Četba kultivuje tisíckrát víc, než politické šaškárny na školách, říká Václav Klaus ml.

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Studovat do šestadvaceti většině lidem nic nepřináší, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz expert pro školství a trojka na pražské kandidátce ODS do sněmovny Václav Klaus mladší. Hovoří také o ztrátě hodnot ve školství a rozlišování lživých informací.

Václav Klaus ml.

Václav Klaus ml.,zdroj: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

  • Vydáváte knížku Pondělní komentáře Aneb braňme normální svět. Jde ubránit ve chvíli, kdy přichází mnoho nových fenoménů, máme Facebook, za chvíli tady budou jezdit auta bez řidičů, nastupuje umělá inteligence?

Nehájím nějaký starobylý svět, kde není elektřina a jak "amish people" se jezdí dostavníkem. Hájím svět, kde jsou lidé svobodní a rozhodují si o svém životě z největší části sami a stát tam zajišťuje základní služby, celistvost státu a podobné atributy, ale nemontuje se lidem do života. Takhle to heslo beru. To není heslo, které by vzývalo staromilské hodnoty.

Když mluvíte o autech bez řidičů: to možná přijde, možná ne. Zrovna když jsme u těch aut, já řídím rád. Taková ta pakárna, jak všichni pojedou pětačtyřicítkou v koloně pilotovaným vozem, to mně spíš trošku připomíná nějaké katastrofické filmy, než že bych se na to nějak šíleně těšil, ale budiž. 

  • Říkáte, že normální svět je pro vás lidská svoboda, ale zároveň mně připadá, že ve vašich komentářích se vám úplně nelíbí třeba fenomén lidí, co žijí single, že není takový důraz na širokou rodinu, že se dělají menší svatby. Není i tohle nějaké svobodné rozhodnutí, že si to ti lidé udělají, jak chtějí?

Ale pane redaktore, napsal jsem doteď asi osmdesát komentářů v pondělí, čte je asi 250 tisíc lidí každý týden a zjednodušit to na to, že nepodporuji, kdo jak žije, to si myslím, že je vaše interpretace, ne moje a těch článků. V životě jsem nikomu neradil, jestli má žít "single" nebo "nesingle" nebo jak. To si asi nerozumíme. Že rodina je důležitá součást lidského společenství, to bez jakékoli diskuze. Ale to nikterak nesouvisí s tím, co jsem psal ve svých komentářích. S tím, co jste říkal, s tou vaší interpretací prostě nesouhlasím.

  • Zeptám se jinak. V jednom svém textu jste popisoval, že naše společnost se stává jakoby bezkrevnou, že je z ní vysávána vitálnost a živočišnost.

To byl komentář Placená procházka v korunách stromů.

  • Příčinou toho jsou podle vás jenom instituce, stát, nebo to má ještě nějaké další zdroje?

Určitě to má sociologické, filozofické a další. Víte co, ono je smutné ve dvou větách zhodnotit pro rozhovor komentář, který měl dvě stránky. To je, jako byste se mě ptal, ne že bych to chtěl srovnávat, na Sto roků samoty Márqueze a teď bych měl v jedné větě shrnout, o čem to je, to se mně nemůže zdařit. V tomto případě také ne.

Asi hlavní smysl toho komentáře byl, že evropská civilizace se stává lehce aseptickou, málo vitální a málo dbá na své základní hodnoty, na kterých stála. Proto si velice těžko dokáže poradit s jinými semknutými a agresivními civilizacemi, které třeba takový silný étos v sobě nesou.

To by bylo asi, kdybych měl ve stručnosti shrnout myšlenku toho komentáře. Ale, aspoň si to tedy myslím, že většinou moje komentáře mají v sobě víc vrstev, takže tady jsem kritizoval i naprostou šílenost, kdy ministerstvo školství a inspekce chodí po školách a kontroluje sociální gramotnost, což je z povahy věci naprostá imbecilnost. Vyplňuje tabulky, sepisuje traktáty o něčem, co v jádru neznamená nic, a samozřejmě tím částečně nebo i výrazně ničí nějaký přirozený život ve školách.

