Zkušenost minulého režimu by nám na Západě mohli závidět, říká Korjagin

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Minulý režim byl pokus o vybudování socialistické společnosti, ale to, že selhal, vůbec neznamená, že končíme. Spíš naopak: teprve začínáme, máme super zkušenost a jedeme dál, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz Arťom Korjagin, kandidující za KSČM do Evropského parmamentu. (První část rozhovoru ZDE).

Arťom Korjagin

Arťom Korjagin,zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • Co jsou vaše hlavní témata v evropských volbách? Pokud budete za pár měsíců členem Evropského parlamentu, co tam?

Plánů mám samozřejmě spoustu, ale dva mám takové, řekněme, pro mě nejdůležitější. V Evropském parlamentu funguje taková hezká symbióza mezi evropskými úředníky a kapitalistickou lobby. Spousta směrnic, zákonů, spousta toho, co Evropská unie vymyslela, je v podstatě něco, co kapitalistická lobby dodala evropským úředníkům. Oni si to přečetli, podepsali a pustili do světa. Mně tento princip připadá nechutný.

Podle mě to jde přímo proti zájmům většiny obyvatel Evropy, hlavně proti zájmům evropských pracujících. A já budu dělat všechno pro to, aby zaprvé tento systém co nejdřív přestal fungovat a aby byl nahrazen takovým systémem, kdy místo kapitalistické lobby to budou zástupci odborů, družstevních svazů a občanských iniciativ, a místo nikým nevolených evropských úředníků to budou právě zástupci Evropského parlamentu, aby tyto skupiny vytvářely většinu evropské legislativy. Protože pak si můžeme být skoro jisti, že legislativa bude vypadat úplně jinak, a hlavně bude sloužit někomu úplně jinému.

Druhá věc, kterou bych rád v Evropském parlamentu řešil, je, jak se pracuje s evropskými dotacemi, protože velmi často je dotační politika nastavená právě na podporu subjektů, organizací, které jsou už teď ziskové. Jejich primárním cílem je zisk a dotace rozhodně nekončí tam, kde by měly pomáhat rozvoji Evropské unie ve smyslu většiny obyvatel.

Máme tady systémy samosprávných podniků, systémy obecně vlastněných, družstevně vlastněných, státně vlastněných podniků. Všechny tyto podniky přinášejí užitek větší části společnosti, a ty je potřeba aktivně podporovat v tom, co dělají. Tam by měly končit primárně evropské dotace. To jsou dvě věci, které podle mě teď Evropa především potřebuje. A hlavně potřebuje, aby se moc přenesla z Evropské komise, z Evropské centrální banky na volené zástupce, na Evropský parlament, protože ten má být hlavním orgánem unie - a není.

  • A problém je v tom, že byrokrati, Evropská komise jsou nevolení, anebo že jsou v holportu s kapitalismem?

Obojí, je to jedno s druhým. Ale protože jako volený zástupce odpovídáte svým voličům za to, co děláte, voliči vás zvolí s nějakým programem, a když ho nenaplňujete, je dost možné, že už příště zvolen nebudete. Zároveň jste o hodně víc sledovaný, a to jsou lidé, kteří přece reprezentují voliče, kteří jim dali hlas, dali jim důvěru, a buď ji naplní, nebo nenaplní. Pokud nenaplní, už důvěru nedostanou.

Tohle jsou lidé, kteří jdou s kůží na trh, a ti by samozřejmě měli nést hlavní rozhodovací moc. A pokud se mají s někým radit, mají to být právě zástupci odborových konfederací, družstev, občanských iniciativ. Máme evropskou občanskou iniciativu, a nikdo ji neposlouchá, je to fakt směšné.

To je přece ten hlas lidu. A Evropská unie hrozně ráda mluví o tom, na jakých principech stojí a jak je důležitý humanismus a ideje rozvoje Evropy, ale reálně většina prostředků jde na rozvoj evropských kapitalistů a zlepšení jejich postavení na globálním trhu. To snad ne.

  • A konkrétně to znamená? Říkal jste 'přenést zákonodárný proces víc do Evropského parlamentu', což tedy je, aby legislativa vznikala tam?

