Komunisté na svém sjezdu 21. dubna v Nymburce budou volit předsedu, nebo možná předsedkyni. Zatím to vypadá, že o místo v čele KSČM se utkají dva vážní kandidáti a jedna kandidátka. Nejde jen o to, že by šéfkou strany mohla být poprvé žena, ale v první řadě se mluví o generační obměně. Proti sobě tak stojí dosavadní předseda Vojtěch Filip, kterému je 63 let, o dva roky starší stranický místopředseda Josef Skála a sedmatřicetiletá europoslankyně Kateřina Konečná.

Zvolení Konečné by bylo především symbolickou změnou. Strana by tím dala najevo, že je ochotná vykročit do neznáma a nechybí jí odvaha změnit dojem, jakým působí navenek. Druhá věc je, jakou předsedkyní by Konečná byla a co by její působení v této funkci pro KSČM znamenalo. Být relativně mladý a nevypadat jako strejc samo o sobě nestačí. Byť i to může některé straníky povzbudit, že se ve straně konečně začíná něco dít.

Konečná je navzdory svému věku politická harcovnice. Do Poslanecké sněmovny byla zvolená v roce 2002 ve svých 21 letech. Poslankyní se stala celkem čtyřikrát. Následně se přemístila do Evropského parlamentu, kde je od roku 2014.

Bohatá politická zkušenost je její výhodou i nevýhodou. Kdyby se stala předsedkyní, na první pohled by to sice byla velká změna, na straně druhé lze ale s trochou nadsázky říct, že ona sama v KSČM vyrostla, takže těžko si představit, že by stranu obrátila vzhůru nohama.

Odborník a vyšetřovatel mnohých svinstev

Příznačné je její několik týdnů staré vyjádření k demonstracím proti zvolení Zdeňka Ondráčka předsedou sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Konečná sice uznává právo kohokoli demonstrovat proti čemukoli, ale zároveň, když se demonstruje proti Ondráčkovi, tvrdě to kritizuje: "Chápu, že po prezidentu Zemanovi potřebovali někteří najít nového nepřítele, na kterého by svalili svůj demokratický hněv. Ne, demokracii skutečně neohrožuje občany zvolený poslanec, odborník, vyšetřovatel mnohých svinstev, co se odehrávaly v naší zemi," rozčiluje se Konečná.

Asi nelze čekat, že by komunistická politička měla pochopení pro demonstranty, kteří protestují proti jejímu stranickému kolegovi. Odpor proti němu ale nebyl motivován tím, že by se demonstrující báli toho, že by Ondráček v čele zmíněné komise ohrozil demokracii v České republice.

Především nesouhlasili s tím, aby člověk s jeho minulostí byl odpovědný za kontrolu GIBS. Důležitější než Ondráčkovo konkrétní působení coby šéfa komise pro ně byla symbolická rovina. Měli pocit, že se jeho zvolením pošlapávají hodnoty, na kterých stojí polistopadový režim.

Pokud se příslušník bezpečnostního sboru starého režimu potírající demonstraci, která posléze vyústí v nástup nového režimu, stane šéfem komise, jež dohlíží na inspekci policejních složek, je v tom hluboká symbolika. To, že to některým občanům vadí, je logické, Konečná se však raději zastala svého spolustraníka a opřela se do demonstrantů. 

Hlavně se držet zpátky od sudetských Němců  

Z podobného ranku je i její komentář k loňskému pokusu KDU-ČSL a hnutí STAN vytvořit předvolební koalici, kdy to nakonec byli lidovci, kdo zaváhal a z dohody vycouval: "Na dohodnutém zástupci KDU-ČSL setrvávají jen do té chvíle, dokud je to pro ně výhodné. Místo toho, aby třeba pomohli rodičům samoživitelům, raději jezdí na setkání s pohrobky sudetských Němců, kteří v Československu tvořili Hitlerovu pátou kolonu," nešetří křesťanské demokraty Konečná.

Není jasné, co je špatného na tom udržovat dobré vztahy s potomky sudetských Němců. Stejně tak je nesmyslné setkání s nimi stavět do protikladu s pomocí rodičům samoživitelům. Konečná se také zastala prezidenta Miloše Zemana, když kritizoval Českou televizi ve svém inauguračním projevu, a sama se k jeho výpadům vůči ní přidala.

Veřejnoprávní televize není nedotknutelná, ale záleží na tom, jakým způsobem a za jakým účelem se její kritika odehrává. Pokud europoslankyně říká, že televize zřetelně nadržuje subjektům "pražské kavárny", jen pozvedá Zemanův prapor v boji proti pražské kulturní elitě.

Je to stejné, jako když na jiném místě uvádí, že je samozřejmě dobře, že se věnujeme otázkám menšin, ale nesmíme přehlížet problémy, které má většina. Možná se jen nešikovně vyjádřila, ale výsledek je, že staví problémy menšin a většiny proti sobě a naznačuje, že se více věnujeme těm prvním, kdežto ona se chce věnovat těm druhým.

Konečná se snaží o levicový populismus. Strategie je to legitimní, pokud nebude mít potřebu útočit a vymezovat se - ať už vůči těm, kteří pořádají demonstrace proti jejímu stranickému kolegovi, jezdí na setkání sudetských Němců, anebo vůči České televizi či "pražské kavárně". Konečná zřejmě chce stejně jako Josef Skála usilovat o protestní hlasy. Nemělo by se tak ale dít za cenu zbytečného poštvávání.

Prosadit malou revoluci 

Strana působí omšele a zvolení Skály tomu nepomůže. Může hudrovat, burácet i sršet energií, stejně však není jasné, proč by voliči měli dát přednost někdejšímu předsedovi Mezinárodního svazu studentstva před Babišem či Okamurou.

Co se týče Konečné, jejím hendikepem je, že není příliš viditelná. Přispívá k tomu i to, že působí v Evropském parlamentu. Možná by se to zlepšilo, až by se stala předsedkyní. Otázka je, zda by to nedopadlo jako s europoslancem Jiřím Pospíšilem, který se stal šéfem TOP 09, ovšem kdovíjak poznat to není. I tak ale z trojice Filip, Skála, Konečná je třetí možnost nejzajímavější.

Spolu se symbolickou generační obměnou by se však musela odehrát i skutečná změna toho, jak se strana projevuje navenek, aby působila svěže, energicky, a ne jako mrtvola. K tomu by ale Konečná nejenom musela být zvolená předsedkyní, musela by mít také sílu prosadit malou revoluci v tom, jak se strana prezentuje.

I tak si ovšem od evropské poslankyně pravděpodobně nelze slibovat, že z KSČM udělá moderní levicovou stranu. Pokud by tomu tak bylo, nemohla by v té současné působit tak dlouho a vyjadřovat se způsobem, jakým se vyjadřuje, a zřejmě by ani neměla šanci se předsedkyní stát.

V každém případě, aby komunisté přežili a ve sněmovně zůstali i po příštích volbách, k nějakým změnám se odhodlat musí a nikdo lepší než Kateřina Konečná se jim bohužel nenabízí. A nakonec i ona může být začátkem hlubších změn. Záleží na tom, kým se obklopí a zda dokáže zbytek strany o změnách přesvědčit.