  • Myslíte, že to hlavní, co se dá dělat pro to, aby společnost nebyla aseptická, je nevyplňovat tabulky apod.?

Z velké části jsou lidé od přírody vitální. Jsme živočišný druh, a čím víc to stát svazuje a sešněrovává, a tak jako s vámi "voře", tím samozřejmě dost omezuje vaši svobodu a i přirozenou vitalitu. Bylo to krásně vidět v ekonomických věcech, jak po revoluci vyrašily tisíce provozoven a kadeřnictví a malých obchůdků. Přirozená vitalita v tom národě je, a když se nechá být, většinou řada z nich zkrachuje, ale každý desátý se stane větším podnikem a teď jsou to třeba bohatí lidé. To se netýká jenom ekonomiky, ale i věcí sociálních a jiných.

 Gramotnost firemní gastronomie

  • Mluvíte o tom, že ve společnosti chybí nebo jsou upozaďovány jisté hodnoty, takže kromě toho, že zde nebudou, jak říkáte, regule, příkazy, vyplňování tabulek, měla by zároveň podle vás existovat určitá podpora těchto hodnot?

Tak samozřejmě všechny hodnoty se musí hájit slovem, písmem, činem, jinak v průběhu desítek let nebo staletí pomalu zanikají. To je asi přirozená věc, a když se vrátíme víc na zem, naznačoval jste něco, co jsem říkal o těch rodinných věcech. Já si třeba myslím, že to, že všichni mladí lidé teď studují skoro do šestadvaceti, že začínají pracovat o sedm let později, než to dělaly tři čtvrtiny naší generace, většině z nich samotných a ani společnosti nic nepřináší.

To, že žijí s rodiči, že do třiceti nebo pětatřiceti se "kolotají" a pak teprve zakládají rodiny čím dál později... chápu, z čeho to pochází, ale zase si nemyslím, že to je pro společnost a pro ty lidi samotné často přínosné. To jsou třeba věci, o kterých jsem mluvil z hlediska těch sociálních věcí, když jste se mě na to ptal v té první otázce. Pak je to samozřejmě konglomerát tisíce dalších věcí: co to je národ, ochrana vlasti, co jsou nějaké přirozené hodnoty, které nás sdružují jako Čechy, co nejsou atd. 

  • V nedávné reportáži TV Prima, která pojednávala o inkluzi, jste řekl větu, že podle vás v českém školství chybí hodnoty. Tím jste myslel tyhle hodnoty?

Ve školství jsem myslel zejména hodnoty, kdy teď ten ideový spor probíhá víceméně o to, že jsou lidé, kteří si myslí, že smyslem školy je vzdělávání, že školy jsou instituce, které máme proto a platíme na ně strašlivé daně, asi i my dva, aby se děti naučily číst, psát a počítat. Když to zjednoduším, že hlavní je prostě souhrn znalostí, řekněme, patnáctiletých mladých lidí ve výuce.

To je jedna idea, která mi dává logiku, hájím ji. Vždycky jsem se snažil svoji školu vést tak, abychom dosahovali vysokých vzdělávacích výsledků. A proti tomu jde to, co je dneska v českém školském zákoně, že školy jsou hlavně socializační instituce, blablabla... a hlavní jsou nějaké celoživotní kompetence k celoživotním kompetencím a projekty a takové věci, a to je třeba to, co bych nazval ztráta hodnot, protože školy jsou tu skutečně kvůli vzdělávání.

Je to strašně důležitá věc, a když stát nebo společnost to takto nevyžaduje, dochází tam k obrovskému úpadku, demotivaci nejkvalitnějších kantorů, ředitelů z masa a kostí, co se snaží svoji školu povznést. Dochází tam k marnění talentu spousty mladých lidí, k ekonomickým propadům atd., takže to je třeba jedna ze ztráty hodnot, kterou vidím ve školství.

