V čele Zimbabwe skončil Robert Mugabe. Od moci ho po 37 letech odstavila armáda. Cílem generality bylo zabránit třiadevadesátiletému Mugabemu, aby předal moc o čtyřicet let mladší manželce Grace.

Rozvrácenou zemi teď přebírá Emmerson Mnangagwa, jehož Mugabe sesadil z funkce viceprezidenta. Slibuje "novou demokracii" a "návrat prosperity". Kdo ví, jak to skončí.

Za Mugabeho vlády se Zimbabwe se stalo synonymem pro hyperinflaci a rozvrácenou ekonomiku.

Mugabe řídil bývalou britskou kolonii na jihovýchodě Afriky od roku 1980. Když po prvních všeobecných volbách stanul v čele vlády, bylo Zimbabwe jednou z nejlépe fungujících afrických ekonomik. Dnes patří mezi nejhorší.

Z postupu tohoto vládce by bylo možné sepsat manuál na to, jak přivést prosperující stát k bankrotu. Dal by se shrnout do sedmi bodů:

Zaveďte rasistickou ekonomiku

Komunisté před volbami v roce 1946 ujišťovali, že KSČ nepomýšlí na kolektivizaci po sovětském vzoru. Po únoru 1948 však rozpoutali štvavou kampaň proti sedlákům (kulakům). V listopadu 1948 na zasedání ústředního výboru KSČ tehdejší vůdce komunistů Klement Gottwald prohlásil: "Musíme soukromníky likvidovat převzetím, výkupem, umrtvením, aby­chom co nejdříve měli distribuční síť až ke konzumentovi v ruce."

Hospodářským nátlakem i zmanipulovanými výroky soudů byli soukromí zemědělci nuceni vstupovat do JZD. Ti, kteří kladli odpor, končili v kriminálech.

Do čela zemědělských družstev a podniků jmenovali komunisté spolehlivé soudruhy, kteří však zemědělství zpravidla nerozuměli. Hospodaření na vesnicích šlo od deseti k pěti.

Mugabe postupoval podobně. Když v roce 1980 přebíral moc v bývalé britské kolonii Rhodesie, ujišťoval bělochy, že jejich práva zůstanou zachována. V posledním roce minulého tisíciletí však obrátil hněv černošské většiny proti bílým farmářům. "Pokud nám bílí osadníci sebrali půdu, aniž za ni zaplatili, vezmeme si ji bez placení zpět," řekl a vyhlásil zrychlenou pozemkovou reformu (Fast-track Land Reform).

Mugabeho jednotky válečných veteránů začaly zabírat pozemky bílých farmářů. Ti, kteří neutekli, byli vyhnání, anebo zabiti.

Mugabe, na rozdíl od československých komunistů, nikoho nenutil zakládat družstva a státní podniky. Rozdával půdu svým lidem, členům Afrického národního svazu Zimbabwe, které si tak zavazoval.

Noví vlastníci půdy však nebyli schopni farmařit a zásobovat obyvatele potravinami. Od Mugabeho reformy je tak Zimbabwe závislé na potravinové pomoci.

Udělejme stát zase velký

Komunisté po roce 1948 znárodnili a zkolektivizovali vše, co bylo po ruce, ačkoli ústava ze stejného roku zaručovala malé a střední podnikání. Vyhubili také živnostníky – tím, že jim vytvořili pro podnikání podmínky (právní a cenové regulace, měnová reforma), za kterých se nemohli uživit.

Klement Gottwald, poválečný vůdce československých komunistů, přitom v roce 1946 na sjezdu živnostníků ujišťoval: "My komunisté nesmíme připus­tit, aby živnostnictvo, jako početná část národa, sedlo na lep těm ne­poctivým politickým kejklířům, kteří se snaží pomluvami o našem plánu zestátňování drobných živ­nostníků očernit naši stranu v očích živnostníků."

Mnozí živnostníci sedli na lep a komunisty volili.

Marxista Mugabe měl políčeno nejen na bílé farmáře, ale na bělochy v ekonomice vůbec. V roce 2007 prosadil indigenizační zákon (Indigenization Act), podle kterého byly podíly v obchodních společnostech převedeny na domorodé Zimbabwany – většinou funkcionáře vládnoucí strany.

Volební klauniády

Komunisté v Československu zrušili svobodné volby. Namísto nich pořádali hlasovací klauniády. Zavedli jednotné kandidátky Národní fronty. Měli kontrolu nad tím, kdo bude kandidovat a pečlivě vybírali režimu loajální jednotlivce.

Pokud někdo šel volit "za plentu", stával se podezřelým, že hlasuje proti. Když nehlasoval, dostal se na černý seznam. Šéf stranické buňky v místě bydliště nebo ve firmě s ním pak vedl pohovor.

Volby v Mugabeho Zimbabwe byly o poznání demokratičtější a svobodnější. Vůdce je však dokázal zmanipulovat.

Mugabe se opíral o negramotné obyvatele venkova. V den voleb přijížděla na venkov nákladní auta. Prezidentovi lidé nakládali na korby voliče a sváželi je do volebních místností. Cestou jim vysvětlili, co od nich očekávají a co za to mohou dostat.

