Bude naším prezidentem generál?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Bývalý náčelník generálního štábu Petr Pavel zvažuje svoji prezidentskou kandidaturu. Není pochyb o tom, že kdyby do toho šel, zasáhne do výběru hlavy státu výrazným způsobem. Vědí to i jeho případní protikandidáti. Jaké jsou generálovy silné a slabé stránky? A jaké má šance?

Petr Pavel

Petr Pavel,zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Generál Petr Pavel, který působil jako náčelník Generálního štábu Armády České republiky, později se stal předsedou vojenského výboru NATO a před necelým rokem odešel do civilu, avizoval, že za určitých okolností hodlá kandidovat v příštích prezidentských volbách. Taková kandidatura by byla zajímavá z mnoha důvodů.

Svědčí o tom už jen to, jak proti Pavlovi okamžitě vystartoval Václav Klaus mladší: "Dlouho 'liberálními' kruhy pěstovaný kandidát na prezidenta (nevyšel kníže ani vědec – zkusí teď vojáka) – již nevydržel s nervy a kandidaturu oznámil. Míru vkusu oznámení kandidatury (atakovat zdravotní stav a stáří prezidenta) nechám na zhodnocení Vám. Já tohoto bývalého komunistu, který přísahal Moskvě a pak zase Washingtonu volit rozhodně nebudu."

Ponechme stranou, že o oznámení kandidatury ještě zdaleka nejde. Generál teprve zkoumá terén a naznačuje, že je tato možnost ve hře v závislosti na ostatních kandidátech. Záleží na tom, zda se najde takový, který bude zárukou demokratického vývoje u nás, nebo nám bude hrozit opak.

Můžeme to sice brát tak, že natolik cílevědomý člověk jako Pavel už teď moc dobře ví, co chce a co udělá, a vše ostatní jsou pouze nutné přípravné procedury a šarády navenek, bez kterých to nejde. Přesto se v minulosti vyskytl nejeden potenciální uchazeč o funkci hlavy státu, který se tvářil, jak vážně a usilovně prezidentské klání zvažuje a v noci kvůli tomu skoro nespí, a nakonec z toho nic nebylo.

Proto i teď je dobré vzít v potaz, že volba prezidenta se koná za více než tři roky a generál se vyjadřuje přesně tím způsobem, aby - kdyby to uznal z určitého důvodu za nutné - mohl z usilování o hradní post ještě vycouvat: Protože žádnou kandidaturu zatím oficiálně neoznámil.

Liberální kruhy a vlastenectví

Naproti tomu Klausův výpad je naprosto jasný. Předseda Trikolóry se Pavla snaží zaškatulkovat jako kandidáta "liberálních" kruhů (těmi uvozovkami chce zřejmě říct, že ve skutečnosti vůbec liberální nejsou). Zároveň by ho rád vykreslil jako člověka nízkého charakteru, který nejprve poklonkoval jedné straně, a pak zase druhé.

Taková reakce vypovídá především o Klausovi a těžko to vnímat jinak než jako útok na jeho případného protikandidáta. V každém případě se na tom ukazuje, co naopak musí zdůrazňovat Pavel, pokud chce v prezidentské volbě uspět: Že je člověkem zásad, nikoli kariéristou s gumovou páteří, a že v žádném případě není kandidátem těch či oněch kruhů.

To, že byl vojákem a za Českou republiku bojoval, mu tento úkol usnadňuje. Je snad kariérismem nasazovat život za svou vlast a její spojence? Je kariéristou ten, komu nebyla lhostejná bezpečnost země, kde se narodil a kde je doma?

V tom všem je nemalá síla a žádný div, že už teď to u Pavlových možných soupeřů vzbuzuje obavy. Proto je užitečné si všímat, kdo a jak na generála útočí. Právě důrazem na vlast a určitým vlastenectvím a patriotismem, které jsou u něj tak nějak samozřejmě přítomné, může Pavel prolomit škatulku toho, že je kandidátem pražské kavárny, liberálních kruhů či něčeho podobného.

Patriotismus není tím, čím by se v první řadě vyznačovali lidé, proti kterým Klaus mladší, prezident Miloš Zeman a další směřují své ataky. Je to hodnota, kterou si nárokují sami pro sebe. A teď je tady někdo, koho svým životním příběhem a tím, co reprezentuje, jen tak netrumfnou.

Generál, arcibiskup a ideální kandidát

Pokud Pavel tohle téma šikovně uchopí, nemusí ještě nutně ztratit ty, pro které je vlastenectví možná už něčím překonaným, a přitom může získat ty, pro které význam má a kteří si ho spojují rovněž s armádou. Úkol, který před bývalým náčelníkem generálního štábu stojí, ovšem není v žádném případě jednoduchý.

Jednak musí přesvědčit občany, pro které mít za prezidenta generála je něčím nepatřičným a něčím, z čeho mají obavu. Zavání to pro ně násilím, příkazy a autoritářstvím a do Evropy v 21. století to podle nich již nepatří. Vojenskou moc by chtěli vytěsnit, a ne mít jejího dlouholetého představitele na Hradě.

