Ariana Rodriguezová, 35letá matka tří malých dětí z New Yorku, žije životem, který většina lidí považuje za nepochopitelný – nebo rovnou nechutný. Místo drahých obchodů a online nákupů se obléká z odpadu. Co jiní vyhazují, ona zachraňuje. Hrabe se v popelnicích, prohrabává černé pytle na ulici a sbírá nábytek z chodníků. A přesto se každý den obléká jako na módní přehlídku, v plném líčení a s noblesou – aby světu ukázala, že i „lovkyně odpadků“ může být stylová. A za posledních šest měsíců si takto přišla na poklady v hodnotě přes 700 000 korun. Ariana byla vždy fanouškem sekáčů, ale její „kariéra v odpadu“ se naplno rozjela v roce 2022, kdy se přidala do sousedské skupiny „nic nekupuj“ na Facebooku. Tam poprvé narazila na fenomén zvaný stooping – tedy hledání vyhozených věcí přímo z ulic. Zpočátku šlo jen o hračky a oblečení pro její tři děti (ve věku 6, 3 a 2 roky), ale velmi rychle pochopila, že ulice New Yorku jsou nekonečnou pokladnicí.

Před půl rokem udělala další krok: začala cíleně prohledávat odpadky. Otvírá pytle s odpadky, hrabe se v kontejnerech, chodí na vyklízení bytů a hledá cokoli, co má hodnotu. A výsledky jsou šokující. Za šest měsíců našla věci v hodnotě odhadem 24 000 liber, což je v přepočtu více než 720 000 Kč. Jen za luxusní kousky jako vintage kabát Burberry (cca 12 000 Kč), boty Prada (přes 21 000 Kč) a piano značky Sohmer & Co (v hodnotě 70 000 až 240 000 Kč) by si běžná rodina mohla pořídit dovolenou snů. Nedávno našla také jídelní židličku Stokke (9 500 Kč) nebo celý pytel her za více než 4 800 Kč. A občas najde i hotovost – ano, skutečné peníze v popelnici.

zdroj: Profimedia.cz

Přestože má doma tři malé děti a manžela, dokáže si každou týdně najít čas, kdy vyrazí „na lov“. Někdy vezme i muže s sebou – její manžel Erick, denní obchodník s akciemi, se podle jejích slov do všeho nadšeně zapojil. Rodina tak částečně žije z věcí, které ostatní vyhazují. Co si Ariana nenechá, daruje místnímu kostelu nebo prodá přes svůj e-shop se zbožím z druhé ruky. Na popelnicích si doslova buduje podnikání. Nejde ale jen o peníze. Ariana tvrdí, že ji na tom nejvíc baví záchrana věcí před skládku. Věří, že nadměrná spotřeba a bezhlavé vyhazování jsou mnohem ostudnější než prohrabávání se v odpadu. Sama se při tom obléká jako modelka – aby bourala předsudky. Chce být důkazem, že odpad není špína, ale příležitost.

Ačkoliv se setkává s kritikou a výsměchem – lidé jí píší, že skončí se štěnicemi nebo že je to odporné – nenechává se odradit. Věří, že právě v odpadcích lze najít nejen hodnotu, ale i příběh. Když například otevře pytel z vyklizeného bytu, často najde kousky, které jí dovolí nahlédnout do celého lidského života – od dětských fotek přes šperky až po staré láskyplné dopisy. Její domov je dnes vybaven nábytkem a dekoracemi, které stály jiné lidi tisíce – a ji ani korunu. Za pouhý půlrok se z obyčejné matky na mateřské stala sběratelka městských pokladů. A možná i hlas nové doby, kdy si čím dál víc lidí začíná uvědomovat, že skutečné bohatství neleží na regálech obchodních center, ale v tom, co jsme ochotni zachránit.