Bez úcty dětí k prezidentovi si zaděláváme na velký problém

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Buď začneme Evropu daleko víc demokratizovat a opravdu to, co budou chtít občané zdola, budou dělat ti nahoře, anebo Evropská unie nemá šanci přežít, upozorňuje v druhé části rozhovoru pro Tiscali.cz europoslankyně Kateřina Konečná. (První část rozhovoru ZDE.)

Kateřina Konečná

Kateřina Konečná,zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • Bývalý místopředseda Josef Skála v době před vaším sjezdem říkal, že KSČM byla protestní strana, ale Babiš a další jí to vyfoukli. A proto je teď třeba učinit její rétoriku více radikální, aby KSČM znovu fungovala jako protestní strana a těžila z toho. Kdežto vy jste naopak tvrdila, že cesta protestní strany už pro KSČM není vhodná. Proč nebýt protestní stranou?

Protestní stranou jsme byli už skoro 29 let a v určitých fázích vývoje to mělo svůj smysl, ale teď, kdybychom se dál stavěli do role protestní strany, přestože jsme dostali příležitost, voliči by nás vůbec nepochopili. Když se bavím s občany venku na ulici, ale i v rámci strany, říkají nám: 'Tak už to konečně začněte prosazovat a klaďte si podmínky, když vám teď Babiš dává příležitost.'

Pro mě jsou důležité dva parametry: Za prvé nejsme vázáni k tomu odhlasovat všechno, co je v programovém prohlášení vlády, ba naopak dál můžeme mít svoji vlastní zákonodárnou iniciativu. To znamená i věci, které se nám třeba nepodařilo přímo prosadit do programového prohlášení, můžeme navrhovat a hledat partnery k tomu, aby byly odhlasovány, případně vysvětlovat hnutí ANO a sociální demokracii, že jsou dobré.

Druhá věc je, že rozhodně nebudeme schvalovat všechno, co vláda předloží, naopak v řadě věcí se musíme stát velmi otevřenými kritiky. Například když bude předkládat rozpočet na obranu, s jehož navýšením mám velký problém. Zatím pro ně nevidím důvod, protože většina těch peněz jde na vojáky v zahraničních misích, a ne na akceschopnost a obranyschopnost České republiky. Pokud by to v tomhle gardu mělo pokračovat, můžeme tam sehrát roli velmi aktivní opozice, kdy budeme zcela jasně sdělovat, že tohle ne, a budeme se snažit zase v rámci rozpočtu vyjednat změny.

  • Takže zvyšovat radikálnost své rétoriky nechcete?

Rozumím Pepíkovi Skálovi, jak to myslel, ale vy můžete být radikální jenom ve chvíli, kdy máte potenciál radikálnosti, který se nevyčerpá. My jsme ho však z velké části za těch 29 let vyčerpali právě tím, že jsme to neuměli dotáhnout do konce, protože jsme nedostali příležitost. Velmi radikální můžete být paradoxně i ve vládě. Můžete tam aktivně vnášet témata a já si myslím, že se nám to povedlo. Nebylo to jednoduché, ale říkám, když se podíváte do programového prohlášení, je paradoxně možná levicovější, než byla programová prohlášení sociální demokracie.

A mezi námi - když se vrátíme do hluboké minulosti, v roce 2002 jsme samozřejmě byly připraveni vládnout a se sociální demokracií bychom měli 111 mandátů. A možná, kdyby se tenkrát sociální demokracie nepodělala, s prominutím, tak tady dneska žádný Babiš nebyl. Protože z pravicového hnutí se ANO stalo levicovým a on vyhrál volby na zvyšování důchodů a na levicových tématech, respektive na tom, co si přečetl, že si lidé přejí. Každý chce bydlet, mít dobrý plat, mít dítě ve školce, vědět, že jeho dítě dostane nejlepší vzdělání.

To jsou přirozené věci a jsou levicové. Nebýt toho, že sociální demokraté se tehdy podělali a udělali si to s Unií svobody a z levicového programu se stal cár papíru, možná by žádný Babiš nenastoupil, protože by lidem šance levice byla dána a oni by pochopili, jaký je rozdíl mezi levicí a pravicí: Mezi tím, že se sociálními demokraty bychom všechna tahle opatření zvlášť v době růstu mohli dělat, a následně by možná zvolili Topolánka nebo Nečase, kteří by pro změnu zavedli poplatky ve zdravotnictví, seškrtali sociální výdaje a nikdo by neměl nárok na nic a čtyři roky by se nepohnula minimální mzda.

A to je přece o tom, ale sorry - tenhle boj jsem si neprohrála já a KSČM, ale prohráli si ho sociální demokraté tehdy ještě se šíleným Špidlou, kterého si nemůžu vážit, nemůžu. Tohle byla prohraná šance levice, která se nám po 15 letech vrátila tím, že nám bohužel nezbývá nic jiného než jednat s oligarchou. Není to moje přání, ale nic jiného mi nezbude.