Druhá je, že obrovské peníze z těch 160 miliard se nedostanou k učitelům, obzvlášť k dobrým a kvalitním, a ředitelům a různě se v tom systému ztratí do směrů, které jsou dílem neutrální nebo k ničemu a dílem jsou negativní, do škol nepatří a společnosti v mých očích spíš škodí. Kdybych mluvil o ztrátě hodnot z hlediska školství, řeknu to takhle.

  • Popsal jste dvě pozice. Existuje ještě etická výchova, kterou prosazují lidé blízcí KDU-ČSL. Také jsou na ni projekty, vedou ji různé organizace, které zdůrazňují morální integritu apod. To je podle vás na stejné úrovni jako to, co jste popsal?

Myslím si, že zavádět předměty s takovým názvem je z povahy věci nesmysl, protože škola má svoji velkou etickou rovinu, ale zejména to je ta, že učitel, pokud je kvalitní, je příkladem svým žákům. Je vzdělaný, má rád svůj předmět, je spravedlivý. Je důsledný, to znamená, že ti, co se snaží nebo mají talent, mají jedničku, ti, co na to kašlou, mají pětku.

To prostředí je strašně etické, když ve škole je bezpečí, pořádek, uklizeno, pan školník tam má zasázené kytky, potírají se projevy špatného chování dětí mezi sebou v zárodku. To má obrovský sociální a etický aspekt a škola pak díky tomu strašlivě příznivě působí na mladého člověka. Ale že si nějaká partaj nebo, řekněme, ministerstvo vydá knihu o etice a budou tam dvě hodiny týdně o tom něco povídat, tomu moc nevěřím, že by mohlo fungovat.

  • Když jste mluvil o tom, co se teď ve školství tlačí, hovoří se o celé řadě věcí, informační gramotnost, digitální gramotnost, mediální gramotnost, výchova k občanství…

To je zrovna typické, že všechno je gramotnost, co to jako s prominutím "kurňa" je? Když je člověk gramotný, umí číst a psát, ne? To je gramotnost. Někdo tady třeba sepíše článek a vaše přítelkyně si ho může přečíst.

Je gramotná a někdo to nedokáže někde na Papui-Nové Guineji, ale přidávat tu gramotnost, když se ve školách zkoumá sociální gramotnost, to už jsou naprosto redundantní věci, kdy nějaký chytrák z toho vidí zisk. Takže se do škol implementují příšerné projekty, ale vzdělání je v jádru celé o informacích, o logice a o tisíci dalších věcí a nemusí se na to dělat projekty. To je jak tady firemní gramotnost, gramotnost firemní gastronomie, že máme kávovar, můžeme na to napsat sedm manuálů, tak to vypracujeme a máme kávovar.

  • Když říkáte, že by se lidé ve školách měli učit číst, psát a počítat, znamená to, že tím číst myslíte, že by měli být schopni posoudit relevantnost toho, co si kde přečetli, případně si informace ověřovat? Je to už součástí toho umět číst?

Ano, ale dojdeme k tomu tím, když ti lidé čtou hodně, ne že přijde chytrák z neziskovky a něco jim blábolí o tom, že nějaké informace jsou lživé a nějaké pravdivé a tyhle jsou lživé a tyhle pravdivé. K tomu většinou dojdete tak, že skutečně hodně čtete. Na naší škole jsme měli četbu vlajkovou lodí češtiny. Byli jsme první ve státní maturitě ve všem a opravdu jsme měli velké penzum knih, které jsme vyžadovali, že student přečte do maturity, a odmalinka to tam bylo po třídách - nižší, vyšší gympl.

