Jak se pozná marxista aneb když se ládují náboje do kanónu boje proti kapitalismu

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Novinářka Saša Uhlová na serveru A2larm uveřejňuje sérii reportáží z nejhůře placených zaměstnání u nás. Od politologa Daniela Kroupy si vykoledovala obvinění, že její práce je využívána k ideologické obžalobě současného systému. Jak jeho kritiku chápat?

Náhrobek Karla Marxe na londýnském hřbitově Highgate

Náhrobek Karla Marxe na londýnském hřbitově Highgate,zdroj: Profimedia.cz

Politolog a někdejší politik Daniel Kroupa napsal na svůj facebookový profil status, ve kterém se otřel o Sašu Uhlovou, jež během půl roku vystřídala pět nízkopříjmových zaměstnání. Vznik reportáží z jejích pracovních zkušeností podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky a Uhlová v nich zachycuje práci v nemocniční prádelně, v drůbežárně, za pokladnou v obchodním řetězci, v továrně na výrobu holicích strojků a v třídírně odpadu.

Kroupa napsal: "Když se buržoazní panička odhodlá půl roku pracovat jako součást dělnické třídy za minimální mzdu, z níž dnes musí žít zhruba tři procenta zaměstnanců, zaslouží si pochvalu. Zakusí na vlastní kůži to, jak bychom museli žít všichni, kdyby se dostali opět k moci marxisté. Všichni s výjimkou marxistů."

Podle Daniela Kroupy, jak později vysvětlil, nešlo o útok na Sašu Uhlovou, nýbrž o reakci na mladé marxisty, kteří reportáže této novinářky chápou jako "náboje do kanónů boje proti kapitalismu", jak poznamenal pro DVTV. Ať svůj status Kroupa myslel jakkoli, shazování Saši Uhlové a jejího projektu obsahuje. Tím, že následně ocenil "dobrou a úctyhodnou práci", kterou novinářka dělá, na tom mnoho nezměnil.

 Pozor na -ismy 

Kroupovi se nelíbí, že mluví-li Uhlová o "brigádách kapitalistické práce", dává svým reportážím "poněkud ideologický podtext". Bývalý senátor a poslanec se tak posléze ve svém dalším textu na Facebooku, kde vykládá text původní, ptá: "A je tedy na místě otázka, o co vlastně jde: o pomoc lidem v těžké situaci či o ideologickou obžalobu nového režimu?"

Kroupova slova jsou ale stejně ideologická jako pozice údajných "mladých marxistů", vůči kterým se vymezuje. Pokud kritizuje využívání článků Uhlové k delegitimizaci kapitalistického systému, neprovádí nic jiného než pravý opak "ideologické obžaloby" - ideologickou obhajobu. Nic proti tomu, oboje má své opodstatnění, pokud se děje nezakrytě, férově a bez hrubostí různého druhu.

Pokud Kroupa říká, že Uhlová zakusila to, jak bychom museli žít všichni s výjimkou marxistů, kdyby se k moci dostali marxisté, nejsou to slova vynesená z pozice vědce či odborníka, ale z pozice ideologa kapitalistického režimu. Hlavní Kroupův problém pak je, že si to nechce přiznat a pokouší se to zakrýt.

Je to dobře poznat i z toho, jak se na DVTV bránil označení kapitalismus a místo něj používal "systém demokracie a tržní hospodářství". Pojem kapitalismus odmítá jako "nefunkční a ideologický". Sám o sobě nejvíce prozradil, když vzápětí dodal: "Ono proti tržnímu hospodářství se hůř brojí než proti nějakému -ismu". Tak aspoň už víme, proč se to u Kroupy -ismy jen hemží. To je samý "marxismus", "socialismus" či dokonce "komunismus", ale běda, když použijete "kapitalismus", takový termín je ideologický.

