V Evropě se traduje, že podání rukou je zvyk, který má kořeny na "starém kontinentu" – v antice. Často se to zmiňuje právě teď, v době koronavirové, kdy se o této mimořádně účinné metodě výměny bakterií a virů (i koronavirů) píše mnohem častěji než jindy.

Uvidíte to v muzeu

Záznamy o podání rukou vskutku pocházejí už ze starověkého Řecka, z pátého století před Kristem. Je to vyobrazení vojáků, kteří si tisknou ruku na kamenné stéle. Můžete ho vidět, anebo spíš budete ho jednou moci zase vidět v Pergamonském muzeu v Berlíně.

Má se za to, že ruce si v antickém Řecku začali podávat bojovníci na znamení míru. Bylo to vlastně ujištění, že člověk nemá v ruce skrytou zbraň (dýku).

Jenže tenhle antický obyčej ve skutečnosti antický není. Existuje mnohem starší obraz tesaný do kamene, na kterém si aktéři podávají ruce a není na něm výjev z Balkánu ani z Evropy. Obraz pochází z devátého století před naším letopočtem z někdejší Babylonie (současný Irák).

Dílo, které vidíte na hlavním snímku, je vystaveno v bagdádském muzeu. Ruce si na něm podávají asyrský král Salmanassar III. a babylonský panovník Mardúk I. - na titulním snímku.

V antickém Řecku si ale nepodávali ruce jen vojáci. Zvyk tam byl ve společnosti rozšířen, což dokládají obrazy, na kterých si tisknou ruce politici, ženy, dokonce bohové z Olympu.

Bohyně Athéna podává ruku jednomu z bohů na Olympu. Dílo pocházející ze čtvrtého století před naším letopočtem | zdroj: Profimedia

Stisk rukou líčí Homér ve svém eposu Ilias a Odyssea. Básník ho však nepopisuje jako vojenský obyčej. Zmiňuje ho jako projev důvěry a ujištění, že daný slib platí. Našinec by řekl "jelito, kopyto, platí to".

Někteří historici připouštějí, že podáni rukou může být ještě starší, než Babylonská říše a jeho původ posouvají kamsi mezi bojovníky kmenů v době kamenné, tedy do neolitu. Jenže kdoví, dobové záznamy o tom pochopitelně nejsou.

Za jisté tedy berme aspoň to, že podání ruky je staré nejméně 2900 let.

Tvoje viry, moje viry

Svízelná koronavirová doba však pradávnému zvyku – podání ruky – nepřeje a je jasné proč.

Behaviorální vědec Val Curtis z Londýnské školy hygieny a tropických nemocí ve své knize Don't Look, Don't Touch (Nedívat se, nedotýkat se) píše o podání ruky s ironií: "Tento pozdrav se dá vykládat tak, že člověk, kterému podáváte ruku je pro vás natolik důvěryhodný, že jste s ním ochoten sdílet jeho bakterie a viry."

Britský premiér Boris Johnson ochoten byl. Potřásal si pravicí v čase pandemie se členy vlády, ba i s pacienty v nemocnici. Teď leží s infekcí na jednotce intenzivní péče. Že by ho tato zkušenost změnila?

Anthony Fauci, ředitel amerického Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci a uznávaná kapacita na epidemie předpovídá, že nynější pandemie promění způsob, jakým žijeme. "Abych byl upřímný, nemyslím si, že si zase budeme potřásat rukou… A bude to dobré nejen pro to, abychom předcházeli koronavirům, ale abychom dramaticky snížili případy sezonní chřipky." řekl Fauci v podcastu The Wall Street Journal.

Čím ale podání ruky nahradit? Dotykem nohou nebo kontaktem loktů? Dost nepraktické a teatrální.

V Americe je oblíbenou alternativou "fist bump", pozdrav ťuknutím pěstí. Používají ho boxeři v ringu (už i mimo něj) a zpopularizoval ho Barack Obama.

zdroj: YouTube

Jistě, stoprocentně hygienický není, ale proti stisku rukou… Co je však podstatné: Průzkumy ještě před tím, než do Ameriky dorazil koronavirus, zjistily, že "fist bump" více než polovina mileniálů preferuje před stiskem rukou či "rukoutřesením".

Starý rituál vytesaný do babylonského kamene proto může mít na kahánku.

–