Telefonáty a internetové chaty přestávají po čtyřech týdnech karantény stačit. Firmy tak kvůli poradám ženou před webkamery i ty, kdo se tomu bránili zuby nehty. Ne každému totiž kamera lichotí. Jak před ní vypadat a působit stejně dobře jako při osobním setkání?

Modrá je dobrá, jak známo. Žlutá koneckonců taky, o červené, zelené, tyrkysové, růžové, fialové a oranžové snad ani nemluvě. Fantazii se u barevných dveří meze nekladou.

Podání ruky je rituál, který nás provází tisíce let. S koronavirem však může pominout, upozorňuje epidemiolog.

Přímá cesta nemusí být vždy ta nejlepší a vidět světlo na konci tunelu není nutně pokaždé příjemné. Tuneláři na to zkrátka jdou oklikou.

Až celé to šílení kolem zákeřného viru jednou skončí, zajdeme do kina na nějakou volovinu a nacpeme se tam popcornem k prasknutí. Tak velí tradice.

Pořádně si zase přiťuknout sklenicemi, půllitry, tupláky, pro mě za mě kelímky, anebo rovnou flaškami. Po tom se nejednomu z nás v této době zasteskne, ne každý ale ví, že tento starý zvyk míval kdysi veskrze praktický smysl.

Jak zahnat nudu v karanténě? Třeba nějakou zábavnou akcí na webu. A když se do toho přimíchá ještě trochu umění, je úspěch zaručen.

Pánbůh rozdělil lidi na slabé a silné. Až Samuel Colt tento nedostatek napravil – a dokonce už jako teenager. A nebyl sám. Náctiletí vymysleli například i nanuk nebo slepecké písmo.