Rezignace ministryně školství: Vyhrála morálka, anebo politika?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Odchod Kateřiny Valachové z postu ministryně školství kvůli policejnímu vyšetřování státních dotací pro sport není ani tak dokladem politické kultury. Jde spíš o důsledek veřejného tlaku a toho, že si ČSSD a Valachová spočítali, co je pro ně výhodné.

Kateřina Valachová a Bohuslav Sobotka

Kateřina Valachová a Bohuslav Sobotka,zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Ministryně Valachová minulý týden oznámila demisi kvůli kauze ovlivňování státních dotací pro sport, kdy ve vazbě skončila i její náměstkyně Simona Kratochvílová. Valachová se rozhodla rezignovat k 31. květnu. Svůj krok pro ČTK zdůvodnila takto: "Ten hlavní důvod je ten, že nechci sloužit jako záminka hnutí ANO a Andreji Babišovi k tomu, aby odvracel pozornost od svých závažných problémů a jako sociální demokratka cítím povinnost pečovat o politickou kulturu v této zemi."

Záměr Valachové rezignovat se dočkal všeobecného uznání. Z různých stran padala slova o politické kultuře, k níž ministryně svým rozhodnutím přispěla. Její demise však byla motivována především politickými a strategickými důvody, čemuž napovídají i okolnosti, za nichž k ní Valachová přistoupila.

Nedržet se funkce jako klíště

Ostatně ministryně to sama přiznala, když zdůraznila, co byl hlavní důvod její rezignace. Zmínka o politické kultuře je spíše vedlejší a její oceňování odvádí pozornost od hlavních příčin demise. Ministryně se dokonce netajila tím, že na jejím rozhodnutí nesou podíl i novináři.

Pro ČTK to uvedla poměrně jasně: "A samozřejmě, ne že bych si přečetla na tweetu od novinářů, co mám dělat, ale také jsem sledovala zpětnou vazbu. Na základě těchto okolností jsem se rozhodla panu premiérovi dát tu možnost se rozhodnout a řídit zemi." Tlak médií, ale i celkové načasování tak zřejmě sehrály svoji roli. Zásadní vliv samozřejmě měla i schůzka s premiérem a předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, po níž ministryně svoji demisi oznámila.

Jen několik málo hodin před tím na tiskové konferenci na ministerstvu školství totiž svoji rezignaci ještě nepřipouštěla a hovořila dosti odlišně: "Chtěla bych zdůraznit, že rozhodně neutíkám před politickou odpovědností, ale myslím, že jste všichni slyšeli, že jsem byla aktivní, konala jsem v té dané věci. Jsme schopni zajistit financování sportu dál," řekla poté, co vysvětlila další postup ohledně dotací pro sport.

Následně dodala: "Z tohoto pohledu rozhodně chci ubezpečit veřejnost, že se nedržím funkce jako klíště, neutíkám před odpovědností a samozřejmě vyčkám ještě těch dalších kroků tak, jak je začneme realizovat, jestli jsem schopná unést svou základní politickou odpovědnost pro to, aby byl český sport nadále financován."

Přijetí odpovědnosti pod tlakem 

Valachová si tak pravděpodobně během velmi krátké doby vyhodnotila, že svou základní politickou odpovědnost pod veřejným tlakem, ale i vzhledem k aktuální politické situaci ve vládě a vládní koalici není schopná unést. Dodržela tak to, co deklarovala: před politickou odpovědností neutíká a na své funkci nelpí. Kdyby to tak bylo, podání demise by zřejmě neoznámila ještě týž den.

V případě, že by se své funkce nechtěla vzdát, uškodila by tím nejen sociální demokracii, a to jak v současné politické krizi, tak i celkově, ale také sama sobě. Svou demisí nakonec ztratí mnohem méně, než kdyby na sebe dále upozorňovala tím, že by odstoupit nechtěla. Takto přijde maximálně o několik málo měsíců ve funkci, ale možná ani to ne. Vzhledem k tomu, že pořád není jasné, zda současná vláda dovládne až do řádného jmenování nového premiéra po říjnových sněmovních volbách. Současná situace je v tomto ohledu stále nepředvídatelná.

Navíc tím, že Valachová svou rezignaci oznámila i přes několikahodinový odklad relativně rychle, zachovala si tvář a připravila si půdu pro svůj pozdější návrat. V každém případě by ve sněmovních volbách měla kandidovat jako dvojka na kandidátce sociální demokracie ve Středočeském kraji. To by jí mělo takřka určitě zajistit místo v Poslanecké sněmovně. Její rezignace jí nejenom pomůže si místo na kandidátní listině udržet, ale kromě toho jí může přinést i nějaký ten preferenční hlas navíc.

Politika nejen pro anděly 

Krok ministryně by měl být spíše samozřejmostí než známkou nějaké vysoké politické kultury. Neměla by za něj proto být nějak zvlášť chválená. Naopak to, že demisi nejprve odmítla a teprve později po konzultaci s premiérem ji oznámila, svědčí o tom, že na ní nejprve musel být vyvinut určitý tlak.

Na druhou stranu někoho může mrzet, že ministři nerezignují už jen z principu, tedy proto, že jim jde o politickou kulturu v dané zemi a že cítí odpovědnost za svůj rezort. Odcházejí jaksi z donucení, teprve když jim dojde, že je to to nejlepší, co mohou udělat. Nejen z hlediska stranické politiky a konkurenčního boje s ostatními stranami, ale i z pohledu svého dalšího politického působení.

Co se týče individuální morálky, je to možná ústupek a krok zpátky. Ve skutečnosti to však znamená jen to, že v demokratickém prostředí, v němž se nacházíme, všechnu tíhu nenesou jen politici a že jimi nemusí být jen andělé a morální atleti. Zásadní roli rovněž získává veřejnost, média a také straničtí kolegové a kolegyně. V případě Kateřiny Valachové se to osvědčilo a výsledkem byla rezignace, která ostatně byla namístě.

Tagy: ČSSD Česko domácí Ministerstvo školství hnutí Ano česká vláda ministr školství česká politika české školství

Zdroje: Vlastní