A když člověk hodně čte, jeho názor se podle mě samozřejmě kultivuje a člověka to obohacuje. Něco se mu líbí, něco nelíbí, každý je také jiný, ale dokáže si potom v hlavě daleko lépe sám srovnat, čemu se dá stoprocentně věřit, co je názor, co fakt. To si myslím, že kultivuje tisíckrát víc než nějaké šaškárny, které většinou mají úzký politický podtext. Přijdou třeba do školy a říkají, že to, co vydává Centrum pro občanské svobody, je dezinformační portál, kdežto co vydávají tamhle chlapci, je správné.

Jsem liberál a školy mají být apolitické. Nepřeji si, aby se v nich učilo, že daně mají být co nejnižší blablabla, že tam chodí děti odborářů, kteří si zase myslí, že daně mají být vysoké atd. Škola má vzdělávat a lidé, čím jsou vzdělanější, tím mají větší šanci zaprvé se v životě lépe uplatnit a zadruhé u lidí, co mají doma knihovnu a hodně čtou, je větší šance, že takové morální nebo hodnotové parametry budou mít lepší.

  • Když jste popsal schopnost číst, v tomto smyslu české školství funguje dobře?

Myslím, že špatně, když si třeba vezmete teď státní maturitu z češtiny. Díla tam jenom "rozžvaňují" a snad je ani nemusejí mít přečtená. Nikdy jsem neměl rád takové to zkoušení, že Vrchlický se jmenoval Emil Frida a narodil se tehdy a tehdy.

Výuku literatury si představuji tak, že lidé hodně čtou a učitel samozřejmě, čím je kvalitnější, tím to dokáže víc podporovat, lépe je upozorňovat na zajímavé věci, na důležité věci v tom románu. Od toho se také čeština v tak velké hodinové dotaci vyučuje, protože když jsem mluvil o tom hodně číst, nemyslím tím, že někdo čte jenom fantasy romány o nějakých skřetech a přečte 70 tisíc stran.

To ho tolik neobohatí. Právě škola by ale měla dát odkaz k historii, co tady vzniklo od Jiráska, od obrození, Hrabal, Kundera, Škvorecký do teď, ve světě to samé, stejně tak ukázat i různé styly, přístupy. To si myslím, že pro mladého člověka je cenné, protože jsou knihy, které když si nepřečtete do šestnácti, sedmnácti, tak si je už pak většinou nepřečtete, a na to se škola hodí.

 Cvičebnice pro druhou polovinu 21. století

  • Často se teď mluví o tom, že by se školství nebo vzdělávání mělo reformovat nebo přizpůsobit tomu, že doba, ve které se nacházíme, je hodně dynamická, mění se a české školství mladého člověka nepřipravuje na svět, který ho čeká v druhé půlce 21. století. Kromě toho, že se přestanou vyplňovat tabulky, jak jste popisoval, podle vás vzdělávání výraznější reformu nepotřebuje?

Ne, myslím si, že ne, protože třeba moje nejmladší dítě vyleze ze školy někdy v roce 2036 nebo kdy a všichni vědí houbeles, jaké budou požadavky trhu práce u nás v Kobylisích v roce 2036. Jestli bude republika existovat a co bude potřeba, jestli bude třeba vyrábět kulomety nebo rybařit anebo dělat v nanotechnologiích. To nikdo neví - ani vy, ani já, ani ministerstvo školství. Nám klesají hodnoty v základních parametrech, že lidé hůř nebo stejně čtou, neroste to, jsou horší v matice.

Základní škola se v jádru příliš nemění. Žáci by se měli naučit číst a psát, mluvit logicky, používat svoji mateřštinu na úrovni, to je čeština. V matematice umět základy, za nás byl Běloun, cvičebnice. Kdo se chtěl dostat na gympl, musel to spočíst. Alespoň základní početní operace aby člověk zvládal.

V cizím jazyce se dostat na úroveň aspoň A1, A2, aby člověk, když ho zaměstná tamhle Angličan nebo Němec, si dokázal vyřídit základní věci nebo cestovat apod. To jsou asi ambice, co by stát na celou masu obyvatelstva, sto procent, měl mít. Představa, že vás budou ve škole připravovat na nějaké potřeby, co budou za dvacet let, je mylná. Ta kritika byla za nás stejná, teď také a za třicet let bude také stejná.

