Česká i evropská média věnují značnou pozornost růstu nacionalistických a euroskeptických skupin a tzv. krajní pravice. Varují pře UKIP Nigela Farage v Británii či Národní frontou Marine Le Penové ve Francii, které dokázaly vyhrát jarní volby do evropského parlamentu a šturmují národní parlamenty.

Upozorňuje se na sílící pozici AfD v Německu, na úspěchy krajní a protiimigrantsky naladěné ultrapravice v dříve tolerantních skandinávských zemích, třeba ve Švédsku nebo Finsku. Zmiňují také okouzlení evropská nacionalistické pravice Putinovým Ruskem.

Nástup ultralevice, který se chystá zejména v jižních zemích, ale zatím pozornosti uniká. Již brzo bude všechno jinak. Volby v Řecku nejspíš vyhraje radikální Syriza v čele s Alexisem Tsiprasem a má šanci nejen zvítězit, ale i vládnout.

Tsipras už vyhrál volby do Evropského parlamentu a má jasně celoevropské ambice – byl ostatně lídrem evropské komunistické levice (součástí frakce GUE/NGL je i česká KSČM). Syrizou se pak inspirují španělští Podemos a další skupiny.

Co se dá v případě nástupu levicové vlády očekávat v první chvíli, je jasné: pád burzy a trhů, odchod zahraničních investorů, blokáda nebo čím dál menší ochota ke spolupráci ze strany Bruselu, respektive Německa.

Poslední komunistická naděje

Potíž je v tom, že za několik posledních let se navzdory odpouštění dluhů a řadě restriktivních opatření v Řecku nic nezměnilo, naopak je situace horší a horší. Nedokázala ji vyřešit ani pravice, ani umírněná levice a voliči se tak uchylují k extremistům obojího pólu. Navrch má nyní Tsipras. Co plánuje?

Hodlá "poskytnout zdarma jídlo, elektřinu a bydlení všem, co to potřebují". Zavede povinnou minimální mzdu 750 eur, vyplácenou čtrnáctkrát do roka (průměrná mzda je v zemi 812 eur). Začne masově přijímat další státní zaměstnance.

Přesto se nedá očekávat, že nástup takové vlády Řecku nějak zásadně ovlivní celoevropské klima. Možná by jen evropským lídrům konečně přestala scházet odvaha k vyhoštění země z eurozóny. Navíc už mnohý radikál při střetu s praktickou politikou začal volit překvapivě rozumná řešení.

Líné Španělsko?

Důležité je pozorovat rostoucí vliv obdobných hnutí jinde v Evropě. Třeba Podemos ve Španělsku.

Uskupení vzniklo z protestního hnutí Indignados letos v lednu, uspělo v eurovolbách, a v současnosti vede v průzkumech popularity. To samo o sobě ještě nemusí nic znamenat.

Jenže zemi sužuje 25procentní nezaměstnanost, zejména mezi mladými, mnozí absolventi nemají po odchodu ze školy žádnou budoucnost. Španělsko ovládá nervozita vzbuzená blížícím se koncem jižanského lenošivého "maňana" snu.

Oproti děsivým zprávám z levicových webů hovoří za vše třeba praktická zkušenost rumunských obchodníků. Z Rumunska stále ještě odcházejí mladí lidé do Španěl, kde práci nacházejí bez potíží. A mají se líp než v Rumunsku, kde se přitom žádný marxistický přebrat nechystá.

Naopak, nově zvolený umírněný prezident Klaus Iohannis, vyhnaný vzhůru na vlně – jak jinak – protikorupčního tažení vzbuzuje doma naději a v zahraničí respekt.