  • Narazila jste na téma antikomunismu. U Vladimíra Špidly bude asi relativně silný. S antikomunismem souvisí i velké reakce, které nedávno vzbudila přítomnost Jeana-Clauda Junckera v Trevíru na oslavách výročí narození Karla Marxe. Vnímáte jako pozitivní věc, že tam jel, nebo to podle vás byla jen nafouknutá bublina?

O Jeanu-Claudovi Junckerovi nemůžu říct nic pozitivního. Už čtyři roky ho regulérně vnímám v rámci Evropského parlamentu a vnímám jeho komisi, a tam ve své podstatě nic pozitivního pro normální lidi nevzniklo. Zvyšujeme výdaje na obranu, trestáme lidi za to, že si myslíme, že mají blbý názor, trestáme státy za to, že si myslíme, že to dělají špatně, zkrátka jdeme metodou cukru a biče.

Místo toho, abychom reálně pomáhali sociálně slabým regionům, což díky Bohu už dneska v podstatě není Česká republika, jedná se spíš o jih, zničíme Řecko v rámci Trojky. Ve chvíli, kdy se v Řecku odehrávalo něco, co mohlo mít pozitivní efekt pro občany, řekli jsme jim 'ne, vy to tady zprivatizujete, protože my vás jinak necháme zbankrotovat'. A to má být pozice, kterou mám hájit, a to je pozice, kterou hájí Jean-Claude Juncker. On je krutý lidovec, nic víc, nic míň. A lidovci v Evropském parlamentu dělají jedno zvěrstvo za druhým. Chtějí víc a víc kompetencí.

20180418-web-9958

Kateřina Konečná,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Jean-Claude Juncker koneckonců ve svých scénářích jasně řekl, že pro něho by byla ideální federace. Rozumím mu, být velkým pánem Evropy, ale to je evidentně něco, co nefunguje. Místo toho jsme se měli zabývat opravdu podstatnými věcmi. Nezvládnutá migrace: Jean-Claude Juncker! Vždyť se to doprčic od roku 2013 vědělo, že máme uprchlíky na hranicích. Vždyť se vědělo, pod jakým tlakem je Řecko a Itálie, tak proč jsme se probrali v roce 2015, kdy nám to tady plynulo přes hranice a dneska máme půl milionu lidí, o kterých netušíme, kde jsou. To je obrovské bezpečnostní riziko.

Vždyť Francouzi a Němci věděli, že mají obrovsky problematické oblasti, a zkoušeli nás z romské populace. Ať jdou do háje s takovou politikou. Buďto Evropu začneme daleko víc demokratizovat a opravdu to, co budou chtít občané zdola, budou dělat ti nahoře, a ne naopak, jak je to dneska. V tomhle absolutně souhlasím s DIEM25. Anebo Evropská unie nemá šanci přežít, a to tady říkám zcela otevřeně, protože z toho vznikne jeden obrovský evropský protest.

Občané to nejsou schopni dál snášet a Jean-Claude Juncker je pro mě synonymem toho. On byl předseda komise, on ty věci mohl měnit. Vyhlásil, že bude méně legislativy. To udělal, ale místo toho, aby bylo víc potřebné legislativy, například i v rámci ochrany práv spotřebitelů - s tím přišel až na poslední chvíli – jsme si vybudovali PESCO, to jako proč ne, evropskému zbrojnímu průmyslu přece dotace a dividendy dát musíme. Jestli tohle je podle něj v pořádku, tak ať jde do háje.

  • A jak si vysvělujete, že byl Juncker v Trevíru?

Neznám jeho myšlenkové pochody. Díky Bohu mi nejsou blízké. Strašně mi vadí debaty o Karlu Marxovi i v rámci České republiky, kdy si ho všichni někam škatulkujeme. To, že to byl myslitel, který přišel s novou vizí světa, která se někomu může a někomu nemusí líbit, to je faktem. A to, že bychom to měli ocenit, protože takových lidí se v rámci století narodí málo, to je také faktem.

Je dobré vzpomenout jeho myšlenky, vzít si z nich pro nás, pro levici, to pozitivní. Samozřejmě dneska už ne boj proti vykořisťovatelům, ale navázat to na to, co nás dnes opravdu trápí, například to, že nám nadnárodní koncerny ročně odvádějí půl bilionu korun z České republiky. To je přece smysl toho, jak se poučit z historie a převést ji do budoucnosti.

