Přivede válka o gender Václava Klause mladšího na Hrad?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Kázání Petra Piťhy na svátek sv. Václava vzbudilo silnou kritiku. Jeho tématem byla Istanbulská úmluva věnující se násilí na ženách, moc toho o ní ale neřekl. Místo toho rozpoutal další kolo války, která už nějakou dobu trvá a stále se stupňuje. O co v ní jde?

Podporu Petru Piťhovi vyjádřil také pražský arcibiskup a předseda České biskupské konference Dominik Duka

Podporu Petru Piťhovi vyjádřil také pražský arcibiskup a předseda České biskupské konference Dominik Duka,zdroj: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia

Istanbulská úmluva, která se zabývá prevencí a potíráním násilí na ženách, se v posledních týdnech stala předmětem vyhrocené veřejné diskuze a spolu s tím i terčem útoků a překroucených výkladů. Její ratifikace v Poslanecké sněmovně se zatím zdá být v nedohlednu a emoce, které dokument obklopují, stoupají. Také bývalý ministr školství a probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském Petr Piťha ve svém kázání v katedrále sv. Víta upozornil na nebezpečí, které podle něj úmluva představuje.

Spatřuje ho už v tom, jak "zákeřně" je Istanbulská úmluva formulována, protože v textu samotném není nic, pod co by se rozumný člověk nepodepsal. Monsignor a profesor Piťha tak vše nebezpečné a nepřijatelné nalézá v její důvodové zprávě, která je podle něj tak rozsáhlá, že ji běžný člověk a také asi dost poslanců nebude číst. Navíc Piťha upozorňuje na to, že pro plné pochopení úmluvy je třeba znát řadu předchozích, již platných dokumentů a je nutné ji rovněž číst v kontextu dalších proklamací a výroků jejích protagonistů.

Piťhovi tak zřejmě nevadí samotné znění Istanbulské úmluvy, ale její výklad - tedy to, co údajně znamená podle jejích zastánců a tvůrců. Což je samo o sobě zvláštní a zasloužilo by si to podrobnější vysvětlení. Jak může něco, co by mohl rozumný člověk podepsat, být ve skutečnosti tak škodlivé, jak tvrdí bývalý ministr školství? Bohužel monsignor a profesor to dost dobře neobjasnil.

Celistvé moře a nedělitelný déšť

Podle Piťhy úmluva pojednává o určitém rozšíření práv a svobod, kdy nám prý úplně uniká, že "svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože je celistvá, jediná a nedělitelná". Je pozoruhodné, jakým způsobem probošt svobodu pojímá: "Má povahu moře, které není součtem kapek stejně jako déšť. Svoboda buďto je, a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, anebo není a je nesvoboda."

Asi by chtělo definovat, co přesně Piťha svobodou myslí. Pak by se dalo uvažovat o tom, zda z ní skutečně ostatní svobody přirozeně plynou či ne a jestli náhodou nenajdeme příklady stavů, kdy lidé byli svobodní jen zčásti. Stejně jako mžení není úplně totéž co déšť, jedno přechází v druhé a hraniční stavy nemusejí být zcela rozlišitelné. Nebo se mohou různit názory na to, zda jde ještě o mžení, či už o déšť.

Piťhovi tak vadí, že podle Istanbulské úmluvy máme uzákonit nesvobodu "ve jménu mocné nátlakové skupiny gentristů a homosexualistů", jak prohlásil. Opět je to natolik vágní a neuchopitelné obvinění, že z něj vůbec není zřejmé, co probošt Istanbulské úmluvě vyčítá, ani z čeho konkrétně ho vyvozuje. V čem by ta nesvoboda spočívala? Co z Istanbulské úmluvy nebo její důvodové zprávy k ní vede?

Vypadá to, že o Istanbulskou úmluvu tu nakonec vůbec nejde. Problém totiž není v ní, ale v celém myšlenkovém proudu, do něhož podle Piťhy Istanbulská úmluva spadá, a v zákonech, které se zástupci tohoto směru snaží zavádět.

Sám Piťha to ostatně přiznal, když ve svém kázání hřímal: "Dokonale zvrácené zákony, které se u nás mají zavést a v několika zemích již zavedeny jsou, jsou namířeny proti tradiční rodině, tj.: otec–muž, matka–žena, děti, tedy děvčata nebo chlapci, a prarodiče, vždy muž a žena. Navržené zákony a jejich protagonisté převzali ideologii marxismu a nacismu. Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí."

Dokument s cejchem neomarxismu

To už s Istanbulskou úmluvou nemá co dělat. Jde o útok na blíže nespecifikované "navrhované" zákony, které bývalý ministr školství označuje za ze své podstaty nedemokratické a diktátorské. Už si ale nedává ani tu námahu, aby zmínil, které konkrétní zákony má na mysli.

