Velkolepé oslavy 70. výročí založení Korejské strany práce připomněly světu, jak dlouho si neví rady s režimem v Severní Koreji. Z původního strachu, který převažoval po konci studené války, se vztah Západu k jednomu z posledních totalitních států na světě proměnil ve směs ignorace, nenávisti a výsměchu.  

Ruský prezident Vladimir Putin si dal ke středečním narozeninám jako dárek bombardování Sýrie, které podle průzkumů podporují až dvě třetiny Rusů. Pochlubil se tak bojeschopností ruské armády, prstem ukázal na "nebezpečnou nerozhodnost" Spojených států a Evropu zahnal do velmi nepříjemné pozice. 

Pokud vám připadá ekologie jako dominanta bláznivých hipíků, měli byste rychle změnit názor. Politické bouře či uprchlické krize mají souvisí se suchem, které se bude v některých regionech drasticky zhoršovat, jak upozorňuje geolog a klimatolog Václav Cílek. Vize budoucnosti jeho očima není nijak povzbudivá. 

S podepsáním jaderné dohody a vyhlídkou na zrušení sankcí se z Íránu stává populární destinace. Do země náhle přijíždějí západní obchodní delegace, vládní výpravy včetně českého ministra zahraničí, a dokonce také první unijní hlava státu, rakouský prezident Heinz Fischer. Vzhledem k dlouholeté odluce od západního světa se takovému zájmu nelze divit. Íránu se předpovídá raketový vzestup. Možná největší růst však zaznamená obvykle poněkud opomíjená oblast – turistika.

V letech 2008 a 2009 se světem prohnala největší ekonomická krize od ropných šoků v 70. letech minulého století. Někteří hovoří dokonce o krizi srovnatelné s Velkou hospodářskou krizí 30. let. Množí se spekulace a předpovědi, že jde o neklamné znaky soumraku kapitalismu. Paul Mason, držitel prestižní Wincottovy ceny, hovoří o "době postkapitalistické". Resuscituje se Karel Marx jakožto guru protikapitalistického "odboje". Jiní naopak kapitalismus obhajují. Kdo má tedy pravdu? Skutečně končí éra kapitalismu, jak ho známe?

Dojem Libanonu jako oázy relativního klidu na Blízkém východě narušují v posledních týdnech eskalující nepokoje, původně vzešlé z krize svozu odpadu. Hnutí Smrdíš! ovšem upozorňuje na celé spektrum problémů, s nimiž se musí nábožensky pestrá společnost potýkat.

'Zákopová válka' o Špicberky mezi Norskem a Ruskem nabírá na obrátkách. Norové odtud vykázali ruské politiky, zakázali tam přístup osobám spadajícím pod mezinárodní sankce, k nimž se připojila i jejich země. Moskva si stěžuje, že norské nařízení je jasně namířené proti Rusku, a obviňuje Nory z porušení takřka sto let staré úmluvy. 

Devětadevadesát let od uzavření dohody mezi koloniálními velmocemi o rozdělení Blízkého východu se tato oblast dramaticky mění. Ze starých státních útvarů se stávají prázdné skořápky a na jejich troskách vznikají nové. Jaká by mohla být podoba Blízkého východu na základě současných událostí a procesů, započatých v době americké invaze do Iráku a takzvaného Arabského jara?