To, jestli to Jean-Claude Juncker udělal proto, že mu to někdo poradil nebo že teď chce sbírat body na všech frontách, netuším a ani to nechci zkoumat. Ale to, jak se vedla debata o Marxovi a jeho výročí v rámci České republiky, to mě hodně mrzelo. Proč se na to dnes neumíme podívat objektivníma očima 21. století a zkoušíme se z toho, jestli ve svých materiálech slovíčkařil tak či onak nebo jestli mluvil o třídním boji a o slovanství?

To je takové vytrhávání z kontextu. Přišel s myšlenkou úplně nové společnosti, kterou se snažil prosazovat, a to, že následně ti, kdo ho následovali, to třeba ne vždy udělali správně, to je faktem. Ale to, že to byl člověk, který to měl setsakramentsky srovnané a jeho vize pro nás, pro levici, byla o tom, že se většina bude mít lépe než menšina, to tak je. Proč tam byl Juncker, opravdu netuším.

  • Přijde mi zvláštní, když pak například místopředseda poslaneckého klubu ODS Jan Skopeček napsal, že Junckerova přítomnost v Trevíru znamená, že vrcholný představitel Evropské unie dal najevo, že má blíže k marxismu než ke klasickému liberalismu. Paradoxně to potom vede k tomu, že Evropská unie je kritizována za marxismus.

To jsou přesně ty neskutečně zjednodušovací tendence, které dneska máme i díky sociálním sítím. Má to dvě stě znaků, tak to musíte napsat a občas nedokončíte myšlenku. To si myslím, že byl problém pana Skopečka v téhle věci, ale to, že Tomáš Zdechovský a lidovci v Evropském parlamentu budou Junckera za to kárat, ne. Karel Marx pouze slavil důležité výročí 200 let od svého narození.

Asi se všichni shodneme na tom, že to byl člověk, který významně ovlivnil teď už historii Evropy. A já nevidím nic pozitivního ani negativního na tom, když tam Jean-Claude Juncker přijel a asi neřekl, že si jich váží, ale že respektuje jeho myšlenky, protože i od něj se odvíjela minulost Evropské unii nebo Evropy jako celku. Nevidím na tom nic víc, nic míň. Beru to jako gesto, které se stalo. Mně přijde normální a přirozené.

Takto přece chodíme oslavovat výročí narození či úmrtí řady myslitelů, řady lidí, kteří se třeba ne vždy zapsali úplně pozitivně do minulosti, ale v určitý moment byli i velmi důležití pro společnost. Kéž by Jean-Claude Juncker donutil pana Skopečka k tomu, aby si Kapitál znovu přečetl. Možná by pochopil, že některé věci v něm jsou stále aktuální a platí i vůči politice ODS.

Vychovávat děti v úctě k prezidentovi 

  • Když jsem pročítal různé vaše výstupy, reakce, rozhovory, přišlo mi, že často se zastáváte nebo máte shodné názory s prezidentem Milošem Zemanam. Ať už je to kritika České televize nebo kritika pražské kavárny a jejího elitářství. Jak ho celkově jako politického aktéra vnímáte?

Česká republika má štěstí v neštěstí, ale asi štěstí v tom, že má a vždycky měla od doby svého vzniku v roce 1993 silné osobnosti jako prezidenty. Vždy byly svým způsobem kontroverzní a z naší historie vyplývá, že volíme silné osobnosti. Ono jich v české politice mnoho není, takže není moc mezi čím vybírat. Mám řadu shodných názorů s Milošem Zemanem a řadu věcí mu dokážu také vyčítat, protože někdy ty věci zbytečně vyhrocuje a stahuje pozornost na banality. Když si vezmu třeba kauzu novičok, pro mě opravdu není podstatné, jestli se v České republice vyráběl, nebo nevyráběl.

Pro mě je podstatné, že díky tomu, že nám Britové evidentně nedali relevantní informace, jsme z Evropské unie vyhostili 140 diplomatů. To je přece průšvih, že někdo, kdo tvrdí, že jsme spojenci, nám za dva měsíce není schopen dokázat, že by vláda Ruské federace, kterou z toho obviňuje, měla jakýkoli podíl na tom, co se v Británii stalo. A že není schopen ochránit svoje vlastní obyvatele proti útoku chemickou látkou. A my jsme sklouzli do diskuze, bohužel i díky panu prezidentovi, jestli se novičok vyráběl či skladoval nebo nevyráběl u nás. Mně je to opravdu jedno.

Pan prezident občas rád, na mě až moc, kreslí bílé psy, jak se říká, kteří mají být na obraze, aby zaujali a všichni se ptali, proč tam jsou, a nikdo se nebavil o podstatě obrazu jako celku. Ale tohle je on, takový byl vždycky, už když byl premiérem. Je to jeho styl politiky a nevím, proč to dělá.

