Souostroví sváru: Norsko-ruská válka o Špicberky

MAGAZÍN - Magazín autor: Alina Holušová

'Zákopová válka' o Špicberky mezi Norskem a Ruskem nabírá na obrátkách. Norové odtud vykázali ruské politiky, zakázali tam přístup osobám spadajícím pod mezinárodní sankce, k nimž se připojila i jejich země. Moskva si stěžuje, že norské nařízení je jasně namířené proti Rusku, a obviňuje Nory z porušení takřka sto let staré úmluvy. 

Rogozin na Špicberkách

Rogozin na Špicberkách,zdroj: Profimedia.cz

Norsko se předminulý pátek rozhodlo, že bude okamžitě po příjezdu deportovat ze Špicberků lidi zařazené na sankční seznamy. Norská vláda to zdůvodnila snahou "zaručit plnění mezinárodních závazků". 

Nad plněním svých mezinárodních povinností se Norové zamysleli po návštěvě ruského vicepremiéra Dmitrije Rogozina na Špicberkách, který je shodou okolností na protiruském sankčním seznamu Evropské unie.

Rogozin, který se na unijní černé listině neocitl náhodou, se v dubnu vydal na Arktidu jakožto šéf vládní arktické komise, aby tam otevřel driftující polární stanici Severní pól-2015.

Po cestě se zastavil v Longyearbyenu, navštívil "ruský" Barentsburg, a také poznamenal, že by si Rusko mělo přisvojit část Arktidy, na kterou má právo.

Norskou vládu to popudilo natolik, že předvolala ruského velvyslance na kobereček. A teď zařídila, aby se Rogozin na Špicberky v nejbližší době jen tak nevrátil.

"Norští diplomaté se zachovali jako arktický pštros, který strčil hlavu do sněhu," reagoval na to "potrestaný" ruský politik. "Pokus zamezit ruským občanům v přístupu na Špicberky svědčí o neznalosti mezinárodního práva nebo o jeho vědomém porušování," uvedl Rogozin.

Stejně se k tomu postavilo i ruské ministerstvo zahraničí. Zákaz podle resortu "neodpovídá duchu mezinárodní spolupráce na Špicberkách na základě smlouvy z roku 1920".

Norsko podle Moskvy nemá právo "zavádět pravidla omezující svobodný přístup na souostroví, který zaručuje tento mezinárodní dokument".

Jenže to není tak úplně jednoznačné. Smlouva sice poskytuje signatářům svobodný přístup na Špicberky, zároveň ale potvrzuje souostroví jako svrchovanou součást Norska a zavazuje signatáře dodržovat místní zákony.

Dokonce i ruští odborníci na mezinárodní vztahy přiznávají, že Oslo má na takové rozhodnutí právo, byť to odporuje dosavadní praxi.

Norové už řadu let hledají způsob, jak se vyvléct ze staré dohody. Špicberky by rádi ovládali nejen politicky, ale pochopitelně i ekonomicky. Rusové se naopak snaží pojistit si strategické souostroví, o právo na využívání tamního nerostného bohatství by přišli neradi.

Kvůli tomu tam udržují při životě prodělávající uhelnou těžařskou společnost Arktikugoľ, která sídlí v Barentsburgu a jejíž existence má v současné době pouze geopolitický důvod. Součástí těchto snah byla také i zmíněná návštěva Rogozina.

Letité rusko-norské třenice kvůli Špicberkům eskalovaly letos na jaře kvůli licencím na průzkum a těžbu uhlovodíků na špicberském šelfu. Norská vláda vyhlásila další, 23. kolo tendrů na licence a to k úseku, který podle Rusů přesáhl hranice 'špicberského čtverce' (tedy oné zóny, na kterou mají právo všichni signatáři smlouvy z roku 1920).

Moskva sice poslala Oslu protestní nótu, Norové ale Rusku znovu zopakovali, že špicberský šelf je jejich, takže licence budou udělovat, jak uznají za vhodné. Nový diplomatický konflikt naznačuje, že pokračování bitvy o Špicberky na sebe nenechá dlouho čekat. 

Tagy: Rusko zahraničí Norsko protiruské sankce mezinárodní vztahy mezinárodní politika geopolitika ropa a zemní plyn Špicberky

Zdroje: Vlastní,Kommersant