Komunistů z Čech a Moravy jako by se letošní padesáté výročí sovětské invaze netýkalo. Pokud pohlédnete na jejich web (tady) nebo jejich hlásnou troubu Haló noviny (zde), zjistíte, že mají dočista jiné starosti.

Na titulní stránce stranického webu nebyl v úterý, v den výročí invaze, sovětský, ale střílející americký voják a výzva "Stavíme se proti destabilizujícímu rozšíření NATO" s odkazem na plakát a stranické stanovisko. Haló noviny zase daly ve stejný na první místo své domovské stránky zprávu "Rusko se zbraněmi ve vesmíru určitě nezačne".

Z toho je patrné, že orientace na Kreml (a také na ruský výklad dějin) je pro komunisty pořád nezpochybnitelná. Nic na tom nemění ani to, že se už neohánějí sovětskými symboly srpem a kladivem, ale třešněmi francouzských (tedy západních) komunardů.

Dokládá to také stanovisko, které se na zmíněných webech skromně krčí pod varováními před imperialisty a revanšisty. Napsal ho komunistický poslanec Stanislav Grospič a líčí v něm invazi jako pokus o záchranu před kapitalismem, do kterého jsme nakonec spadli dvě desítky let poté.

Je přitom zjevné, že jeho pohled na osmašedesátý není mezi komunisty z Čech a Moravy ojedinělý.

Hrozil přece kapitalismus

Grospič v článku "Zamyšlení nad srpnem 1968" píše, že v pražském jaru jako komunista "nevidí žádnou inspiraci".

"Řada opatření té doby hořce připomíná zavádění kapitalistických prvků a pokus o postupné znovunastolení kapitalismu vůbec," stěžuje si stínový ministr spravedlnosti KSČM.

Není náhodou, že stejným argumentem hájili vpád do Československa sovětští komunisté.

V sovětském táboře míru a socialismu, do něhož Československo spadalo, platila doktrína omezené suverenity, nazývaná také Brežněvova – podle vůdce sovětských komunistů. Hrozba, že by se socialistická země přiklonila ke kapitalismu, byla podle ní pokládána za hrozbu pro celý sovětský tábor a ospravedlňovala vojenskou akci na obranu socialistického zřízení.

Je snad cenzura dobro?

Právě tento přístup Brežněvova vedení Grospič vysvětluje, potažmo hájí. Ve svém článku píše, že invaze byla vlastně logickým koncem pražského jara.

"Vývoj roku 1968 v naší zemi probíhal v určitém, nejen evropském, kontextu," upozorňuje a zdůrazňuje, že generální tajemník francouzských komunistů Waldeck Rochet nazval pražské jaro "tichou kontrarevolucí". (Mlčí však o tom, že krátce nato se Rochet stal katolíkem a soudruzi ze strany ho prohlásili za šílence.)

Stanislav Grospič, popírač invaze a okupace | zdroj: Profimedia

V čem zmíněná kontrarevoluce spočívala? V tom, že byla zrušena cenzura a ke slovu se dostali také nekomunisté. I v tom, že komunisté ustupovali od centrálně řízené ekonomiky, kterou maďarský ekonom János Kornai výstižně nazval "ekonomikou nedostatku". Zkrátka neomluvitelné zločiny proti sovětskému táboru.

V úterních Událostech a komentářích ČT (tady) pak Grospič, expert a mluvčí komunistů pro rok 1968, pravil, že českoslovenští reformní komunisté selhali, a odmítl invazi nazvat invazí. Mluvil o ní jako o dobře míněném vstupu vojsk, který však nedopadl šťastně. Také slovo okupace odmítl vyslovit.

Vytáčky a zase vytáčky

Grospič není mezi komunisty černou ovcí. Jinak by jeho stanovisko nebylo vyvěšeno zároveň ve stranickém listu a na stranickém webu. Pravda, jsou komunisté, kteří invazi a okupaci bez vytáček odsuzují, například Jiří Dolejš. Víc jsou však slyšet ti, kteří přepadení Československa všemožně omlouvají a vysvětlují.

Důvod je nasnadě: Mají převahu. Dokazuje to i středeční hlasování ve sněmovně. Pro usnesení, které prohlašuje vpád vojsk Varšavské smlouvy vedených sovětskými jednotkami za invazi a pobyt sovětské armády v Česku za okupaci, zvedli ruku jen tři z patnácti komunistických poslanců.

Mezi popírače invaze a okupace patří kromě soudruha Grospiče třeba soudružka Marta Semelová, vůdkyně komunistické kandidátky pro komunální volby v Praze a kandidátka do Senátu. "Já bych to nenazývala okupací, ale internacionální pomocí s problematickými důsledky," prohlásila v Hyde Parku ČT a Vasila Biľaka, vlastizrádce, jednoho z autorů zvacího dopisu, označila za "významného politika, kterého vnímá pozitivně".

Svou filipikou zaujal i šéf komunistů Vojtěch Filip. V rozhovoru pro britský deník The Guardian (zde) hodil invazi na Ukrajinu, protože tehdejší vůdce sovětských komunistů Leonid Brežněv se na Ukrajině narodil. (Filip ale pomlčel, že se narodil ruským rodičům.) A podobně jako Grospič omlouvá invazi geopolitickým kontextem také komunistický politruk  Josef Skála.

Skála se ve svém životopise pro komunistickou Státní bezpečnost chlubil, že sovětské vojáky 21. srpna vítal. Mám za to, že by je v Česku uvítal znovu.

Všichni jmenovaní a další komunisté se přitom odvolávají na stanovisko stranického vedení, které invazi odsuzuje. Na webu však KSČM má stanovisko ústředního výboru, který se dopouští opaku - invazi omlouvá.

V jeho prohlášení (zde) se mimo jiné píše: "V kontextu blokového rozdělení Evropy měl násilný zásah vojsk Varšavské smlouvy, provedený ostatně za tichého souhlasu USA, zaručit setrvání našeho státu v rámci tzv. sovětského bloku…  Vstup vojsk... přispěl ke ztrátě důvěry v komunistickou stranu…"

Slova invaze a okupace v dokumentu nenajdete, stejně jako ve slovníku většiny komunistů. Sověti prostě vstoupili, jinými slovy, přišli na návštěvu a pobyli dvacet let.

Ekologicky zlikvidovat

Přístup českých komunistů k osmašedesátému mě původně přiměl k myšlence naložit tuhle partaj na káru a odvézt do starého železa. Jenže staré železo se recykluje. A recyklovat komunisty? Nic dobrého by z toho nevylezlo.

Takže raději ekologicky zlikvidovat – ve volbách.

Jednoduchá technologie: Jít volit, ale komunisty nevolit.