K čemu jsem v životě potřeboval znát endoplazmatické retikulum, k čemu rozdělení věta přívlastková, podpřívlastková a taková gramatická schémata? Ve škole jsem dělal výmyk, teď jsem ho už třicet let nedělal, v ničem mi to nechybí. Lidé vám třeba říkají, že geometrickou posloupnost k ničemu nepotřebovali.

Když to takhle rozpitváte, v jádru ze školy v praxi nepotřebujete nic. Na druhou stranu mám teď docela hodně peněz z toho, že píšu. Možná díky tomu, jak do mě tloukli větná schémata, píšu ty věty krátké a dávají smysl. Třeba bych ještě měl paní profesorce Štěpničkové dodatečně poděkovat, i když jsem gramatiku nesnášel. Když si berete hypotéku, dokážete si to spočítat, když umíte matiku a geometrické posloupnosti. Když ne, musíte věřit tomu, co vám tam cpou, že to je nejvýhodnější nabídka s nulovou splátkou.  

  • Říká se, že učitel by už neměl být tolik nositel informací, protože jsou mnohem dostupnější a žáci si toho mohou spoustu vyhledávat, ale spíš průvodcem. To podle vás neplatí? Role učitele je stále stejná?

Myslím si, že každý zažil za svůj život nějakého dobrého učitele a nějakého mizerného a je to setsakra rozdíl. Role učitele jako průvodce vzděláváním, vztah učitel – žák bude trvat do skonání světa a nevěřím tomu, že učitel má být jenom takový šáša, který tam umí pustit nějaké elektronické bazmeky, aby si žáci něco vyhledali na Googlu, protože informace jsou snadněji dostupné, ale to není vzdělávání, že ano.

Informací je miliarda, bilion, trilióny. Samo o sobě to nemá žádnou hodnotu. Vzdělání je proces, cesta. To je asi stejné, jako když jsme se bavili o knížkách a čtení. Na internetu jsou asi dostupné miliardy knih, tak můžete vzít děti, posadit je ke kompu - a čtěte! A ony samozřejmě začnou hrát nějakou střílečku nebo něco horšího a nebudou dělat nic, když na ně nebude někdo dohlížet, ale i kdyby se věnovaly četbě, co si najednou otevřou za knihu a proč? Učitel je nezbytný, aby věděl, co patří k jejich věku, měl k tomu nějakou strukturu, měl to připravené.

Když jsem ze začátku učil, a ještě nebyl moc internet a počítali jsme něco těžkého, běžel jste pro nějakou bichli a hledal jste substituci, jakou použít třeba na ten příklad, nebo jste se šel radit s kolegou. Bylo to zase v něčem přínosné, když kolega byl dobrý matikář. Hodně vás to naučilo. Teď to samozřejmě namlátíte do nějaké aplikace a ono vám to "vyflusne" výsledek.

Je to velké usnadnění, ale když chcete matematiku umět skutečně do hloubky, je možná lepší jít od základu a moc tohle usnadňování nepoužívat. Dřív například v bance kdejaký středoškolák uměl počítat složité úročení, protože to jinak nešlo. Teďka ta slečinka to jenom pustí na počítači a kolik můžete splácet, to byste měl na dvacet tři let… Když jim ta aplikace nejde, omlouvá se, přijďte příště.

U velké části populace to vede ke zploštění vzdělání, protože všechno je snadné, tady si ťuknu. Mladí většinou nejsou moc zvyklí, říkají mi to třeba lidé, co vedou dětské tábory, dělat práci, která trvá tři čtvrtě hodiny, hodinu. Je to pro ně dlouhé. Všechno je rychlé, tak se to zahraje znovu a ťukne. Třeba naškrábat brambory na táboře je činnost, na kterou už nejsou moc stavění.

