Proč se zase budeme cpát v kině popcornem

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Až celé to šílení kolem zákeřného viru jednou skončí, zajdeme do kina na nějakou volovinu a nacpeme se tam popcornem k prasknutí. Tak velí tradice.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek , zdroj: Profimedia.cz

Proč se vlastně s oblibou ládujeme v kinech přesoleným (potažmo přeslazeným) popcornem, na němž si nejeden nešťastník už potmě vylámal zuby a po jehož konzumaci to pak leckdy na zemi vypadá, jako by se tam zrovna nasypalo slepicím?

Samozřejmě je jasné, že tato tradice přišla ze Spojených států, kde rozpukaná kukuřice patří k nejoblíbenějšímu zobání. Ale proč zrovna v kinech?

V roce 1927 se objevil zvukový film, což přilákalo do kin zástupy návštěvníků. Jednoduše proto, že si od této chvíle mohli dopřát pohybující se obrázky i analfabeti, kteří do té doby byli v jisté nevýhodě vůči těm, kdo si mohli číst titulky. Přesto nebyla návštěva kina rozhodně levnou záležitostí, protože biografy se snažily napodobovat drahá divadla se vším, co k tomu patří: Od luxusní výzdoby a koberců až po nabízené občerstvení, jemuž dominovaly vznešené chuťovky (canapé) a vybrané nápoje. Není náhoda, že se kinům dodnes říká Movie Theatre.

Všechno změnila světová hospodářská krize v roce 1929, která donutila majitele biografů tuto praxi změnit, protože Američané prostě na lístky do kina neměli. Vstupenky se kvůli hrozícímu krachu zlevnily a drahé jednohubky vytlačil laciný popcorn. Pro lidi se návštěva kina stala vítaným útěkem před neradostnou každodenní realitou, který si teď najednou mohli finančně dovolit: Koukat na film - a ještě si u toho hodovat. Navíc něco, co z poutí a z domova znal opravdu každý.

Tento psychologický moment byl natolik důležitý, že se diváci opět před stříbrné plátno houfně vraceli. V roce 1930 jich týdně šlo do kina 90 milionů, tedy prakticky všichni dospělí Američané. Dlužno podotknout, že Spojené státy tehdy měly 120 milionů obyvatel.

Popcorn byl nejen levný, ale osvědčil se i jako ideální mňamka pro kino: nenadělá tolik randálu, jako třeba pytlík s chipsy, dá se bez problémů konzumovat potmě a člověk se jím nepokecá. Tradice se uchytila a později rozšířila do světa.

Nic na tom nemění fakt, že dnes za krabici s levnou ochucenou kukuřicí leckdy zaplatíte víc, než za lístek na samotný film. Kdoví, jakou podobnou vymoženost (nebo chcete-li zvrhlost) přinesou další ekonomické krize, které nás nevyhnutelně čekají.

Tagy: zahraničí Spojené státy popcorn kino televize a kino dějiny a fakta film a divadlo občerstvení

Zdroje: vlastní