Určitě je potřeba hodně překopat a znova si projít spoustu evropských smluv, které je potřeba aktualizovat. Je potřeba je přizpůsobit současným podmínkám, a hlavně je potřeba, aby už to nebylo spojenectví uhlí a oceli a obchodní spojenectví, ale aby se z Evropy začala stávat Evropa sociální, až socialistická.

  • V rámci debaty o zákonu o obecném referendu komunistická strana…

Jsme pro.

  • …je pro referendum i o tom, jestli setrvávat v Evropské unii.

Jsem pro každé referendum. Řekli jsme ano Evropské unii, nějaké Evropské unii. Ta Unie se velice změnila za dobu, co v ní jsme. Proměnila se dost zásadně. Světová situace se zásadně změnila a my bychom měli mít kdykoli možnost říct, jestli v ní chceme setrvávat, nechceme, popřípadě za jakých podmínek chceme setrvat, nebo za jakých podmínek chceme odejít.

RV1_8219

Arťom Korjagin,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Předpokládám, že to je svobodné členství států, a nevidím důvod, proč, když jsme jednou řekli ano, bychom si to nemohli rozmyslet, když se podmínky změnily. Samozřejmě, že ano. A jestli Unie nechce, abychom odešli, myslím, že není problém to udělat tak, aby každý Čech cítil prospěch z členství v Evropské unii. To se jistě dá zařídit. Myslím, že prostředky na to jsou.

  • Sám to vnímáte tak, že má smysl v Evropské unii zůstávat, nebo jenom při splnění určitých podmínek?

Pokud Unie zvládne projít velkou transformací, velkou demokratizací, a pokud se principy Evropské unie zásadně změní doleva, pak má cenu v ní zůstávat. Pokud se tak nestane, Unie se tak či onak rozpadne. A potom je potřeba z ní odejít a začít vymýšlet evropskou spolupráci jinak, na jiných principech, protože samozřejmě odejdeme z Unie, ne z Evropy. A evropská spolupráce musí dál nějakým způsobem fungovat. To je potřeba vymyslet, ale zase bych nerad, aby to byla divočina typu brexit.

I odchod je potřeba vyjednat pořádně, a hlavně si myslím, že je potřeba lidem představit, jaké jsou podmínky odchodu. Aby lidé nerozhodovali o tom, jestli v Unii zůstat, nebo odejít, ale za jakých podmínek zůstat a za jakých podmínek odejít. Aby hlasovali o konkrétních návrzích, aby to nedopadlo tak, že se vyjedná paskvil.

V tomhle nemám rád laciné protievropské populisty, kteří říkají 'czexit, czexit, czexitem se všechno vyřeší'. To není pravda. Je to otázka hodně složitého vyjednávání. Je možné odejít z Evropské unie a zůstat součástí Evropy, a možná na tom být i líp než v Evropské unii, ale bude to chtít spoustu práce. Můžeme dopadnout jako Švýcarsko, to ano, to by bylo super, ale zdaleka nemusíme. A pokud to budou dělat lidé, kteří si spíš hlídají svůj osobní zájem, než zájem Čechů, konkrétně českých pracujících primárně, může to být velký průšvih.

  • A je možné říct horizont, když mluvíte o zásadních změnách, kterými by měla Evropská unie projít, dokdy musí nastat? Do deseti let?

Myslím si, že do pěti let bychom buď měli mít na stole už návrhy radikální změny Unie, anebo začít řešit náš odchod.

Komunističtí zástupci na všech úrovních

  • Dá se ještě víc popsat demokratizace Evropské unie? Zmínil jste legislativní proces. Co ještě?

Demokratizace se musí začít dostávat do ekonomického sektoru. Tam musíme mít největší demokratickou sílu. Musíme podporovat demokraticky organizované podniky. Potřebujeme mít silné státní podniky, podniky obecně vlastněné, městem. Potřebujeme mít co největší družstva jak spotřební, tak výrobní, protože to jsou věci, které budou generovat zisk, který nebude nikam odcházet, který nebude končit v daňových rájích, který nebude končit v rukou několika akcionářů, ale který bude končit v Evropě. A z těch peněz jsme pak schopní dělat sociální programy, které potřebujeme.