Mrzí mě to, protože si myslím, že by mohl otevírat daleko aktuálnější témata, která českou společnost trápí, ale neskutečně mně vadí a vadilo mi to i u předchozích prezidentů, můžu si o nich myslet cokoli, ale zastupují určitý úřad. A jestli naše děti nebudeme vychovávat v tom, že k němu mají mít úctu, spějeme do velkého problému.

  • Jak to myslíte?

Mně vadí, když ředitelé škol sundávají obrazy prezidenta jenom proto, že byl zvolen někdo, kdo se jim nelíbí. Zkrátka je to prezident, navíc prezident Zeman dvakrát zvolený ve všelidovém hlasování. Nemůžou ani říct, že si to někde domluvil s nějakými politickými subjekty. Téměř tři miliony lidí se rozhodli, že ho chtějí i s touto kontroverzí. Mým úkolem je to respektovat, i když občas dělá kroky, které se mi nemusí líbit. Z druhé strany vůbec se mu nedivím, že po tom, jaké útoky jsou na něho vedeny, občas možná přestřelí někam dál, než kam by sám chtěl.

20180418-web-9940

Kateřina Konečná,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Zároveň když se mě ptáte na Miloše Zemana ne prezidenta, nikdy mu neodpustím bombardování Jugoslávie. Nikdy na to nezapomenu a nikdy neodpustím to, že jsme se tady bavili o tzv. humanitárním bombardování a že to dovolil. A to jenom proto, že uhnul. A stejně tak nikdy nebudu souhlasit s panem prezidentem Zemanem, že máme mít víc vojáků v zahraničí, a klidně bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. To jsou věci, které nikdy nebudu schvalovat, i kdyby je říkal kdokoliv, ne Zeman, ale kdokoliv. To je jasná politická linie, která nás dělí, ale pan prezident má minimálně názor.

  • To znamená, že když někdo v průběhu prezidentova inauguračního projevu odchází ze sálu nebo tam ani nejde, berete to jako neúctu?

Ano, velmi mi to vadí, mám s tím velký problém, protože navíc to bylo gesto, já jsem před tou topkou seděla, moc dobře vím, jak se zvedli. Ne ve chvíli, kdy tam útočil na Českou televizi, ale asi tři věty po tom, co jim to došlo, až některé z nich museli zvedat a vysvětlovat jim proč. Velmi mi to vadilo, protože si myslím, že tato gesta nepřispívají k politické kultuře.

  • A prezidentovy útoky v inauguračním projevu?

Kdybych měla tu možnost, asi bych mu doporučila, aby ten inaugurační projev poskládal jinak. Také si myslím, že by měl být o něčem jiném. Ale říká ho prezident republiky zvolený občany a on nás na to setkání pozval, tedy poslanci a senátoři tam byli povinně, protože to je schůze dvou komor, zbytek tam pozval. Byla tam řada poslanců, kteří tam nebyli přítomni. Ti lidé tam nemusí sedět, ale dělat gesta jenom proto, abychom se zviditelňovali, mi přijde opravdu hloupé, protože potom to vnímáte právě u studentů a dětí dneska už i na té základce.

Volají mi kamarádky, které mají děti deset, dvanáct roků, že paní učitelka přišla strašně smutná do školy po volbě prezidenta a říkala dětem, jak teď bude všechno špatně, protože byl zvolen pan prezident Zeman. Tak sorry jako, vy se tomu smějete, ale pozor, vezměte si, že je vám deset nebo dvanáct, nebo že máte tohle dítě doma.

  • Vzpomínám si, jak nám v páté třídě paní učitelka říkala, že nás v srpnu 1968 zachránili Rusové. Chci říct, je to problém ideologie, ať už je z jakékoli strany.

Určitě, dobře, vy jste si zažil tohle, ale já si nepřeji, aby moje děti, když tvrdíme, jak žijeme v demokratické společnosti, fungovaly ve stejných scénářích. Opravdu si myslím, že děti máme naučit přemýšlet, a ne jim říct názor, který si mají myslet, a to se tím vyhrocováním společnosti děje. A možná by bylo lepší, kdyby řada politiků, včetně pana prezidenta, ale i nás ostatních občas raději mlčela, spousta věcí se dá přejít a nedělat z toho poprask.

A to je to, co tvrdím: že české politice zoufale chybí trocha pokory a to, že než něco napíšeme na Twitter, budeme přemýšlet. Koneckonců Twitter, který dneska je hybatelem americké politiky, nám ukazuje, jaké mohou být důsledky používání 280 znaků. Možná kvůli Trumpovi by to mohli rozšířit aspoň na 500, že by tam vždycky dodal, co tím myslel, a jenom nevyděsil všechny kolem sebe.

Tagy: ČSSD Česko komunismus domácí KSČM Evropská unie vláda ČR hnutí Ano český prezident česká politika marxismus

Zdroje: Vlastní