  • Jste velký kritik inkluze, která by podle vás měla být celá zrušená. Proces zavádění inkluze je postupný a začíná se objevovat už od roku 2004. Můžete popsat, co všechno se má zrušit, jaký by měl být výsledný stav?

Řeknu vám to. To, že nemocné děti nebo děti s nějakým postižením chodí do normální školy, je zcela přirozené. Probíhá to kontinuálně posledních, nevím kolik, třicet let a nepotřebuje to žádné odborné cizí slovo inkluze. To je normální lidská slušnost. Ke mně do školy chodily děti na vozíčku, neslyšící a nevím co všechno možné.

To, že teďka se jisté mocné politické kruhy snaží zrušit praktické, dřív zvláštní, školy a nahnat děti s mentálními hendikepy do normálních škol, je zločin vůči těmto dětem, protože jestli jste někdy takovou školu viděl, mají tam osm dětí ve třídě, specialisty. Všichni nebo 80 procent dětí se od nich vyučí, 70 procent má práci, přinese si domů peníze a my je teďka vezmeme od specialisty a naženeme je k osmnáctiletému asistentovi se čtrnáctidenním kurzem dozadu do třídy, kde stejně nejsou integrovaní.

To je zločin. Sebereme jim sedm hodin praktické výchovy, kde jsou stejně šikovné nebo třeba ještě šikovnější než my, a dáme jim druhý cizí jazyk, kde zvládnou poznat jenom to, že to je cizí jazyk, a dál nedojdou. To jsou skutečně sociologické pokusy na těchto dětech, které spoustě z nich výrazně uškodí. Když se podíváme na různé světové země, vidíme právě opak, než nastává u nás. Tihle lidé jsou pak celoživotně v péči různých organizací a samostatnost nebo trochu vlastního úspěchu nezažijí nikdy. Takže tohle zásadně odsuzuji.

Že to na normální škole teď přináší propad finančních prostředků, kdy se dává sedm nebo kolik miliard na inkluzi, že s tím má paní učitelka neskutečnou byrokratickou práci a imrvére se píšou nějaké individuální vzdělávací plány a kýho čerta, co se nedá reálně zvládnout, to je pravda, ale vůči dětem s mentálními hendikepy je to špatné.

Co s tím? Praktické školy mají svoje místo, musí být zachované. Stát nesmí dělat to, co dělá teď, že nutí děti chodit do normálních škol. Říkají, že ne, ale dílem zrušili praktickým školám jejich vzdělávací program, čili plynule je likvidují. Dílem vyvíjejí velký tlak ty děti skutečně poslat do běžných škol, dílem vyhrožují školám inspekcí, když by dítě nechtěly přijmout, dílem vyhrožují rodičům sociálkou a dílem snad i terorizují pedagogicko-psychologické poradny, aby čím dál víc takovýchto dětí nutily nastoupit do normální školy.

U některých to může být i prospěšné, u řady vůbec ne. Mělo by být opravdu rozhodnutí rodiny, místního ředitele, jestli to zvládají, a ne aby to stát takovým programem organizoval. To zase souvisí s tím, o čem jsem mluvil na začátku. Přináší to totiž to, že školy jsou pak méně o vzdělávání, ale jsou to socializační centra, kde jsou všichni dohromady od dvou do šestadvaceti let.

Narveme do toho 160 miliard, na ničem nesejde. Vydávají se lživá vysvědčení, protože upřímně takové dítko, chudák, na normální škole by nejpozději ve třetí třídě nebo ve čtvrté propadlo. Dřív to tak bylo, že tam takové děti také někdy chodily. Zvláštní škola byla daleko. Vyšel ze šesté třídy. Končil základní školu a byl o tři roky starší.

Teď propadnout nemůže, tak se vydávají lživá vysvědčení, kde se popisují slovy nějaké pokroky, a dítě postupuje. Samozřejmě pro tu třídu je to věc, kterou ostatní děti vědí, a pak si čtyřkař nebo trojkař řekne: proč se mám snažit, abych se dostal na trojku, když tady ten to má zadarmo? To jsou zase všechno věci, které ničí tu hodnotu, že školy jsou o vzdělávání.