Jsme z nich schopní platit zdravotním sestrám důstojnou mzdu, mít kvalitní veřejné školství. Bez ukotvení ekonomiky v demokratických principech nejsme schopní se rozvíjet. Nemám rád, když lidé extrémně glorifikují třeba Norsko, ale je spousta modelů, které z Norska můžeme brát. To, že nerostné bohatství je vlastněné státem, že zisk z těžby končí ve státním rozpočtu, že spousta velkých firem, zpracovatelských, strategických podniků je státních a jejich zisky končí ve státním rozpočtu.

To, že je spousta drobných zemědělců sdružených v dobrovolných velkých zemědělských družstvech, kde neztrácejí kontrolu nad svojí půdou, ale kolektivně vyjednávají s dodavateli, kolektivně nakupují stroje, minimalizují tím svoje náklady a zároveň díky tomu prosperují a jsou více konkurenceschopní vůči nadnárodním koncernům, jsou principy, které musíme v Evropě podporovat, protože pak můžeme mít stabilní, prosperující, sociální Evropu. V takové Evropě bych byl moc rád.

Jestli máme mít Evropu, která funguje jako hřiště pro nadnárodní korporace, a když se nějaký stát začne trošičku ekonomicky topit, jako třeba Řecko, totálně ho zaseknou a nechají ho v tom úplně vykoupat a zprivatizovat všechno, co tam ještě zbylo, v takové Evropě samozřejmě zůstávat nemůžeme, protože to je pro nás nebezpečné.

  • A tohle se dá podporovat z Evropského parlamentu?

Musí se to podporovat úplně na všech úrovních. Potřebujeme, aby to šlo od komunální politiky, která bude kvalitně zvládat městské firmy, až po Evropský parlament. Na všech úrovních potřebujeme komunistické zástupce, kteří tímto způsobem přemýšlejí.

  • Napadá mě, že je to jednak o principech, o kterých mluvíte, ale dnes to trochu působí, že stát spoustu věcí už ani neumí. Že například, co se týče těžby, už na to nemá potřebné know-how a kapacity.

A vypadá to, že to je neefektivní. Vypadá to, že je lepší to privatizovat.

  • Vlastně to tak působí.

Ano.

  • Chtěl jsem říct, že to není jenom o tom, jestli tam sedí nebo nesedí komunisti, ale jestli je i know-how to dělat, a že se tam asi musí vybudovat, pokud chybí.

První věc, co k tomu mám, je, že si myslím, že to je jedno z velkých vítězství pravice vytvořit si falešný důkaz pro to, že když je něco veřejně vlastněné, tak to nefunguje. To je skoro na konspirační teorii, ale do toho bych nezabíhal. Ale mně velmi často přijde, že něco je státem vlastněné, městem nebo krajem, a totálně to nefunguje. Je to úplná díra na peníze, neposkytuje to službu občanům, je to hrozný průšvih.

  • Ale často to tak bývá.

Ne, je to tak, je to tak. A zástupci, kteří to mají na starosti, mají spoustu důvodů, proč tomu tak je, a jejich odpovědí na to většinou je: Pojďme to privatizovat. Dáme to soukromníkovi, ten se o to postará, bude to šlapat. To je super, to je řešení. Myslím si, že to je určitá politická agenda. Je v tom motiv. Je to potvrzení pravičáckých teorií, zatímco podle mě kvalitní management veřejně vlastněných podniků není nic nemožného.

RV1_8264

Arťom Korjagin,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Nemáme problém s know-how, většina našich nejlepších univerzit je veřejných. Vycházejí z nich odborníci, kteří prošli veřejným vzděláním a jsou na světové úrovni. Máme na těch univerzitách výzkum, víme, jak ty věci dělat. Pokud by tito lidé dostávali kvalitní zaměstnání za dobré peníze ve státem vlastněných podnicích, podniky mohou prosperovat. Není pravda, že ne. Pokud to funguje na Západě, proč by to nemohlo fungovat u nás?

