Nepříliš lichotivá čísla vzešla z průzkumu marketingové agentury Edelman, kterého se zúčastnilo 33 tisíc lidí z 28 zemí napříč celým světem. Informacím, které najdou na zpravodajských serverech, důvěřuje 53 procent dotazovaných, vyhledávačům o deset procent víc. Podobný poměr sil vykazují i průzkumy v Česku...

Za vším ale stojí jen psychologie a to, že lidí mají v posledních letech pocit, že se nemohou spolehnout na zprávy médií. Tím, že jim je naservíruje druhá nejdůvěryhodnější společnost na světě (po BMV), mají pocit, že se mohou o informaci opřít. Nevadí, že jde o tutéž zprávu se stejným titulkem, kterou najdou na svém oblíbeném, byť zatracovaném zpravodajském webu.

Ostatně to, že se čtenáři stále více spoléhají na doporučení, respektive předvýběr zpráv od někoho, komu důvěřují, ukazuje i další průzkum agentury. Za bernou minci ale rozhodně neuznávají odborníky. Informaci sdílené přáteli nebo rodinou věří 78 procent lidí, zatímco téže zprávě zveřejněné odborníkem jen 65 procent lidí.

V prostředí nedůvěry v běžné média se tak není co divit rychlosti, s jakou rychlostí se šíří poplašné zprávy a hoaxy. Stačí jeden člověk, který zprávě, jež se objevila na internetu, uvěří a nasdílí ji. Díky důvěře v informace podávané přáteli tak začíná její nekonečné putování střevy internetu. Čím více sdílení, tím vyšší pozice ve vyhledávači a následně i větší důvěryhodnost mezi dalšími lidmi...

Typickým příkladem, jak lidé věří téměř všemu, co najdou na webu, je loňský příběh bloggerky Esseny O'Neillové odhalující faleš svého "dokonalého" života a závislost na sociálních sítích. Svým dobře mířeným reklamním krokem rozpoutala sérii obdobných odhalení "pravých tváří" internetových celebrit.

Možná záslužný krok, ale stejně pomohl hlavně jí - místo pokoutného product placementu a nálepky "mediální hvězdičky" se z ní přes nos stala "rozumná a vyspělá osobnost", která o svém příběhu píše knihu. A ta nebude placená už jen potají.