Komunisté z Čech a Moravy drží prst na spoušti a varují ANO a sociální demokraty: Pokud neodvoláte plány na zahraniční mise armády, chystanou koalici vám odstřelíme.

V návrhu programového prohlášení vlády ANO a ČSSD (zde) se píše o posílení české vojenské jednotky v Afghánistánu a v Iráku. Je v něm také závazek přispívat do mise NATO v pobaltských státech a do expedičních sil rychlé reakce.

KSČM na tyto plány reagovala jako býk na muletu v rukou matadora.

Mírová hráz

Sovětský svaz, mírová hráz –  to bylo jedno z nejoblíbenějších hesel českých komunistů před listopadem 89. Poté, co se sovětské impérium rozpadlo, se však komunisté musí ve svém boji za mír spolehnout sami na sebe, v Kremlu už takovou oporu nemají. Avšak boj za světový mír nevzdávají. Chtějí postavit vlastní mírovou hráz.

KSČM šla jako jediná strana do sněmovních voleb s požadavkem na mír ve světě. Udělala z něj dokonce svou prioritu (důkaz najdete zde). 

Ve volbách nicméně vidina světového míru a sladkých třešní nezabrala. Pro komunisty se staly propadákem. Jejich parta ve dvousetčlenné sněmovně se po nich scvrkla na pouhých patnáct soudruhů a soudružek.

Boj o světový mír však pohrobci Klementa Gottwalda nevzdali. S titěrnou stranickou buňkou se ho snaží vnutit menšinové koalici ANO a ČSSD. Chtějí vládní strany zavázat k tomu, aby nevysílaly další české vojáky do zahraničí.

Jejich vize je prostá – dost bylo rajzování, vojáky domů, ať dřepí k kasárnách, protože – jak pravil nadporučík Mazurek k černým baronům: "Tak je to správné, tak to má být." (Video tady) V téhle věci si komunisté kápnou do noty s partou kolem Tomia Okamury.

Pryč z Pobaltí

Proti angažmá českých vojáků v zahraničních misích NATO horlivě vystupuje komunistický politruk Josef Skála. Jak by ne, zůstává věrný svému přesvědčení a krycímu jménu, které získal v komunistické StB – Josif, podle křestního jména sovětského diktátora.

V životopisu, který se dochoval ve složce Státní bezpečnosti, se tento někdejší zpravodaj kolaborantského rádia Vltava chlubí tím, že za úsvitu 21. srpna 1968 na ruzyňském letišti "vítal s nadšením a ulehčením internacionální pomoc Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí".

Sovětští okupanti v Československu Skálovi nevadili. Naopak. Zato mu vadí čeští vojáci legálně pobývající a vítaní v pobaltských státech aliance. Politruk upozorňuje, že programové prohlášení se musí změnit, protože obsahuje "velice zlověstnou a nebezpečnou formulaci".

"Tam (v programovém prohlášení) se říká, že se máme podílet na navyšování vojenské síly NATO v Pobaltí, tedy v bezprostřední blízkosti hranice Ruské federace… Obzvlášť nebezpečné, riskantní a nezodpovědné," lamentuje Skála na prokremelském webu Sputnik (tady).

Skála připomíná usnesení ústředního výboru strany z dob ještě před dubnovým sjezdem KSČM, ve kterém se píše, že "pokud by někdo chtěl navyšovat kontingenty v zahraničí, tak takovou vládu nesmíme podpořit".

Nakonec si plácnou

Pokud se díváte na to, čí vládu chtějí komunisté podpořit – kabinet vedený velkopodnikatelem, který se rochní v penězích obdobně jako strýček Skrblík (Scrooge McDuck), musí vás napadnout otázka, proč se třešničkáři zasekli právě na zahraničích misích.

Proč právě armáda stojí v cestě k tomu, aby komunisté vyslovili babišovsko-hamáčkovské vládě důvěru? Copak by se v zájmů dělníků, rolníků a pracující inteligence nenašlo jiné, silnější téma?

Namátkou: Vyšší daně pro miliardáře (i milionáře), vyšší zdanění bank a zahraničního kapitálu, posílení práv zaměstnanců v zákoníků práce…

Šéf komunistů Vojtěch Filip však bude vyjednávat s Andrejem Babišem o třech stovkách českých vojáků v zahraničí. Teď jich tam je celkem 800 a vláda chce tento počet zvýšit na 1081. To je plus 281. Je to snad významný rozdíl? 

Určitě ne natolik, aby ANO nebo komunisté koalici zmařili. Jedni potřebují druhé. Babiš potřebuje od Filipovy party hlasy pro důvěru. Filip musí podpořit třídního nepřítele, aby s hrstkou poslanců v opozici jeho partaj definitivně neupadla do zapomnění a konečně dokázala něco prosadit. Byť světový mír - anebo aspoň odchod z NATO - to nebude.