Většina gramotných a informovaných obyvatel měst po roce 2000 volila opozici. Mugabe jejich hlasy omezil tím, že snížil počet volebních místností, před kterými potom vznikaly kilometrové fronty. Značná část voličů nebyla schopna ve stanovém čase odvolit.

Manipulátoři s měnou

Českoslovenští komunisté manipulovali s měnou. V roce 1953 vyhlásili měnovou reformu. Připravili obyvatele o vklady v bankách i majetky.

Cílem bylo snížit kupní sílu obyvatel, protože stát jim dlužil hromadu peněz, byl vnitřně zadlužen. Největší množství peněz v hotovosti bylo přeměněno v poměru 1:50, za 100 starých korun dostal příjemce dvě nové koruny. Peníze uložené na vkladních knížkách se měnily v poměru 1:5 až 1:75. První hodnota platila pro malé vklady, druhá pro vklady vyšší.

Bohatí zchudli (úspory i mnohé majetky ztratily hodnotu) a chudí v podstatě o mnoho nepřišli. Komunistický režim získal přehled o majetku všech občanů. Podnikatele, kteří se nechtěli vzdát své živnosti, připravil o provozní kapitál. Tím je zlikvidoval.

Také marxista Mugabe se zapsal ho historie jako politik, který ničil měnu a úspory. Jeho režim nechal měnu úplně padnout.

Zimbabwská ekonomika se po pozemkové reformě propadla. Výrazně poklesl export i zahraniční investice. Mugabeho vládě chyběly peníze, a tak přikázala centrální bance, aby je tiskla. Tím vyvolala hyperinflaci, která v roce 2008 vyletěla na 231 milionů procent. Papír, na němž byly bankovky vytištěny, měl vyšší hodnotu než platidlo.

V zemi se rozšířil černý trh. Lidé nepracovali za domácí měnu – zimbabwské dolary, ale za měnu, která neztrácela hodnotu z hodiny na hodinu – za americké dolary, eura, britské libry, případně jihoafrické randy. V roce 2009 vláda a centrální banka nechaly národní měnu padnout. Obyvatelům vzkázaly, ať si platí, čím chtějí. Veškerá aktiva a dluhy vedené v zimbabwských dolarech přestaly existovat.

Nepřítel imperialista

Když se ekonomice a lidu nedaří, autoritářští vůdci nemohou nechat vinu na sobě. V demokracii je odpovědnost rozložena mezi strany a instituce. V totalitním nebo autoritářském státě odpovídá vládnoucí strana nebo diktátor za vše.

Je tedy nutné ukázat na někoho, kdo sype písek do soukolí. Soupis takových škůdců, který pořídili českoslovenští komunisté, byl delší než telefonní seznam. Byli na něm zahraniční nepřátelé – kapitalisté, imperialisté chystající válku, jestřábi z Wall Streetu, revanšisté…

Mezi domácí nepřátele patřili kulaci, protisocialistické živly (z opozičních skupin), diverzanti, fluktuanti, oportunisté, zkrachovanci, zaprodanci, pravičáci, zbohatlíci…

Mugabe označil za hlavního nepřítele a zdroj potíží  imperialisty – zejména bývalé kolonizátory, tedy Brity a jejích západní spojence. Tvrdil, že jejich sankce, vyhlášené po zteči na farmy bělochů, jsou příčinou hospodářských problémů země, byť se ekonomiky téměř nedotýkaly – Británie a další státy zmrazily konta představitelů režimu a zakázaly do země vyvážet zbraně.

Doma Mugabe pokládal za hlavního "nepřítele lidu" opozičního politika Joshua Nkomu z kmene Ndebele. Obvinil ho, že připravuje vzpouru. Svým elitním jednotkám nařídil, aby ji potlačili. Vojáci povraždili na 25 000 příslušníků kmene. Byl to nejkrvavější masakr v dějinách země.

Milicionáři, bombarďáci a veteráni

Diktátoři si pořizují vlastní ozbrojené jednotky, které brání jejich postavení. Českoslovenští komunisté měli Lidové milice. Vznikly v únoru 1948 a byly určeny na obranu  podniků – paradoxně na obranu před jejich majiteli – i na zastrašování politických protivníků. Komunisté je používali také při potlačování protivládních demonstrací.

Říkali jim ozbrojená pěst dělnické třídy. Ve skutečnosti byly pěstí KSČ. Podléhaly jen vedení strany, jejich vrchním velitelem byl generální tajemník KSČ.

Mugabe si pořídil "Zelené bombarďáky" ("Green Bombers"), elitní jednotky, jejichž členové podstupovali výcvik v Severní Koreji, a využíval služeb ozbrojených válečných veteránů (z bojů o nezávislost).

Do Mugabeho jednotek vstupovali lidé, kteří dospěli k názoru, že je lepší být lovcem než štvanou zvěří. Nakonec se však přidali k armádě, která Mugabeho, anebo spíš jeho manželku Grace, odstavila od moci.

_ _ _ _ _ _

Tady výčet končím, byť by bylo možné v něm pokračovat. Už ze zmíněných šesti bodů je však jasné, že paralely jsou nepopíratelné.

Zbývá otázka: Jsou to podobnosti čistě náhodné? Odpovězte si sami.