Komunistická strana Čech a Moravy jde do letošních voleb s heslem Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma. V jejím Stručném volebním manifestu najdeme hned na začátku podkapitolku s názvem Život bez obav, kde komunisté slibují, že zavedou "brannou a vlasteneckou výchovu" a posílí obranyschopnost České republiky.

Přitom ale chtějí usilovat o ukončení našeho členství v NATO. Strana chce prosadit celonárodní referendum o vystoupení ze Severoatlantické aliance, případně vystoupení z jejích vojenských struktur.

Komunisté si z tématu bezpečnosti udělali svou vlajkovou loď. Ve svém volebním programu zdůrazňují, že bezpečnost občanů a mír ve světě považují za jednu z nejzákladnějších potřeb lidí vůbec. Dnešní svět je podle nich "tísněn svévolí velmocí, vzestupem mezinárodního terorismu i organizovaného zločinu", což se podle komunistů promítá i do zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku.

KSČM není jediná, kdo si před volbami uvědomil, že bezpečnosti a zbraním, které ji poněkud paradoxně symbolizují, přestože bezpečí minimálně stejně ohrožují jako zajišťují, nelze stát v cestě. Dokladem toho, jak moc se v tomto směru proměňuje atmosféra ve společnosti, se minulý týden stalo hlasování o ústavní novele k držení zbraní, která navzdory očekáváním prošla sněmovnou jako nůž máslem.

Okupační armáda

Místo potřebných 120 hlasů jich získala rovnou 139. Proti novele hlasovalo jen devět poslanců, z KSČM pouze jeden jediný, Miroslav Opálka. Připadal tak na 24 svých stranických kolegů a kolegyň, kteří hlasovali pro.

Hlavní význam novely, která upravuje právo majitelů legálně držených zbraní v případě potřeby zasáhnout k zajištění bezpečnosti České republiky, je symbolický. Poslanci jejím schválením dali najevo, že bezpečnost berou vážně a vyjadřují ochotu se bránit, ovšem před kým a proč?

Předseda KSČM Vojtěch Filip na to odpověděl ve svém příspěvku na Konferenci o české bezpečnosti a obraně, která se uskutečnila 8. června v Praze: "Ve vojenské teorii, ale zejména praxi platí, že 'není dobyté území, kam nevstoupila noha pěšáka'. Větší část Evropy své 'pěšáky' vítá a stará se o ně jako o běžence, nikoli aby zkoumala, zda nejde o příští okupační armádu. A všem skutečným běžencům, které válka, zejména ta v Sýrii a Iráku, vyhnala z domovů, se omlouvám, ale těch je méně, než se uvádí, nakonec počet opravdových běženců u nás v ČR o tom svědčí," uvedl předseda komunistů.

Filip ve svém příspěvku, který zveřejnily Haló noviny, na jedné straně poštvává proti migrantům, když sugeruje, že by mohlo jít o příští okupační armádu. Na straně druhé říká, že se necítí být ohrožen Ruskou federací.

Přesměrovat pozornost 

Jedna věc je Filipův argumentační faul, když absenci uprchlíků u nás vydává za doklad toho, že skutečných válečných běženců je méně, než se tvrdí. Otázka je, zda to nebyla minimálně z části reakce na praxi v českých detenčních zařízeních, která byla kritizována například veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou či vysokým komisařem OSN pro lidská práva.

Předseda KSČM běžence zároveň využívá k tomu, aby se zastal Ruské federace a přesměroval pozornost na uprchlíky coby hlavní bezpečnostní riziko. Hlavní potíž ale spočívá v tom, že myšlenkový zkrat, kterého se Filip dopouští, když vidí v každém uprchlíkovi bezmála pěšáka nepřátelské armády, podobně jako když někteří jiní politici a intelektuálové považují každého muslima za teroristu, může být ve výsledku silně kontraproduktivní.

Komunisté ve svém volebním programu avizují "posílení boje proti fašismu, rasismu, náboženské a jiné nesnášenlivosti a diskriminaci", jejich předseda se však dopouští pravého opaku. Co jiného jsou jeho věty o "pěšácích" a "okupační armádě" než vyvolávání nesnášenlivosti?

Militarizace české společnosti?

Filip se zaklíná tím, že je třeba zkoumat i úvahu o okupační armádě, abychom v budoucnu nepůsobili jako naivkové, kteří prohráli, protože špatně vyhodnotili situaci ve světě. Čím více však uprchlíky a muslimy obklopuje ovzduší toho, že je pokládáme za okupanty či teroristy, tím více budou náchylní tomu se jimi opravdu stát, až se je někdo pokusí pro tyto aktivity získat.

Situace, ve které se Evropa nachází, není jednoduchá, ale výroky předsedy komunistů stav věcí nezlepší, naopak ho jen dále eskalují. Stejně tak přehnaný význam, který ve svém volebním programu KSČM přikládá bezpečnosti, může vést k právě opačným koncům.

Chřestění zbraněmi a vyvolávání paniky v rámci předvolební kampaně nejenom, že nikam nevede, ale může být i nebezpečné. Téma bezpečnosti je dobré přenechat odborníkům a nenechat ho bobtnat ve volebním boji. Ve skutečnosti se však děje pravý opak, politici se předhání ve focení se zbraněmi a v tom, kdo se víc zastane práva lidí držet zbraně.

Bezpečnost a držení zbraní se tak před říjnovými volbami stále více stávají tématem. Varování před militarizací české společnosti se sice zdá být přehnané, ale stejně jako, kde se vzala, tu se vzala, ve sněmovně se najednou zjevila ústavní většina pro zmíněnou novelu, něco podobného se může stát i se zavedením branné a vlastenecké výchovy, o kterou usilují komunisté. Dnes to vypadá neuvěřitelně. Zatím.