V naší zemi stojí tisíce objektů z opevnění budovaného před druhou světovou válkou. Mnohdy je už ani nevnímáme. Některé části opevnění se již několik let postupně dostávají z držení státu do rukou občanů. Co si s "řopíky" a dalšími bunkry počít? Fantazii by se neměly klást meze.

Cesta vidličky na náš stůl nebyla jednoduchá. Trvalo 800 let, než se stala běžnou součástí jídelních příborů na Západě. Dlouhou dobu byla totiž v nemilosti, ze které nebylo jen tak se vymanit. Nakonec se to však podařilo.   

Pro Japonce to byla jedna z největších nevyřešených záhad poválečných dějin: Kam zmizelo tělo generála a premiéra Hidekiho Tódžóa, který sehrál klíčovou roli při útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 a který byl v roce 1948 popraven za válečné zločiny?

Pouze jednou se v historii dostihů stalo, že zvítězil jezdec, který byl po smrti. Od této tragické, byť velmi kuriózní události uplynulo 98 let.

Původně měl obří parník Britannic, stejně jako jeho sesterské lodě Titanic a Olympic, sloužit k zaoceánským plavbám. Jenže přišla první světová válka a změnila parník v plovoucí nemocnici. Britské armádě sloužil rok, než 21. listopadu 1916 najel na minu a klesl ke dnu.

Je možné, aby někdo byl jenom špatný? Dá se i na tom nejhorším a nejtěžším zločinci najít něco dobrého a sympatického? "Problém je v tom, že se Adolf Hitler líčí jako absolutní zlo. Ale je samozřejmě známo, že v historii nic není ani pouze černé, ani pouze bílé." Těmito slovy zhodnotil nacistického vůdce kontroverzní člen pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD) Björn Höcke v nedávném rozhovoru pro Wall Street Journal. V souvislosti s třetí říši se opravdu hovoří o několika pozitivech - jde ale o pouhý mýtus.

Jakou hrůzu zažívali v minulém století lidé, kteří před komunistickou diktaturou utíkali přes střežené hranice na Západ? Mohli vůbec komukoliv věřit, nebo se museli spoléhat sami na sebe? A jaké to vůbec je, když se jednotlivec rozhodne střetnout s totalitou? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět zážitková hra Čára, jejíž účastníci mají možnost se na den stát uprchlíky z komunistického Československa.

Je vlastně dosti s podivem, že se za poslední třicet let do pokusu popsat Čechy a Češky jako národ se specifickými vlastnostmi, vadami, ale i přednostmi, nikdo nepustil. Troufl si na to až ekonom a bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. O něm je známo, že mu nechybí ani sebevědomí, ani schopnost vysvětlovat i složité věci poměrně jednoduše, i když rázně, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.