Dnes je čtvrtek 22. dubna 2021., Svátek má Evžénie
Počasí dnes 12°C Dešťové přeháňky

Komentář: Radostí z umlčení konvičkovců jde pražská kavárna sama proti sobě

Komentář: Radostí z umlčení konvičkovců jde pražská kavárna sama proti sobě
Protest "Islámu v ČR nechceme" na přechodu přes Dolní Dvořiště | zdroj: Profimedia

Nebudu zastírat, zpráva o zablokování facebookové skupiny 'Islám v ČR nechceme' mě v první chvíli potěšila. Pocit zadostiučinění jistě měla celá "pražská kavárna", všichni sluníčkáři, chcete-li. Nebo aspoň jejich podstatná část. Jenže ve skutečnosti radost nebyla vůbec na místě.

Antiislámské hnutí okamžitě dostalo do rukou argument o selektivitě práva na cokoli, na lepší život (který požadují pro uprchlíky humanitární agresoři, ale také i naprosto vyrovnaní jedinci, kteří mají ve svém hodnotovém žebříčku prostor pro pomoc potřebným), nebo na svobodu projevu, kterou přece nemůžeme upřít ani lidem, kterým islám nahání hrůzu. 

Strach z islámské kolonizace je přitom stejně legitimní jako obava z novodobých pogromů. Nebo si snad někdo troufá hodnotit, který strach je víc oprávněný?

Navíc nežijeme ve statickém světě. Možná nastal čas revize poválečných hodnot a ideologie Západu, která pomalu ztrácí kontakt s realitou. Neznamená to, že je potřeba tyto hodnoty automaticky negovat. Je to ale poprvé, kdy podstupují skutečnou zkoušku odolnosti. Obstojí v ní?

Zablokováním konvičkovců se kromě všeho zříkáme možnosti diskuze. A není náhodou právě snaha o hledání dialogu jedním z podstatných principů, na kterých stojí hodnoty západního světa? 

Bylo by naivní předpokládat, že smazáním jedné stránky na Facebooku zmizí celá skupina lidí (nikoli úplně marginální) a problém se vyřeší tak nějak sám od sebe. Radost ze zablokování konvičkovců tak nakonec nemusí být ničím jiným, než jen škodolibým úšklebkem ve stylu "dobře jim tak". Jenže připravíme-li o hlas protimuslimské hnutí, připravujeme se o vlastní hlas, nebo přesněji řečeno o právo na něj. Svoboda projevu nemůže být na příděl. 

Nelíbí se mi, co říkáte, ale do posledního dechu budu bránit vaše právo to říkat, jak kdysi poznamenal Voltaire. Snad nikdy jindy jeho slova nebyla tak aktuální jako dnes. Na druhou stranu mezi právem na svobodu projevu a návrhy na mletí muslimů do masokostní moučky je velký rozdíl. Život pluralitní společnosti vyžaduje respekt ke všem jejím členům, ať už sdílejí naše názory či nikoli.

Platí to bez výjimky pro oba tábory. V soukromí si pochopitelně může každý říkat, co chce. Jakmile se ale dostane do "veřejného" prostoru, musí se svými projevy uskromnit do zákonných mezí. Osobní svoboda totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého, ať už tato středoškolská pravda zní sebevíc banálně. 

Umlčení nepohodlné skupiny - jedné nebo druhé - povede jen k radikalizaci a větší polarizaci společnosti. Čelíme situaci, ze které nemůžeme vyjít vítězně bez kompromisu. Koneckonců, ať už se to protiuprchlickým aktivistům líbí nebo ne, migrační vlnu z principu nejde zastavit, lze ji pouze řídit. A naopak "pražská kavárna" by mohla slevit ze snahy rozdávat štěstí nalevo napravo. Jak se ukazuje z německých silvestrovských incidentů, pomoc bez hranic může rychle narazit na nevděk nebo kulturní zeď. 

Zdroje:
Vlastní