Když se Charly (29) z Londýna před časem potýkala s jedním z nejtěžších období svého života – její babička umírala v hospici – překvapivě našla útěchu v konverzacích s ChatGPT. Ačkoli měla vlastního terapeuta a podporu zdravotníků, anonymní rozhovory s umělou inteligencí jí dovolily klást ty temné, těžké a někdy až kruté otázky, které se jinde neodvážila vyslovit. „Cítím se provinile, že používám něco, co možná ničí naši planetu. Ale sobecky řečeno, nevím, co bych bez toho dělala,“ říká.

Charly není jediná. Ellie (27) z Walesu se obrátila na AI ve chvílích, kdy neměla ke komu jinému promluvit. Ocenila, že její pocity byly uznány, a přestože si uvědomovala limity technologie, oceňovala její dostupnost a neodsuzující tón. Julia (30) z Mnichova dokonce zkoušela AI jako dočasnou náhradu poté, co jí terapeut oznámil, že má plno. ChatGPT ji překvapil vstřícností i strukturou odpovědí, které jí pomáhaly uvažovat o věcech s nadhledem. Ale i ona si brzy uvědomila, že chybí to zásadní – lidské napojení, empatie, schopnost vnímat to, co není řečeno. „Můj terapeut mě zná – AI ne,“ shrnuje.

Někteří lidé si ale AI pochvalují spíš jako nástroj než náhradu. Chanti (31) ji začala používat jako deníček – zjistila, že jí pomáhá odhalovat myšlenkové vzorce a motivuje ji k větší sebereflexi. Nakonec ji to přivedlo zpět do opravdové terapie. „S terapeutkou jsme tomu říkaly ‚tvůj druhý terapeut na všední dny‘,“ směje se. Odborníci ale varují, že ChatGPT má své hranice – a někdy velmi zásadní. Psychoterapeutka Charlotte Fox Weber upozorňuje, že AI může působit jako empatická, ale skutečný lidský vztah nahradit nedokáže. „Nedrží vás v mysli s teplem a lidskostí. Může odrážet slova, ale neponese vaši bolest, nezpochybní vaše postoje, nevšimne si varovných signálů.“ Tasha Bailey dodává, že terapie není jen o radách, ale o procesu, který se odehrává mezi dvěma lidmi. „Bez skutečného člověka se ten proces jednoduše neděje.“

Navíc hrozí i praktická rizika – AI nemůže reagovat na krize, neumí rozlišit blud od reality, nepozná, kdy jde o život. A konverzace s ní nejsou právně chráněné, což může být problém, pokud někdo sdílí citlivé informace. Na tom, že AI může být užitečným pomocníkem, se většina odborníků shoduje – jako podpůrný nástroj, který nabídne deníkové otázky, cvičení mindfulness nebo připomene dýchací techniku. Ale jako náhrada lidské terapie? Tam už začíná být situace nebezpečně kluzká. Jak to výstižně shrnuje Fox Weber: „Zranitelnost si zaslouží víc než jen algoritmus.“

Je lákavé mít někoho – nebo něco – co odpoví okamžitě, zdarma a bez předsudků. Ale otázka zní: používáme AI jako most k opravdové pomoci, nebo jako únikovou cestu před ní?