 Marx, marxisté a postmarxisté

Jak ale Kroupa přišel na to, jak bychom žili, kdyby se moci chopili marxisté? A koho vlastně za marxisty považuje? Mladé autory na webu A2larm? Čtenáře Marxe? Levičáky, co říkají, že kapitalismus je špatný a nechtějí ho? Každého, kdo chce centrálně plánované hospodářství, nebo všechny, kteří chtějí radikální sociální změnu, bez ohledu na to, co se tím myslí?

Je podle Kroupy marxistou každý, kdo studuje texty autorů kritické teorie od Maxe Horkheimera a Theodora Adorna až po Axela Honnetha a Nancy Fraserovou? Nejsou různé směry postmarxistů? Je vůbec možné je všechny hodit do jednoho pytle? A považují se Kroupovi údajní marxisté vůbec sami za marxisty? Nejde jen o nálepku bez obsahu, kterou Kroupa označuje své názorové soupeře? Stejně jako ho naopak oni sami mohou označit za apologetu kapitalismu.

Ať se Kroupa těchto ideových válek klidně účastní, má na to právo. Ať nálepkuje, útočí a straší marxisty, ale je dobré vědět, že to nedělá z neutrální pozice. Jde o ideologickou obranu vlastního pojetí dobra. Kroupa za ideál považuje kapitalismus, tedy liberální demokracii neboli demokracii s tržním hospodářstvím.

Pro někoho jiného je ideálem zase socialismus či komunismus, pod kterým si představí něco úplně jiného než režim, jenž byl v Československu před rokem 1989. Následně se pak mohou vést nekonečné debaty o tom, zda u nás tehdy vládli marxisté nebo ne, kdo to marxisté jsou a jak by vláda skutečných marxistů opravdu vypadala.

Hanlivé nálepky a fetiš

Výsledek je takový, že se zde odehrává přetlačovaná, při níž se mává ideálními systémy, které v praxi nikdy neexistovaly, a příklady praxe, jež se daným ideálem zaštiťovala, ale ve skutečnosti ideální zdaleka nebyla. Spor se pak vede o to, zda ten který ideál je skutečně ideál, což se špatně posuzuje, protože ideál zkrátka dost dobře nejde realizovat. Od toho už je ostatně ideálem.

Případně se vedou hádky o to, zda byly reálně horší režimy, které se odvolávaly na jeden či druhý ideál, i to je však obtížné posoudit. Mnoho jevů vnímáme subjektivně a náš pohled na ně se časem mění. Navíc roli hraje i neustálý ideologický boj o jejich interpretaci, který někdy bohužel v pohledu na minulost převažuje. Velké rozdíly jsou také napříč různými etapami jednoho režimu.

Ideové zápolení obhájců a odpůrců současného kapitalistického systému nemá valný smysl. Většinou se zasekne na šermování pojmy, pod kterými si každý představuje něco jiného. Daniel Kroupa na sebe upozornil jako obhájce kapitalismu. Na druhé straně není nouze o ty, kteří naopak dávají kapitalismu za vinu chudobu a utrpění, jímž řada lidí trpí.

Než abstraktní spory o systém a jeho změnu, je mnohem užitečnější přesně to, co dělá Saša Uhlová: mapovat, jak se konkrétním lidem žije a pracuje, a následně se to snažit změnit. Vždy je mnohem lepší začínat a končit u lidí, než uvíznout v prázdných pojmech a termínech, které z velké části slouží jako hanlivé nálepky či mnoha mýty opředený fetiš. A nakonec těžko říct, kde končí kapitalismus a začíná nějaký jiný systém, kterého se Kroupa obává.

Dokud ale budou slova jako kapitalismus, marxismus či komunismus vzbuzovat více emocí než příběhy jednotlivých lidí, mnoho se na současném systému nezmění - ať už směrem k ideálnějšímu kapitalismu, který by si přál Kroupa, anebo k odlišnému systému, po němž údajně touží jím zmiňovaní mladí marxisté.

Tagy: Česko komunismus kapitalismus domácí Ústav pro studium totalitních režimů česká politika komunistický režim Sociální nerovnost marxismus práce a odbory

Zdroje: Vlastní