě buržousta Babiše

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Komunisté podpoří vládu velkokapitalisty Andreje Babiše. Co za to dostanou?

Andrej Babiš a Vojtěch Filip

Andrej Babiš a Vojtěch Filip,zdroj: Milan Malíček / Právo / Profimedia

Komunisté z Čech a Moravy jsou nejjistějším politickým nákupem Andreje Babiše. Jejich politbyro posvětilo podporu příští vlády, ať už bude složena jen ze zástupců ANO, nebo s účastí ČSSD.

Vyznavači společenského vlastnictví výrobních prostředků tak pomáhají k vládě kapitalistovi-vykořisťovateli, který se o výrobní prostředky s nikým nedělí a dělit nechce.

To je jasný důkaz, že politika je vlastně jiný druh obchodu. A obchodovat se dá také s třídním nepřítelem. 

Babiš zaplatí komunistům za podporu, chcete-li toleranci, své vlády podporou obecného referenda i zárukami, že vodní zdroje přejdou do rukou státu. Jeho vláda by také měla dohlédnout na to, aby lithium v Česku netěžili "cizáci" a prosazovat zdanění dosud nevydaného majetku v církevních restitucích.

Kromě toho Gottwaldovi pohrobci požadují, aby byly pravidelně zvyšovány důchody i minimzdy, aby nerostla finanční spoluúčast pacientů… a může toho být ještě víc.

Komunisté každopádně dostanou svůj díl a budou se moci pochlubit voličům, co všechno pro ně udělali. Babiš pro ně může být užitečný – pokud ovšem jejich někdejší souputník z KSČ nepřesvědčí voliče, že to vše je vlastně z jeho hlavy.

Voliči na vandru

Je to paradox, ale takový vliv na vládu jako dnes, neměli komunisté ani po volbách v roce 2002, kdy obsadili ve sněmovně 41 křesel. Teď jich mají pouze 15.

Jak by to vypadalo, pokud by loni v říjnu uspěli jako před šestnácti lety?

Leckdo může takový comeback pokládat za nemyslitelný. Copak ale lze vyloučit, že se bývalí voliči komunistů jednou vrátí z vandru – od Babiše a Okamury zpátky do rodné strany? Kdyby tato situace nastala loni,pak by možná už byla ruka v rukávě a třešničkáři ve vládě.

Ještě v roce 2016 koalici s komunisty Babiš nijak rezolutně neodmítal. Na otázku "mohli byste s komunisty sedět ve vládě?" časopisu Týden odpověděl: "Určitě bychom tam s nimi být nechtěli. Ale pokud vznikne po volbách nějaká situace, tak budeme vyjednávat se všemi. Proč bychom měli komunisty ignorovat? Jaký je k tomu důvod?"

Patří se ale připomenout, že ani mnohým sociálním demokratům se koalice s komunisty neprotivila a neprotiví. Bohuslav Sobotka, ještě jako premiér, označil bohumínské usnesení z roku 1995, které zakazuje spolupráci ČSSD s KSČM, za "vyhaslé". "Myslím, že bychom se měli vrátit ke starostem běžných lidí. Ty nezajímá, jestli platí, nebo neplatí bohumínské usnesení," řekl Hospodářským novinám.

Varování z Francie

V debatě o zapojení komunistů do vládní politiky se tehdy připomínala účast komunistů v kabinetu socialistického prezidenta Francie Françoise Mitteranda. Někteří komentátoři jsou dodnes schopni označovat Mitterrandovu pozvánku komunistů do vlády v roce 1981 za geniální tah.

Komunisté dostali příležitost, aby se znemožnili. A vskutku ji dokonale využili. Jenže Francie to těžce odnesla.

Francouzští socialisté s komunisty soutěžili o to, kdo, udělá víc "pro lidi". Vláda "makala", zvyšovala dávky všeho druhu, důchody, minimální mzdu, přidávala do zákoníku práce jedno opatření na ochranu zaměstnanců za druhým a znárodňovala. Do rukou státu se dostaly velké průmyslové podniky mimo jiné Dassault nebo Honeywell, i banky, třeba Rothschild & Cie. (Na rozdíl od československých komunistů, kteří majetky kradli, však ve Francii byla za zestátněný majetek vyplácena náhrada – v tržních cenách.)

Některé znárodněné společnosti pak zbankrotovaly, včetně banky Rothschildů, jiné byly ztrátové a vláda je dotovala. Rostla nezaměstnanost, zatímco mzdy důsledkem zvyšujících se nákladů práce stagnovaly. Frank vůči jiným měnám, zejména marce, propadal.

Do počátku 80. let minulého století se Francie řadila k nejdynamičtějším evropským státům. Za koalice socialistů a komunistů její ekonomika zaostala. Nabrala ztrátu, kterou dodnes nestáhla.

Zkratka do záhuby

Češi mají s komunisty ještě horší zkušenosti. Jejich zemi vedli čtyři desítky let a využili je k tomu, aby v zemi potlačili svobodu, pronásledovali lidi jiného smýšlení, zruinovali ekonomiku a z Československa udělali zaostalý stát.

Že se změnili? Jistě vyměnili srp a kladivo za třešně. Jenže pod novou fasádou jsou pořád rudí. Pořád se snaží rehabilitovat marxismus a svrhnout kapitalismus. Ve volebním programu přiznávají, že chtějí znárodňovat – nejdřív klíčové sektory ekonomiky a síťové infrastruktury, potom… To si domyslete sami.

Pravda, v něčem mohou být jiní. Jsou například mazanější. Pěkně to popisuje vtip, který se dá brát také jako varování: Komunistická strana Československa (KSČ) nás vedla do záhuby čtyřicet let a Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) našla zkratku…

Poučení z Československa, ale i z Francie je jasné: Čím dál jsou komunisté od vlády, čím hlouběji jsou zalezlí v opozici, tím líp.

Tagy: Francie Česko zahraničí domácí KSČM hnutí Ano česká politika česká ekonomika světová ekonomika vláda Andreje Babiše

Zdroje: Vlastní