  • Znamená to, že podle vás hlavní problém není v tom, co je v konkrétních zákonech, ale jak v praxi ministerstvo postupuje, co ti lidé říkají, jak se chovají?

Ideově je to stejné. Teď je třeba hrozná móda, a kdejaký mladý člověk a novinář to bude podporovat, zrušit dětské domovy, že to je hrozně špatně. Děti tam strašlivě trpí, a tak se zavádějí placení pěstouni a celé systémy úplně jiné péče. Vidíme hrůzostrašné výsledky v Norsku, v Anglii a jinde, kde skutečně ty děti patří státu a ještě spíš organizaci, která má od státu monopol to vykonávat.

To je zase věc, která je podle mě z principu nesmyslná. Je tady opravdu obrovský tlak ty domovy zrušit, což třeba povede k tomu, že spousta sourozeneckých vztahů se rozpadne, protože teď se snažili protlačit zákon, aby tam bylo snad maximálně šest dětí v nějaké té skupině, víc ne, a samozřejmě kvůli tomu se rozpadne spousta sourozeneckých vztahů.

To je jedna z věcí, se kterou také nesouhlasím. Inkluze je podobný ideový projekt. Všechny narveme do jedné školy, tam se o ně někdo postará, všichni kantoři se stanou speciálními pedagogy jako mávnutím kouzelného proutku. To je nesmysl.

Vždycky jsem učil spíš maturanty a integrály a maturitní semináře. To je úplně jiná práce než učit prvňáčky a druháčky, vystřihovat hvězdičky a počítat, že jedna a jedna jsou dvě. Taky se to jmenuje učitel, taky tam je vyučovací hodina, ale v jádru potřebujete jiné dovednosti a já bych to neuměl u prvňáčků zdaleka tak dobře jako řada mužů a žen, které jsem viděl a zaměstnával, a oni by zase tak dobře neuměli učit derivace.

Učit děti s mentálním postižením, speciální pedagogika, to je zase úplně jiná práce. To se jinak studuje, má to jiné postupy a 95 procent normálních kantorů nechce být speciálním pedagogem. Mají svoji práci, baví je to, umí to a nedokážou tuhle věc úspěšně dělat. Samozřejmě mají dobré srdce, tak jsou na každého žáčka hodní, ale tu práci neumí a stát je teď k tomu nutí a říká: dáme vám asistenta. Což je s obrovskou fluktuací holčina nebo kluk, který se zrovna nedostal na vysokou, a proto na rok přijal tohle místo.

 Omluva praktickým školám

  • Zmíním konkrétní příklad: Můj táta je zástupce ředitele, protože jim jedna asistentka onemocněla, dělal i asistenta, ale v zásadě si to pochvaloval a říkal, že v důchodu by ho to docela bavilo. Mluvíte o osmnáctiletých. Nemohou to být místa, kde by se dali zapojit penzisté, zkušení pedagogové?

Většinou to ty lidi za peníze, co za to jsou, nebaví. Za druhé - stojí to strašně peněz. Když to spočteme, když je na paní učitelku pětadvacet dětí a platilo by se normálně na žáka, její mzda by měla být, není, relativně slušná. Když tam dáte dva, tři další pracovníky, máte z toho čtvrtinu.

Je to extrémně drahá věc a jsem skeptický, že se dá učit, když tam máte tři učitele nebo tři dospělé. Moc na tyhle metody nevěřím, že ve třídě jsou čtyři lidé, dvě dotykové tabule a pes a že to díky tomu bude fungovat lépe než připravený pan učitel a děti v pondělí odpočaté.

  • Ještě k inkluzi. Můžete konkrétně říct ve chvíli, kdybyste byl zvolen poslancem, jestli byste navrhoval nějaké zákony, snažil se získat své kolegy poslance pro určité změny atd.?