Máme snad nižší IQ? Jsme tady nějak postižení? To asi nejsme, ne? Bývali jsme, co se týče technologií, na světové špičce, proč tam nemůžeme být znova? Přestali se nám tady rodit chytří lidé? Nebo naše univerzity nestojí za nic? A je to jedno s druhým, protože když podniky budou prosperovat, můžeme víc investovat do vysokých škol. Je možné tento ekonomický model nakopnout a může být funkční. Samozřejmě pro pravicového politika je jednoduché dát od toho ruce pryč, protože to obnáší spoustu práce.

Je to řešení, které pak může přinášet spoustu ovoce, a společnost na tom může být líp. Anebo od toho člověk může dát ruce pryč, prodat to nadnárodce, možná dostat nějaké peníze bokem do obálky. To nevím, jak to chodí v těchto situacích, ale hlavně se pak o to už nemusí starat. Všechno je privatizované, všechno dělají soukromníci, já za nic nemůžu. Uděláme veřejnou zakázku, vyhraje ji někdo, a pak ji splní napůl, půlka z toho se ukradne, tak příště vybereme jiného soukromníka, pak zase jiného, pak zase jiného. Ne, ne, to si nemyslím, že je cesta.

Dětská nemoc levičáctví a žižkovská Klinika

  • Často zaznívá argument, že za minulého režimu ekonomika úplně efektivní nebyla. Kapitalismus jsme neměli, vládla komunistická strana, a přesto to úplně nefungovalo a nemělo výsledky.

Za prvé to, že máme zkušenost minulého režimu, je něco, co je úplně k nezaplacení. To je něco, co by nám komunisté na Západě mohli závidět. Spousta modelů za minulého režimu nefungovala, spousta ano, ale spousta ne. A to, co se dělalo blbě, máme docela dobře zanalyzované. Ano, byly tam věci, které se daly dělat výrazně líp.

Na druhou stranu je vždycky potřeba srovnávat Československo před rokem 1989 se světovým průměrem, protože pokud to budeme srovnávat se Švýcarskem - ano, byli jsme na tom hůř. Pokud to budeme srovnávat třeba se státy Latinské Ameriky, které měly kapitalismus rozjetý, vyjdeme z toho výrazně líp. Minulý režim byl pokus o vybudování socialistické společnosti. Selhal.

Udělaly se tudíž nějaké chyby, proč selhal. Některé byly vnitřní, některé byly dané tlakem zvnějšku, protože to byl boj Východu a Západu, boj dvou principů. Ale to, že ten pokus selhal, vůbec neznamená, že končíme - spíš naopak, teprve začínáme, máme super zkušenost a jedeme dál.

  • V souvislosti s vyklízením budovy žižkovské Kliniky se mluvilo o fetišizaci vlastnického práva a demokratizaci vlastnictví. Zároveň mi přišlo, že KSČM se k tomu moc nevyjadřovala. Dá se říct, že kolektiv Kliniky jsou spojenci KSČM, ke kterým se komunistická strana moc nehlásí? Přitom jde o témata, ke kterým má velmi blízko, přesto byla ticho. Proč?

Podle mě je to částečně tím, že většina členů KSČM četla Leninovu knížku Dětská nemoc levičáctví. Myslím, že Klinika poukazuje na velký problém, hlavně velký problém Prahy. To jsou prázdné domy v různých vlastnických formách, ve vlastnictví státu, státních institucí, soukromých subjektů českých, nadnárodních, světových. To poukázání na problém je super. Kolektiv Kliniky není komunistickým kolektivem.

  • To znamená co?

Nikde jsem nečetl, že by se kolektiv Kliniky přihlásil k idejím komunismu, že by se přihlásil třeba k učení marxismu-leninismu, za kterým my si docela stojíme. To znamená, že máme mezi sebou určitý ideologický rozpor jak v teorii, tak myslím si, že se trochu rozcházíme i v praxi. Jistě, ten barák je prázdný, obsadil ho kolektiv lidí. Asi je to lepší, než aby byl prázdný. Ano, souhlasím.

