Američané ve skutečnosti nepřistáli na měsíci. Očkování způsobuje autismus. Už dávno je možné vyléčit AIDS nebo rakovinu. To je jen několik málo z rozšířených konspiračních teorií – tedy pokusů vysvětlit určitou událost či praktiku poukazem na skrytou machinaci skupiny mocných osob. Většina populárních konspiračních teorií odporuje nejen důkazům, ale i zdravému rozumu. Na druhou stranu, od aféry Watergate po sledování počítačů tajnými službami, úspěšnější i méně úspěšné konspirace jsou součástí lidských dějin. 

Už druhým rokem přichází zpráva, která novinářům příliš radost nedělá. Lidé věří víc informacím na Googlu než těm v běžných médiích, a to přesto, že Google sám zprávy nevydává. Pomáhá také, když zprávu sdílejí příbuzní nebo přátelé, bez ohledu na to, zda je skutečně pravdivá či nikoli.

Až budete příště zadávat pin na platebním terminálu ve vašem oblíbeném obchodě, rozhlédněte se kolem. Pokud uvidíte průmyslovou kameru, zamávejte. Možná se na vás právě někdo dívá na internetu. Některé bezpečnostní kamery totiž v reálném čase vysílají na internetu, aniž by to jejich majitelé vůbec věděli.

Google i další firmy pracují na nových bezpečnostních systémech, které využívají neustálé připojení k internetu a prvky umělé inteligence, aby dokonale zabezpečily váš domov. Jenže čím za to zaplatíme?

Zná to každý z nás. Jakmile se připojíme na Facebook nebo jinou sociální síť, hned nás obklopí konejšivě povědomé příspěvky našich soukmenovců. Ať už jsme příznivci levice, pravice, Sparty nebo Slavie, vždy se ocitneme mezi svými. Spokojeně si zanotujeme a z rovnováhy nás může vyvést jen nějaký "šílenec", jehož pobuřující příspěvek se nám na obrazovce musel objevit snad jen omylem. Hlavně na něj neklikat! Jakmile to zkusíme, ocitneme se na "nepřátelském území", kde nejen že jsou takové názory normální, ale lidé se v nich dokonce vzájemně utvrzují.

Nebudu zastírat, zpráva o zablokování facebookové skupiny 'Islám v ČR nechceme' mě v první chvíli potěšila. Pocit zadostiučinění jistě měla celá "pražská kavárna", všichni sluníčkáři, chcete-li. Nebo aspoň jejich podstatná část. Jenže ve skutečnosti radost nebyla vůbec na místě.

Polsko mělo dlouhá léta pověst vzorového miláčka Západu. Za vlád liberální Občanské platformy (PO) patřilo mezi největší zastánce sjednocené Evropy a po boku Německa nebo Francie si vydobylo pověst mocnosti, s níž je potřeba počítat. Svého bývalého ministerského předsedu Donalda Tuska dokonce prosadilo do alespoň formálně nejvyšší možné funkce v rámci Evropské unie, stal se tzv. evropským "prezidentem", tedy stálým předsedou Evropské rady. To vše se změnilo doslova přes noc. 

Zatímco před dvanácti lety existovaly na serverech pro dospělé čtyři kategorie pornosnímků, dnes je jich zhruba tisícovka. Internet je doslova prolezlý pornografií, většina videí je dostupná zdarma, přesto se stále najdou lidé, kteří jsou ochotni za pár minut vizuální stimulace platit nemalé částky. Kolik průměrně stojí minuta videa a za které úchylky platí lidé nejvíc?