Pavel by musel dokázat, že je skrznaskrz demokratem, a to navzdory tomu, že většinu života strávil v natolik hierarchizované a jaksi nedemokratické instituci, jako je armáda. Zkrátka že profesní dráha v armádě z něj ještě nedělá někoho, kdo uznává pouze rozkaz nadřízeného a argument síly a převahy.

To hlavní, co mu ale cestu na Hrad může zkřížit, je to, že se hledá ideální kandidát a zároveň někdo, kdo by měl šanci porazit politiky, které určitá část společnosti velmi výrazně nechce. Pokud se bude o prezidentskou funkci ucházet Klaus mladší či Andrej Babiš, bude se hledat někdo, kdo by nad nimi mohl zvítězit. Mnohem lepší by bylo odrazit se od toho, co má dotyčný za sebou, co může nabídnout a jaký je jeho životní příběh.

Volba prezidenta je zatím daleko. Už teď je však zřejmé, že kdyby do toho generál Pavel skutečně šel, lišil by se od všech ostatních, kteří se o post hlavy státu utkali v posledních dvou přímých volbách, nebo kteří se aktuálně tváří, že o tom uvažují v případě volby nadcházející. Jeho kandidatura by dávala mnohem větší smysl, než kdyby o prezidentský úřad znovu usilovali ti, kteří se neúspěšně účastnili volby minulé (například Jiří Drahoš nebo Pavel Fischer).

Pavlovou předností může být to, že v sobě pojí liberalismus a patriotismus. Jeho spojení s armádou je přitom jeho velkou výhodou i nevýhodou. Na jednu stranu člověk jeho typu má svou váhu a budí respekt. Na druhou stranu vyvolává otázky, zda není příznakem nejistoty a pocitu ohrožení zvolit si za prezidenta generála. Pro některé voliče to může být srovnatelně nepřijatelné jako vybrat si do čela státu arcibiskupa.

Odborový předák a prozápadní orientace

Zajímavé je srovnat generála Pavla s jiným zvažovaným prezidentským kandidátem - předsedou ČMKOS Josefem Středulou. Oba mají výhodu v tom, že mohou oslovit občany z různých částí společnosti. Odborový předák může zaujmout nejen ty levicově orientované, ale může být přijatelný také pro liberálně naladěné voliče. Pavel může svým vlastenectvím a spojením s armádou zase imponovat i těm, kteří jsou konzervativněji a tradičněji zaměřeni.

Středula i Pavel mají společné to, že oba dělali či dělají kariéru v relativně specifickém prostředí – jeden v odborech, druhý v armádě. Oba je možné podezřívat z kariérismu. Pro oba bude důležité přesvědčit veřejnost o tom, že jsou autentičtí, nehrají žádné divadlo a jsou hodnotově pevní.

Klíčové však bude, kdo všechno se rozhodne na prezidenta či prezidentku kandidovat. Bude to opravdu Klaus mladší? A co Andrej Babiš? Nebo hnutí ANO přijde s někým úplně jiným? A půjde do toho někdo z dřívějších kandidátů? A neobjeví se ještě někdo další, kdo významně zamíchá poměrem sil? To vše koneckonců může zásadně ovlivnit to, kdo se příští hlavou státu stane.

Jestli Pavel nezařadí zpátečku, může být jedním z favoritů prezidentského klání. Nesmí být ale onálepkován tak, že na něj bude snadné útočit. Musí umně balancovat a nenechat se natlačit do toho, že zastupuje jednu konkrétní skupinu lidí. Musí vystupovat takovým způsobem, aby se s ním mohlo ztotožnit co nejvíce občanů, a přitom nebyl bezbarvý, bez názoru a měkký jako tvaroh.

Další věc je, že Pavel jako bývalý předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance je považován za zřetelně prozápadního kandidáta. Tuhle jeho vyprofilovanost může sice mnoho voličů vnímat pozitivně, v prezidentské volbě se však může stát přítěží, protože prozápadní směřování se dá snadno karikovat do výše zmíněných liberálních kruhů.

Pro Pavla je proto lepší stavět na vlastenectví a na tom, že mu vždycky záleželo na zemi, ve které vyrostl. Spousta občanů totiž západní či východní orientaci neřeší a v jejich rozhodování to nehraje významnější roli. Ovšem když se škatulka "prozápadní" propojí s dalšími kategoriemi a tématy (jako je třeba gender, přijímání migrantů či manželství pro stejnopohlavní páry atd.), které voliči prožívají už o dost více, může to prozápadnímu kandidátovi uškodit.

Proto vyzdvihovat, jak je skvělé, že je Pavel "rozhodně zápaďák", jak to činí například Martin Fendrych na Aktuálně.cz, může být i kontraproduktivní. Podobně kdyby v případě své kandidatury Klaus mladší příliš sázel na voliče, kterým se zamlouvá pročínská či proruská orientace, daleko by nedošel, a proto operuje s celou škálou dalších témat. Ani pro generála Pavla by tedy nebylo výhodné, kdyby se stal kandidátem především těch, pro které je zásadní hodnotou být prozápadní, byť takových voličů nemusí být úplně málo.

Tagy: Česko domácí demokracie NATO přímá volba prezidenta armáda ČR hnutí Ano český prezident česká politika diktatury a neliberální demokracie práce a odbory občanská společnost

Zdroje: Vlastní