Přesto mně osobně a asi i spoustě lidem z KSČM by se líbil jiný model řešení prázdných budov, protože o tom, co v prázdné budově bude, nebo nebude, by podle mě měli rozhodovat lidé, kteří žijí v dané čtvrti. Mělo by to být demokratické rozhodnutí komunálu, protože přece to, co v tom baráku bude, nebo to, že chátrá, nejvíc ovlivňuje lidi, kteří tam žijí.

To je něco, co se jich přímo dotýká, a asi rozumím tomu, že když tam měli prázdný barák, který způsoboval bezpečnostní riziko, a pak se do něj nastěhovala skupina lidí, která tam třeba dělala spoustu dobré činnosti, místní moc necítili, že by je ti lidi reprezentovali. Není to tak, že by čtvrť v lokálním referendu řekla: chceme z domu mít sociální centrum. To se nestalo. Chápu, proč to nebylo možné. Přijde mi blbé, že není možné, aby lidé například v lokálním referendu rozhodli.

Můj koncept by byl, že místní komunistické zastupitelstvo vyzve svoji městskou čtvrť, Prahu 3, aby nabídla možnosti, co by v domě chtěli mít. Ty jsou pak zpracovány a jsou zase nabídnuty zpátky veřejnosti k hlasování. Ta si z nich vybere, jestli tam chce mít sociální centrum, školku, jestli chce, aby dům dál chátral a lidé si tam stříleli hero, nebo jestli tam chtějí mít třeba soukromou hernu.

To se pak realizuje, protože si myslím, že v ten moment lidé začnou mít větší sounáležitost se svojí čtvrtí, začnou vnímat, že jsou ti, kteří rozhodnou, co se tam bude dít. Takže asi chápu, že spousta lidí měla problém s tím, že to zase bylo nějakým způsobem 'bez nás'.

  • Ale nebyla to přece jen příležitost téma prázdných domů uchopit, kdy komunističtí představitelé mohli na základě toho o něm začít mluvit? Je to podle vás téma pro KSČM? Protože mně přijde, že moc ne.

S tématem prázdných domů KSČM Praha pracuje už dlouho. Byli jsme a jsme snad jediná partaj v Praze, která aktivně mluví o tom, že se musí začít používat…

  • Teď myslíte pražskou KSČM?

Pražskou KSČM, je to i celorepublikové téma, ale pražská KSČM to samozřejmě uchopuje nejvíc za sebe, protože v Praze je podle mě největší problém s prázdnými domy.

  • A hlásí se k tomuto tématu i celostátní vedení KSČM?

Jistě, dlouhodobě říkáme, že u nás existuje zákon o vyvlastnění, a měli bychom ho začít aplikovat na dlouhodobě chátrající domy. U domů, které už jsou ve vlastnictví státu, dlouhodobě voláme po jejich aktivním využívání, po tom, aby stát do nich zainvestoval, protože má dělat svoji práci, má být hospodář, který dům buď sám začne využívat, anebo nabídne někomu k využívání například na základě veřejné soutěže. Vyzýváme k tomu neustále.

RV1_8185

Arťom Korjagin,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Vztáhnout to celé jenom na Kliniku je přece úplně nesmysl. To je plošný problém, na který plošně upozorňujeme. Děláme to, děláme to pořád, budeme to dělat dál i po tom, co Klinika nebude. To, že se teď to téma vyhajpovalo… my se k tomu vyjadřujeme už dlouho. A ne, nebudeme to konkrétně vztahovat na Kliniku, vztahujeme to na plošný problém. To je totiž trošičku rozdíl v těch přístupech, protože my jsme tu Dětskou nemoc levičáctví četli.

Těžce vydřené peníze pracujících

  • V lednu jste pořádali demonstraci proti zdražování. Není to strašně neadresné? Proti komu jste demonstrovali? Proti zdražování to působí, že se demonstruje proti nějaké abstraktní síle.

