Mediální obraz současné KLDR na Západě je jednoduchý: Chudé zemi vládne rozmazlený tlustý chlapec, který předhazuje své neposlušné strýce psům a ministry obrany střílí kanónem za to, že usnuli při vojenské přehlídce. Obyvatelé KLDR slepě následují pod vlivem propagandy svého vůdce jako ovce, a to navzdory všudypřítomnému hladu, bídě a krutému zacházení.

Přehnaným, zjednodušeným a v mnoha případech dokonce zcela smyšleným zprávám z KLDR (ne, psi Kimova strýce opravdu neroztrhali) jsme začali podléhat překvapivě snadno. Kimova říše v našich očích připomíná bizarní pseudostát, který je možné bez větších výčitek ignorovat, případně ho brát jako skanzen, do kterého se vypravujeme za zážitkovou turistikou.

V zemi přitom podle OSN stále přežívá v pracovních táborech na 120 tisíc lidí, dochází tam k politicky motivovaným popravám, 32 procent populace trpí akutní podvýživou a mladý Kim Čong-un vládne milionové armádě vybavené minimálně dvěma jadernými hlavicemi.

Ne, Severní Korea ještě opravdu zdaleka neřekla své poslední slovo. Ať už zůstane u moci kimovská dynastie nebo se celý režim velkolepě zhroutí, svět musí být připraven na problémy.

Z nevědomosti vychází nepřipravenost

Zmíněná situace, kterou lze vyjádřit sloganem "když už taková KLDR není, tak si ji vymyslíme", je důsledkem nedostatku informací. O Severní Koreji toho víme jen velmi málo.

Turistům i oficiálním delegacím je umožněn pohyb jen v rámci velkých měst, které vypadají až překvapivě "normálně". Dříve prázdné bulváry a parky jsou nyní plné lidí s mobilními telefony, kteří si užívají jmění nabytého v posledních letech díky rozmachu černého trhu. Záběry z místa tak publikum na sociálních sítích spíše pozitivně překvapí a opět jen umocní neškodný dojem z celé země.

Druhým zdrojem informací z KLDR jsou uprchlíci. Jejich výpovědi je samozřejmě potřeba brát vážně a nezlehčovat je, přesto ale poskytují západním novinářům jen individuální zážitky, z nichž nejde seriózně vytvořit celkový obraz.

Poslední pohled na KLDR pak poskytují informátoři jihokorejských tajných služeb. I v tomto případě je míra nebezpečí zkreslení velká – tajné služby vypouštějí na veřejnost jen informace, které jim mohou pomoct, nikoliv celou pravdu.

Z tohoto pohledu pak není až tak překvapující, jak málo se Severní Koreou zabývají akademici a politici. "Když půjdete do knihovny hledat akademické nebo novinářské práce osvětlující situaci v KLDR, odejdete zklamáni," říká ruský expert Andrej Lankov, jeden z mála vědců, kteří se problematice KLDR věnují systematicky a dlouhodobě.

"Všechny publikace, včetně těch, které se tváří vyloženě seriózně, jsou více či méně založeny na spekulacích a připomínají spíše věštění z kávové sedliny," dodává. 

Kim v koutě

Shodnout se na nějaké obecně přijatelné a prakticky podložené předpovědi dalšího vývoje v KLDR se zdá být skutečně nemožné. Stabilita země se dlouhou dobu jevila bezprostředně závislá na politické a materiální podpoře dvou sousedních států – Číny a Jižní Koreje. Vývoj v posledních 10 letech to ale nepotvrzuje.

Čína samozřejmě Kimův režim dále podporuje dodávkami surovin a jídla, nejde už ovšem zdaleka o podporu bezvýhradnou. Obě země se politicky rozešly už před více než 20 lety a ani Číňané nejsou nadšeni z toho, že kousek od jejich hranic drží na jaderném tlačítku palec muž, který nemá v případě pádu režimu co ztratit.

Jižní Korea se po konci "sluneční politiky" bývalého prezidenta Kima Te-džunga také úplně neodvrátila od humanitární pomoci pro KLDR, značně ji ale zredukovala. V tomto případě jde hlavně o strach z uprchlické vlny, která by mohla následovat po případném zhroucení režimu. V KLDR žije 25 milionů lidí a kulturně blízká a bohatá Jižní Korea by byla jejich nejpravděpodobnějším cílem.

A návrat k dalšímu odvěkému spojenci, tedy Rusku, nepřipadá pro Kima momentálně v úvahu. Putin, který se aktuálně snaží vybojovat pro Rusko velmocenskou pozici, má nyní mnohem důležitější problémy.

Zahnání Kima do kouta přitom není v ničím zájmu. O nebezpečí prodeje jaderného materiálu teroristům se mluví už dlouho, ale KLDR může ohrozit svět i jinak.

Opětovné rozpoutání války s jižním sousedem, hackerské útoky nebo státní podpora dalších nelegální činnosti (padělání bankovek nebo drog), to vše spadá do Kimova arzenálu. Právě tam pak můžeme vidět důvod, proč západní státy, ale i Čína a Rusko, nechávají vládce KLDR relativně v klidu žít.

Silácké řeči na opulentních vojenských přehlídkách jsou totiž tím nejmenším, čím Kim Čong-un svět ohrožuje.

Konec? Raději ne

Lankov a další odborníci tvrdí, že svět není na pád KLDR připraven. Vzhledem k nedostatku informací můžeme jen spekulovat, zda by po případném sesazení Kim Čong-una vzešel z politbyra jeho dostatečně silný nástupce.

Nedávné tvrdé čistky ve vedení strany sice vnitřní opozici pravděpodobně vyhladily, ale zradu nelze vyloučit nikdy. Stejně tak se ale moci může chopit i armáda, případně se země může rozpadnout na několik částí řízených lokálními vůdci.

Ať už by to dopadlo jakkoli, jedno je jisté. Pokud nebudou Čína, Jižní Korea, ale i západní mocnosti na pád režimu v KLDR reagovat bleskově, na Korejském poloostrově odstartuje jedna největších humanitárních katastrof v dějinách lidstva.

Miliony lidí, kteří jsou nyní závislí na minimálních státních přídělech, by začaly umírat hlady během několika málo dnů, další miliony by prchly do Číny a Jižní Koreje a vzhledem k velké militarizaci společnosti není možné vyloučit i horší scénáře.

A pak už by nás pobavený úsměv přešel.