Rád bych vrátil ten stav minimálně o pět let dozadu, nechal pedagogicko-psychologické poradny, aby dělaly to, co dělat mají, to znamená pomáhat dětem, ne aby se staly výrobci byrokratických dokumentů. Nechal bych samozřejmě právo normálním základkám takové děti vyučovat, jestli chtějí a jsou toho schopné. Rozhodně bych vrátil vzdělávací program praktickým školám a omluvil se jim.

  • V jednom komentáři jste psal o tom, že by se stará levice a stará pravice měly nějak spojit ve snaze uchovat přirozený svět.

No, to jsem asi nepsal. Psal jsem o tom, že svět se mění a dělení na pravolevém spektru různě v historii probíhalo různě a teď ta doba je zase jiná, než byla v 90. letech nebo koncem 80. let.

  • Přišlo mi, že jste psal o tom, že by tam nějaká spolupráce či snaha...

Když se bavíme o inkluzi, samozřejmě řada klasicky levicových nebo chcete-li sociálně demokratických politiků má názor úplně stejný jako já, kdežto na odbory nebo na výši daní ne. Když se bavíme o migraci, bezpečnosti, tak řada lidí z úplně opačného spektra má zase stejný názor nebo když se bavíme o zákazu kouření v hospodě ve Frantově. Doba je jiná, než byla před dvaceti lety. To je to, o čem byl ten komentář.

  • A je udržitelné, aby v jedné straně, třeba pravicové, byla vedle sebe jak nová pravice, tak stará? Může to fungovat v jedné straně, jestliže to je fenomén, který společnost štěpí a je silně prožívaný? 

Tak samozřejmě někdy tam jsou přirozeně tenze. Jak se to mění, lidé tam vstupovali nebo tam jsou na základě jiných kritérií a teď, když jsou ty nové fenomény, v řadě zvlášť těch nejklasičtějších stran to vedle sebe nese tyhle, řekněme, rozdílné názory. To je přirozený vývoj. Mladočeši a staročeši taky už tady nejsou a kdysi to byl velký konflikt, který už teďka...

  • Ale právě u mladočechů a staročechů to pak vedlo k tomu, že se to rozpadlo.

Buď se to časem rozpadne, nebo zase naopak. Nevím, jaký bude vývoj, ale mluvil jsem o tom, že kdysi v antice byl hlavní konflikt centrum versus periferie. Nebyl to pravolevý konflikt, jak ho známe, protože každý to trošku bere podle svého mládí. Za nás to byla Thatcherová proti stávkujícím horníkům, velký stát, malý stát, pak trochu začátek 90. let nebo 90. léta a teď je to jinde.

Ve středověku to byl třeba vliv církve na stát, že ano, takové hlavní téma, na kterém se štěpila společnost. Dodnes tady máme pohrobka toho konfliktu, lidovce. Za první republiky byl silný faktor venkov versus města, nejsilnější strana agrárníci, která držela Masarykovu republiku a její demokratické hodnoty. Pak to, řekněme, byl koncem 80. let komunismus, antikomunismus. Řada lidí, kteří by se teď povraždili, spolu stáli na jedné straně barikády, na jedné straně tribuny.

Pak to chvíli byl pravolevý konflikt a teď už zase se podle mě lidé nehádají, jestli je DPH 15 procent nebo 14, kvůli tomu už se neperou v hospodě, ale jsou pro ně důležité faktory, o kterých jsem mluvil. Ať už je to bezpečnost, hranice státu, svoboda, jestli k vám můžou chodit se koukat, čím topíte, jestli vás můžou buzerovat, jestli Franta, když má vlastní hospodu, co si postavil, tam může hulit aspoň po zavíračce nebo ne.

Tagy: ODS vzdělávání Česko domácí Parlamentní volby česká politika české školství inkluze práce a odbory

Zdroje: Vlastní