Když si člověk na demonstraci kliknul a přečetl si k ní text, bylo tam popsáno, o čem je. Konkrétně jde o zdražování nákladů na bydlení. Bylo to v reakci na zdražení cen služeb, hlavně plynu a vody. Demonstrace měla především poukázat na to, že ač současná vláda - a to hlavně zásluhou KSČM - byla schopná zvýšit třeba minimální mzdu nebo přidat na důchodech, i když zdaleka ne tolik, kolik bychom si přáli, to, co lidé dostanou, dají v podstatě soukromým společnostem, které poskytují služby, které člověk musí v rámci své existence platit.

Chtěli jsme upozornit na to, že tady selhává trh v tom smyslu, že služby rostou, ceny za bydlení rostou neustále a stávají se limitem pro spoustu lidí pro další osobní rozvoj, zakládání rodiny, důstojný život. Spousta seniorů už nevyjde ze svého důchodu, nezaplatí bydlení. Spousta mladých rodin si nemůže třeba pořídit dítě, nemají na to peníze, protože platí vysoký nájem a inkaso. Neustále to roste a demonstrace byla proti tomu, což je tam napsané.

  • Napsané to tam je, ale je otázka, jestli si tedy třeba ČEZ má plesknout na hlavu a říct si, aha, tak my zdražujeme moc. Má to být tlak na ty, kteří zdražují?

Má to být tlak zdola na ty, co zdražují. A zároveň to má být další tlak i na naši současnou vládu a všechny budoucí vlády regulovat zdražování nebo dokonce ho zmrazit. Protože jde o to, že zisky firem, které zdražují, stabilně rok od roku rostou a jsou astronomické. Platy manažerů v těch firmách jsou takové, o kterých se běžnému pracujícímu ani nezdá. Demonstrace měla také ukázat na to, že platy a zisky se neobjevují odnikud ze vzduchu, ale jsou to těžce vydřené peníze pracujících, kteří za plyn, vodu a nájem platí.

Jsou to naše peníze a končí v rukou lidí, kteří už teď mají velmi mnoho peněz. Zatímco naši lidé jich mají velmi málo. Považujeme to za určitou společenskou nespravedlnost a chtěli jsme na to upozornit a budeme upozorňovat dál. Chceme, aby se tlak stupňoval co nejvíce, stupňoval se tak moc, až dojde k nápravě této nespravedlnosti. Nespravedlnost je špatná.

  • Demonstraci doprovázela i petice, ve které požadujete například regulaci nájmů. Má to být návrat k regulaci, která tady byla dřív, od které se ustoupilo? Chcete regulovat celý trh s bydlením nebo jenom jeho část?

Podle mě by se trh s bydlením měl rozhodně regulovat, regulovat jako celek. Regulace nájemného je potřebná. Musí jít ruku v ruce s co největší výstavbou veřejného bydlení. Myslím si, že to je vždycky jedno s druhým. Ve spoustě případů, když je výstavba veřejného bydlení dostatečně velká, nájemné se začíná regulovat tak trochu organicky, ale podle mě je vždycky dobré nastavovat mantinely.

Jde o to, že zatímco si člověk může vybrat, jestli si koupí colu, nebo pepsi, tak si nemůže vybrat, jestli bude bydlet, nebo nebydlet. Nemůže si vybrat, jestli bude používat vodu, nebo nebude používat vodu. Tam, kde trh primárně selhává, tam je potřeba přijít co nejdříve s regulací.

  • Jenom masivní výstavba nestačí?

Jde o to, že masivní výstavba veřejného bydlení může snižovat ceny nájemného v dlouhodobém horizontu, ovšem nájemné je problém, který tlačí většinu našich lidí každý měsíc. Čím dřív budeme schopni lidem ulevit, tím lepší to bude, protože primárně je potřeba, aby lidé měli víc prostředků, víc volného času a víc, řekněme, prostoru na osobní rozvoj. Tím osobním rozvojem samozřejmě myslím hlavně čtení komunistické literatury. To byl vtip.

Tagy: bydlení Česko Praha komunismus kapitalismus domácí demokracie KSČM Evropská unie referendum česká politika komunistický režim česká ekonomika Brexit evropské volby

Zdroje: Vlastní