Skoro nikdo z učitelů, žáků ani rodičů je nevyužívá. Neznají je. Svého času byly však protežovanou vlajkovou lodí ministerstva školství, měly se stát jeho chloubou a dodnes spolykaly z eráru desítky milionů korun. Přestože o nich média dnes už neinformují, školské portály stále existují, i když skomírají v předsmrtné křeči. A to již několik let.

Původně měly na internetu poskytovat metodickou podporu učitelům, nabízet praktické nápady a postřehy z praxe, zprostředkovávat informace o didaktických trendech u nás i v zahraničí, kantoři na nich měli diskutovat. "Tristní je, že místo užitečných rad pro učitele na nich najdete články o erotice, sexu či tantrické masáži v provedení krásné profesionálky," konstatuje pražský kantor Aleš S.

Místo slibovaných informací vzdělávacího charakteru se tak dočtete, že "hluboký a intenzivní prožitek vás ohromí a splní vaše touhy i přání. "Kombinace vášně, vzrušení a silných emocí vymaže veškerý stres a pomůže vám skvěle se uvolnit. Masáž si můžete dopřát z rukou krásných profesionálek v našem salonu."

"Vzhledem k tomu, že inzerovaná hodinová masáž od nahé vysokoškolské studentky s perfektní angličtinou vyjde na tři tisíce korun, běžný český učitel s dvacetitisícovým platem si ji opravdu nemůže dovolit," žertuje Aleš S.

Nefunkční EDU.CZ

Podívejme se na některé z těchto webů podrobněji. Začněme portálem EDU.CZ. "Tak s tím jsme opravdu nikdy nepracovali. To neznám," sdělila Tiscali.cz ředitelka pražské ZŠ Spektrum Helena Radová. Podobně reagovali další oslovení učitelé.

Tento prakticky nefunkční informační a metodický školský web – pohrobek megalomanského a kontroverzního miliardového projektu Státní informační politiky ve vzdělanosti (INDOŠ) z let 2001 až 2005, jehož součástí byl i nechvalně proslulý Internet do škol – provozoval zaniklý Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), který řídila Pavla Zieleniecová. Dnes portál spadá přímo pod ministerstvo školství.

Na web upozornil již v roce 2007 Nejvyšší kontrolní úřad. Zjistil, že školství dostalo 26 milionů korun na jeho vytvoření, ale této sumě avizovaná kvalita neodpovídala. Podle úřadu poskytoval pouze základní informace, které byly ale už na stránkách ministerstva školství. 

"Kontrolou jsme došli k závěru, že portál nemá v současné podobě pro školy vůbec žádnou hodnotu, uvedl tehdy šéf NKÚ František Dohnal.  Tento tristní stav trvá doposud. Za zbytečně vyhozené desítky milionů by se přitom daly vybavit stovky učeben kvalitními počítači.

Převzaté tiskové zprávy

Finanční prostředky poskytovalo ministerstvo školství jako příspěvek do rozpočtu někdejšího ÚIV. "Aktivní podpora těchto webových stránek ze strany ministerstva skončila při zrušení Ústavu pro informace ve vzdělávání v roce 2011. Technicky je provoz řešen v rámci provozu ICT infrastruktury ministerstva, statistiky návštěvnosti od ukončení podpory rozvoje tohoto nástroje nesledujeme," stojí ve vyjádření resortu.

Ačkoli se měla vláda Bohuslava Sobotky problémem vyhozených miliónů zabývat (jak se očekávalo v důsledku kritických zpráv NKÚ), nestalo se nic. "Zapomněla" na něj, případ odložila stejně jako policie s konstatováním nemorálního chování úřadů, a portál tak funguje dodnes v nezměněné podobě: najdete na něm starší převzaté tiskové zprávy ministerstva školství – ty, co již visí na webu úřadu – anebo zprávy České tiskové agentury. Dále především články z roku 2011 či dávno zaniklé odkazy.

Šest let visí na stránkách portálu informace: "Do doby, než bude nahrazen tým redakce, který byl z organizačních důvodů zrušen, či než bude přijato jiné rozhodnutí, jsou služby portálu omezeny."

Služby jako před patnácti lety

Dnešní portál EDU.CZ, který měl zkvalitnit české školství, jak slibovali někdejší ministři, například Eduard Zeman či Petra Buzková, tak funguje více méně jako rozcestník a poskytuje služby na úrovni webu před patnácti lety, čemuž odpovídá i zastaralá grafika. Sociálnědemokratický finanční náměstek Buzkové Václav Pícl, jenž tehdy o vydaných penězích rozhodoval, přitom už opět na školství úřaduje. Aktuálně jako náměstek pro řízení sekce vzdělávání.

V resortu školství vzniklo později z eurofondů či peněz daňových poplatníků přes sedmdesát portálů a webů. Řada z nich má podle NKÚ zásadní nedostatky a náklady na jejich zřízení a provoz byly ve značném nepoměru k zjištěné návštěvnosti. 

Rady učitelkám, jak na orgasmus

To je i případ webu Webhumanita.cz, který dostal od ministerstva školství dotaci ve výši 4,6 milionu korun. Stránky měla vytvořit občanská společnost SPHV, které šéfoval Zdeněk Pobuda, známý ředitele ministerského analyticko-koncepčního odboru a exporadce Buzkové Martina Profanta (ve společnosti figuroval také Profantův syn Ondřej, dnes předseda pražských Pirátů). Web nakonec obsahoval 11 článků, dnes neexistuje.

Obdobné je to s projektem WebTolerance.cz, který byl realizován z grantu ministerstva v rámci dotačního programu na podporu vzdělávání národnostních menšin. 

Paradoxní je, že na stránkách, jež mají šířit toleranci k menšinám, aktuálně naleznete kromě zmíněného článku o tantra masáži rady dámám (učitelkám), jak dosáhnout orgasmu. Dozvíte se: "V každém případě zkuste svému partnerovi říci, která fáze ženského cyklu je pro vás tou nejpřijatelnější a tam začněte na dosáhnutí orgasmu pracovat. Vy nejlépe znáte přeci své ženské tělo!"

Anebo PR články na přípravek názvu poppers rush: "Způsobuje uvolnění hladké svaloviny, tak se dá tento produkt nazvat také jako ideálním pomocníkem pro homosexuály či páry, které chtějí zkusit anální sex."

Podle průzkumů (například společnosti Scio) "naštěstí" tyto školské weby a metodické portály učitelé vůbec nenavštěvují, nebo výlučně sporadicky. Využívají spíše alternativní zdroje informací.