To takhle potká v Londýně Roubíček Kohna...
- Ojojoj, Kohn. Oni se prej chtěj vystěhovat z Anglie! A ausgerechnet do Německa! Jsou snad mešuge?
- Poslechnou, Roubíček, já k tomu mám dva dobrý důvody. Ta Májovic Terka chce pryč z Unie, a u toho teda já nebudu! To by můj kšeft byl za chvilku plajte.
- Ale Kohn, kdoví, jak to všechno nakonec dopadne. Vždyť co nevidět budou nový volby... a vyhrajou Corbynovi labouristi!
- No viděj, Roubíček – a to je ten druhej důvod!

Parafráze židovské anekdoty může být stručným shrnutím důvodů, proč stále více britských Židů žádá o cizí občanství, které jim má i po odchodu Velké Británie z Evropské unie zajistit volný pohyb po kontinentu.

Jejich hlavní argument je jasný: Narodili jsme se jako Evropané, a chceme jimi také zůstat. Je skvělé se volně pohybovat po Evropě a moci tu pracovat nebo studovat. A nechat si tohle všechno vzít jenom kvůli tomu, jak pár kašparů hlasovalo v nějakém praštěném referendu, je pro nás nepřijatelné.

Důvodem odchodu kromě toho není pouze brexit, ale i nárůst antisemitismu ve Velké Británii, kde se počet takto motivovaných incidentů za posledních deset let ztrojnásobil. Svými protižidovskými postoji je nechvalně známý i předseda opozičních labouristů Jeremy Corbyn, který by se mohl dostat k moci už po příštích volbách.

Německý pas pro Židy: Zrada, nebo zadostiučinění?

Paradoxní je, že pro Židy už není tabu ani německý pas. Žádají tedy o občanství země, na jejíž půdu mnoho jejich předků kvůli holocaustu leckdy odmítalo vůbec vkročit. Je to zrada, zoufalý čin, anebo racionální úvaha? V každém případě to pro ně rozhodně není snadné.

Čísla ale mluví jasně. Podle BBC byl v roce 2017 německý pas vydán Britům úplně nejčastěji – 7493krát. V roce 2015 to přitom bylo jen 546krát.

Pro mnoho britských Židů je získání takového dvojího občanství relativně jednoduchá záležitost. Podle článku 116 německého základního zákona (ústavy) jsou v tomto ohledu zvýhodněni lidé, kterým bylo v době nacismu z politických, rasových nebo náboženských důvodů německé občanství odebráno – a týká se to i jejich potomků.

V roce 2015 se na tuto pasáž odvolávalo 43 Britů, o rok později jich už bylo 684 a v roce 2017 získalo na jejím základě německý pas 1667 Britů – většinou Židů. Na ostrovech dokonce i výrazně stoupl zájem o genealogické rešerše, jejichž cílem bylo právě zjistit, zda tazatelé mají na německé občanství nárok. Dotazy byly většinou od dětí a vnuků obětí holocaustu, v jednom případě dokonce přímo od jednoho přeživšího.

Britové, jejich předkové pocházejí z jiných částí Evropy, žádali samozřejmě o občanství i v jiných členských státech EU. Sefardští Židé například míří na Pyrenejský poloostrov a do Izraele se od roku 2016 přestěhovalo na 1600 britských Židů. Pro Židy, jejichž rodiny uprchly z Německa před nacisty, je ale tato otázka z psychologického hlediska mnohem složitější.

Návrat jako forma triumfu: Kruh se uzavírá...

Dvojím občanstvím si Židé chtějí zajistit svobodu pohybu a zaměstnání, na něž byli celý život zvyklí, říká šéf britské Asociace židovských uprchlíků Michael Newman. Spousta jich prý žádá o německé občanství s velkým sebezapřením, protože touha po svobodě naráží na stín německé minulosti. Co by tomu řekli rodiče a prarodiče? ptají se prý mladší žadatelé sami sebe.

Někteří kvůli tomu možnost získání německého pasu odmítnou, protože by to považovali za pošlapání památky svých předků, z nichž se mnozí svého času zařekli, že se už nikdy nevrátí do země, která má na svědomí smrt šesti milionů Židů.

Pro mnohé Židy je ale brexit dostatečně velká pohroma na to, aby tento postoj přehodnotili, překonali nenávist a udělali všechno pro to, aby svým dětem zajistili dobrou budoucnost. A jestliže země, která má na svědomí holocaust, nyní vítá potomky někdejších obětí, je to pro ně dobré znamení. Pro některé je to už úplně jiné Německo a třeba berlínská židovská komunita poslední dobou přitahuje Židy i z jiných evropských států - a dokonce i z Izraele.

A tak je možná správné přijmout optimistický pohled některých Židů, kteří návrat do vlasti svých předků dokonce chápou jako formu triumfu, kdy se podle nich kruh v jistém smyslu uzavřel.