V legendární scéně z Pelíšků líčí ostřílený komunistický esenbák žákům školy, jak zastřelil diverzanta."Dostali jsme rozkaz zlikvidovat diverzanta na motorce, muže s koženou brašnou na zádech. Zaujali jsme pozice…" A dál už to nejspíš znáte: První dávku ze samopalu schytal diverzant-narušitel na mopedu s koženou brašnou a druhou pak pošťák (odpovídal popisu – taktéž na mopedu a s brašnou).

"Rozkaz, ten zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu. Nebyl čas, lámat si hlavu, kdo byl kdo," vysvětloval esenbák šokovaným žákům. S bezelstně přihlouplým úsměvem – poslouchat rozkazy byla přece samozřejmost.

Rozkazy poslouchal i jiný esenbák, komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, kterého poslanci napotřetí přece jen zvolili do čela komise pro kontrolu inspekce bezpečnostních sborů – policistů, celníků a vězeňských dozorců (GIBS).

Mladý nadstrážmistr Ondráček byl jako člen pohotovostního pluku SNB povolán k zásahu 17. listopadu 1989 na Národní třídě a o měsíc později v rozhovoru pro Mladý svět vyprávěl podobně jako esenbák z Pelíšků: "… rozkaz je nepustit nikoho. A když je rozkaz nepustit nikoho, nepůjde tam nikdo. Starej, mladej, těhotná nebo tak. Rozkazy se mají plnit!"

Tečka, vykřičník. Indián by řekl: Howgh! Nikdo neprojde. No pasarán. Věc je jasná, proč si tím lámat hlavu?

"Nic bych neměnil, práce u SNB nelituji," pravil Ondráček poté co, byl zvolen předsedou sněmovní komise.

Nestřílel, jen mlátil

Ondráček sám sebe pokládá za jednoho ze stovek nebo tisíců. Není to pravda, tenhle komunista byl jednou z výrazných tváří hroutícího se režimu. Na proslulém televizním záznamu (zde), který se stal součástí seriálu Vyprávěj, agitátor Ondráček bezostyšně lže, když líčí ty, kteří si v lednu 1989 připomínali odkaz Jana Palacha, jako násilníky. "Měli řetězy, na jejich na konci byly navařený ocelový kuličky… Házeli po nás podomácku vyrobené (?) kostky…"

Jistě, fízl Ondráček, zvaný Mlátička, na rozdíl od fízla z Pelíšků "jen" tloukl ty, kteří protestovali proti komunistickému režimu. Ve zmíněném rozhovoru pro Mladý svět přiznal, že obuškem praštil i ženu. Žádného diverzanta nicméně nezastřelil, patrně jen proto, že k tomu nedostal rozkaz.

zdroj: YouTube.com

Jenže kdo ví, zda by ho babišovci, okamurovci a třešničkáři nezvolili do funkce i v takovém případě. Jedni podle oblíbeného komunistického hesla z osmdesátek potřebují "klid na práci", aby mohli "makat pro lidi" a hodí se jim také hlasy komunistických poslanců. Pro druhé je Ondráček člověk jejich gusta, s jeho názory se identifikují. A u některých platí oba motivy.

Devětasedmdesáti poslancům, kteří "Mlátičku" Ondráčka vynesli do sesle, je každopádně fuk, anebo pro ně není podstatné, že se v této zemi před listopadem 1989 mlátili lidé, kteří volali po svobodě. A někteří, jak ukázala sněmovní debata k volbě předsedy komise pro kontrolu GIBS (přepisy vystoupení zde), to jsou schopni dokonce schvalovat.

Nepřekvapuje vás to?

A pokud ne, mohl vás překvapit aspoň Andrej Babiš, když v neděli na svém facebookovém profilu vyzval k Ondráčkovu odvolání. Zjevně procitl poté, co se dozvěděl o pondělních protestech v českých městech, které jsou svolány se stejným požadavkem. Jinak to pro něj byla uzavřená věc.

Jak se žilo líp

Vondráčkova volba dovršila dělbu sněmovních funkcí. Komunisté s pomocí ANO a SPD dostali tolik seslí, na kolik s patnácti soudruhy a soudružkami nejspíš ani nepomýšleli. Za zmínku kromě Vondráčka stojí zejména Vojtěch Filip a Stanislav Grospič.

Filip byl znovu zvolen místopředsedou sněmovny. Šéf komunistů z Čech a Moravy, spolehlivý soudruh už v osmdesátých letech pracoval pro komunistickou policii (StB) jako ideologický spolupracovník pod krycím jménem Falmer.

Soudruh Filip byl spolehlivý a přičinlivý, donášel za peníze. Dochovaly se o tom dokumenty.

Dalšího komunistu, kádra ze staré školy Stanislava Grospiče, poslanci velké trojky pověřili řízením mandátového a imunitního výboru. Málokdy se projeví nějakým názorem, ve sněmovně téměř nevystupuje. Nezapomenutelně se však blýskl během rozpravy k návrhu zákona o třetím (protikomunistickém) odboji. "Nebyl třetí odboj... šlo o rozvracení státu placené západními centrálami," hlásal od řečnického pultíku a vzpomínal na to, jak se "žilo líp" a jak byly levné rohlíky (0,30 Kčs).

Standa Rohlík teď řídí výbor, jehož úkolem je mimo jiné posuzovat prohřešky poslanců. Měl by tedy vynášet morální soudy.

Tak hluboko a tak zpátky se česká politika propadla.

Paragraf na nic

Mlátičku Ondráčka, Standu Rohlíka a udavače Falmera vytáhli voliči svými hlasy do sněmovny. Proti jejich gustu žádný dišputát. To ale neomlouvá poslance, kteří tyto stoupence starých komunistických pořádků vytáhli do funkcionářských křesel.

Připomínám, že v zákonu z roku 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu se ve druhém paragrafu píše: "… režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný."

Zákon platí. Nenapadla vás taky otázka: Jak dlouho ještě?