Komunisté ji nazvali měnovou reformou. Spíš ale byla známa jako velká měnová (komunistická) loupež.

Komunistické vedení Československa pod dohledem a za pomoci sovětských poradců dokázalo v roce 1953 to, co by nesvedl ani David Copperfield – nechalo zmizet přes 80 miliard korun.

Režim to prohlásil za vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí. Ožebračeni však z reformy vyšli především dělníci a rolníci, tedy společenské třídy, kterým komunisté slibovali ráj na zemi.

Mnoho lidí připravila reforma o úspory, peníze kdysi vložené do dluhopisů a penzijních fondů se rázem vypařily. Živnostníci ze dne na den ztratili provozní kapitál, takže museli skončit. Komunisté tak v Československu dokončili znárodnění.

Dnes se touto kapitolou komunistické vlády třešničkáři samosebou nechlubí.

Zatloukat a zase zatloukat

Komunistická věrchuška v čele s prezidentem Antonínem Zápotockým měnovou reformu opakovaně a až do poslední chvíle popírala, byť se o ni mezi lidem všude mluvilo.

"Naši třídní nepřátelé šíří fámy. Nevěřte jim. Naše měna je pevná a měnová reforma nebude," ujišťoval v pátek 29. května 1953 Zápotocký. Druhý den, v sobotu, však v rozhlasu předseda vlády Viliam Široký oznámil strnulým lidem, že měnová reforma bude spuštěna v pondělí 1. června.

Široký označil reformu za "velký úspěch pracujícího lidu". Jenže pracující lid to viděl jinak. Každý si dokázal spočítat, o kolik ho vláda připravila.

Reakcí byly stávky a demonstrace. Nejmasovější protesty propukly v Plzni. Účastnila se jich Eva Vítová, které tehdy bylo devatenáct a pracovala ve Škodovce. Její svědectví je zachyceno na webu Moderní dějiny (tady).

"Šli jsme před radnici… Byla zavřená, zabedněná, lidi se tam snažili dostat, ale nešlo to, tak nějakým oknem tam někdo vlezl a začaly se vyhazovat ty busty Stalina a Gottwalda a sovětský vlajky… Druhý den jsem přišla do práce, za mnou estébák, stoupl si tam, v ruce v kapsách a říkal: 'Tak to tady nech a pojď se mnou.' A o půlnoci mě odvezli na Bory…"

Dělníci, rolníci a rudoarmějci

Měnová reforma byla skrytým bankrotem, důsledkem hospodaření komunistů, kteří vedli od deseti k pěti stát, jenž byl před válkou jedním z nevyspělejších v Evropě.

Československo bylo "vnitřně" zadluženo a režim nebyl schopen splácet dluhy obyvatelům.

Komunisté tedy své závazky vůči lidem jednoduše smazali a o peníze je připravili. Vzali jim úspory, aby mohli budovat blahobyt a uskutečnit své velkolepé plány v těžkém průmyslu a zemědělství.

Měnovou reformu připravili ve spolupráci se sovětskými soudruhy. Nové bankovky a mince byly vytištěny v Sovětském svazu, aby akce zůstala utajena. Přesto informace o výměně peněz prosákly už počátkem května a vyvolaly nákupní horečku.

Kurz nové měny byl navázán na rubl a namísto Tomáše G. Masaryka a Karla Havlíčka Borovského z bankovek shlíželi dělníci, rolníci a rudoarmějci. Celá akce výměny bankovek dostala příznačný krycí název "Kulomet".

Staré peníze měnili úředníci za nové za asistence policie a milicionářů. Největší množství peněz v hotovosti bylo přeměněno v poměru 1:50, za každých 100 starých korun (Kčs) dostal našinec dvě nové Kčs. Peníze uložené na vkladních knížkách byly měněny odstupňovaně. Vklady do 5000 Kčs v poměru 1:5, vklady od 5000 do 10 000 korun 1:6,25 a vklady vyšší než 10 000 korun v poměru 1:75.

Souběžně s měnovou reformou byl zrušen lístkový systém a začaly platit nové cenové a platové regulace.

Z úspor almužna

Ukažme si na příkladu, jak malý český (a odpovědný) člověk pochodil za komunistů. Fiktivní zámečník Franta Vopršálek dřel celý život jako mezek, a aby sebe a svou ženu zajistil na stáří, naspořil si v bance 80 000 korun československých (Kčs).

Po měnové reformě mu podle zmíněných pravidel prvních 5000 přepočetli na tisícovku, druhých 5000 na osm stovek a zbývajících 70 000 na 933 korun. Dohromady tak měl na účtu 2 733 Kčs.

Slušná almužna, nemyslíte?

Vopršálek přitom nedopadl nejhůř! Těm, kteří si platili životní pojištění, propadla celá naspořená částka. Obdobně komunisty vedený stát zrušil veškeré své závazky z cenných papírů a dluhopisů.

A tak jsme se přes noc propracovali k socialismu a zářným zítřkům… A plácali jsme se v nich dalších 36 let.