Nájemníci v dostupném bydlení budou mít podle novely nájemní smlouvu zpravidla až na dva roky s možností prodloužení na dobu určitou. Dostupné nájemné by zprvu nemělo převýšit 90 procent místně obvyklého nájemného. Podle kritiků by takto stanovené nájemné nepředstavovalo dostupné bydlení.

V dostupném bydlení poskytovaným například státem, kraji a obcemi nemá nájemné v prvním roce přesáhnout částku vypočtenou z nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením a provozem dostupného nájemního bytu. Zároveň bude muset být nižší než srovnatelné obvyklé místní nájemné. V dalších letech se dostupné nájemné může zvyšovat o inflaci, ale nejvýše o čtyři procenta ročně. Cenové mapy nájemného by zpracovávalo ministerstvo financí. Podle kritiků rozdíl mezi možnou výší nájmů znevýhodňuje soukromé poskytovatele dostupného bydlení vůči poskytovatelům veřejným a může být v rozporu s Listinou práv a svobod.

Na dostupné bydlení by mohly dosáhnout domácnosti bez vlastního bydlení do určité výše čistého příjmu, oběti domácího násilí nebo lidé v takzvaných preferovaných profesích. Patří k ním zdravotníci, učitelé, policisté, záchranáři a pracovníci v sociálních službách.

Stát bude moci poskytnout podporu sektoru dostupného nájemního bydlení do roku 2030 ve výši až 12 miliard korun. První tři roky bude zajištěné financování z Národního plánu obnovy. Letos ministerstvo pro místní rozvoj počítá s poskytnutím dvou miliard korun.

Současný zákon o SFPI podle zdůvodnění vládní novely nevymezuje všechny aktivity, které jsou nutné k naplnění poslání fondu, například financování investiční přípravy projektů. Jednodušší nastavení je podle důvodové zprávy důležité pro podporu investic, které povedou k růstu hrubého domácího produktu. Mezi příjmy fondu mají nově patřit prostředky z návratné finanční výpomoci.