Více než století po své osudné plavbě Titanic zůstává symbolem tragédie, odvahy i lidské pýchy. A teď, díky nejmodernějším technologiím, se tato legenda z hlubin oceánu znovu ozývá – a její příběh je temnější, dojemnější i přesnější než kdy dřív. Digitální sken v životní velikosti, složený ze stovek tisíc záběrů pořízených podvodními roboty, odhaluje každý záhyb vraku, každý pokroucený kus kovu, každé okénko – včetně jednoho, které podle vědců roztříštil ledovec při nárazu. Poprvé tak máme v rukou kompletní 3D obraz Titanicu, ne pouhé fragmenty z temnoty. Vrak působí, jako by stále pokračoval ve své cestě – příď vzpřímeně trčí z mořského dna, zatímco záď leží o 600 metrů dál, rozervaná na kusy jako po explozi. A právě tady se začíná odvíjet nový příběh.

zdroj: Profimedia.cz

V jedné z kotelen, která se nachází přesně v místě, kde se loď rozlomila, jsou kotle propadlé směrem dovnitř. Inženýři z toho vyvozují jediné: ještě hořely, když je zalila voda. A to není všechno – na palubě zádi byl nalezen ventil v otevřené poloze. Znamená to, že i v posledních minutách katastrofy proudila pára do generátorů a udržovala elektřinu v chodu. Nešlo o náhodu. V kotelnách tehdy zůstali Joseph Bell a jeho tým, aby dál přikládali uhlí. Věděli, že nemají šanci přežít. Ale věděli i to, že světla musí zůstat zapnutá, aby ostatní měli alespoň nějakou naději. Podle odborníků právě jejich statečnost umožnila posádce bezpečně spustit záchranné čluny. Bez nich by panika pohltila loď ještě rychleji. Jejich příběh dnes symbolizuje ten tichý otevřený ventil – němá, ale výmluvná připomínka lidského hrdinství.

zdroj: Profimedia.cz

Nová počítačová simulace zároveň odhalila, že Titanic nenarazil do ledovce čelně, jak se dlouho předpokládalo. Kontakt byl jen letmý – ale přesto fatální. Série malých trhlin podél trupu, každá o velikosti listu papíru, zasáhla šest vodotěsných oddílů. Titanic byl navržen tak, aby přežil zaplavení čtyř. O dvě navíc stačily k tomu, aby začal klesat. Rozdíl mezi přežitím a zkázou tedy tvořilo pár děr velkých jako sešit. Problém byl, že byly rozmístěné na dlouhém úseku lodi. Voda proudila dovnitř pomalu, ale vytrvale – až se přelila přes vršky přepážek a loď se rozlomila. Dolní část přídě, kde k trhlinám došlo, je bohužel zakrytá sedimentem – přímý důkaz tedy zatím zůstává skrytý.

Na mořském dně však neleží jen ocel a uhlí. Po celé ploše vraku jsou rozházené osobní věci pasažérů: kufry, hřebeny, lžičky, boty. Tiché svědectví o tom, co Titanic skutečně byl – plujícím domovem pro více než dva tisíce lidí, z nichž mnozí už nikdy nevystoupili.

Každý centimetr tohoto digitálního dvojčete přináší nové otázky i odpovědi. Ale jak říká Parks Stephenson, odborník, který loď studuje už léta: „Titanic nám svůj příběh odhaluje jen kousek po kousku. A pokaždé nás nechává chtít víc.“