Způsob, jakým se Piťha s Istanbulskou úmluvou vypořádal, je příznačný pro většinu jejích zapřisáhlých odpůrců a kritiků. Z jeho kázání není jasné, zda ji vůbec četl. Stačilo mu, že ji zařadil do zhoubné ideologie, čímž nad ní vynesl příslušný ortel a onálepkoval ji jako to největší zlo pod Sluncem, ale jejím obsahem se ve skutečnosti nezabýval. Konkrétní příklady toho, v čem je text úmluvy nepřijatelný a nebezpečný, neuvedl. Pouze se odkázal na její důvodovou zprávu.

Následně se věnoval tomu, jak zničující zmíněná ideologie je a kam až může vést zákonodárství, o které usiluje. Načež přidal výčet, který vzbudil pozornost na sociálních sítích a byl později citován v médiích. Nemá smysl ho zmiňovat celý.

Stačí vyzdvihnout několik bodů: "Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno. O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno. Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru."

Istanbulská úmluva má smůlu, že dostala zmíněnou nálepku. Stala se součástí bitevního pole mezi zastánci tradičních hodnot a liberálním táborem. Součástí války, která se vede, jsou extrémy. Obě strany si navzájem předhazují své excesy a nejvyhrocenější a nejvypjatější výroky a postoje, kterých se dopustily, a útočí jedna proti druhé. Istanbulská úmluva tak může být docela umírněný dokument, který s ničím extrémním nepřichází, ale protože se zařadila do neomarxistické škatulky, není potřeba ji dále zkoumat. Stačí otřepat klasický vzorec, a jako už v minulosti mnohokrát se na sebe vrhnout.

Gender v hlavní roli

Specifickou roli v celém střetu pak hraje gender a genderové otázky (v Istanbulské úmluvě se gender definuje jako společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, které daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže). Stávají se jakýmsi symbolem myšlenkového proudu, který lidé jako Piťha, Václav Klaus mladší a další napadají a které mají kdykoli po ruce, aby dokázali škodlivost svých oponentů a zvrácenost jejich nápadů.

Žádný div, že právě genderová studia byla v Maďarsku vládou Viktora Orbána zakázána, maďarské vysoké školy tak už na tento obor nemohou přijímat nové studenty. Ve střetu tradičních a liberálních hodnot hraje gender klíčovou úlohu a v kulturních válkách, které spolu oba tábory vedou, mu patří výsadní místo. Pro jedny je tak ústředním prvkem nebezpečné neomarxistické ideologie, která ústí v totalitu. Pro druhé je pak naopak zrušení genderových studií, případně články Václava Klause nebo kázání Piťhova stylu dokladem tendencí, které v totalitu mohou ústit.

Česká ženská lobby, která sdružuje organizace hájící práva žen u nás, podala na Petra Piťhu trestní oznámení, čímž dala paradoxně některým jeho obavám za pravdu. Mimoděk tím ukázala, že by si přála a byla ráda, aby názory, které ve svém kázání bývalý ministr školství projevil, trestné byly. Žádný div, že na to hned zareagoval i Václav Klaus mladší, který zprávu o trestním oznámení na Piťhu sdílel spolu s popiskem: "Jak daleko jsou od těch, kteří mučili faráře Toufara? Blíž, než si myslíte."

Později to ve svém komentáři na Novinkách dovysvětlil: "Obě pomatené a totalitní ideologie – marxistická i nový kulturní marxismus – jsou naprosto rozhořčeny z toho, když kněz v kostele přednáší něco jiného, než ony hlásají. Obě by ho za to rády poslaly do vězení, aby už takto na občany nepůsobil a byl potrestán. Zde zaplaťpánbůh analogie zatím končí –i když vůle by tu byla. Nechte ho být."

Nalézt způsob, jak ze stále vyhrocenějšího konfliktu vystoupit, otupit hrany a hledat zlatou střední cestu, nebude jen tak. Dynamika i narůstající síla kulturního zápasu je očividná. A klidně se může stát, že příští prezidentská volba, pokud se ještě nevynoří nějaké jiné velké téma, se odehraje na jeho pozadí, a gender a boj proti neomarxismu se stanou tím hlavním, co zastíní vše ostatní. Překvapilo by, kdyby Václav Klaus mladší dříve či později na post hlavy státu nekandidoval. A to teprve začne ta pravá kulturní válka a o genderu a genderových rolích bude mluvit celá republika.

Tagy: manželství Česko Maďarsko domácí křesťanství katolická církev prezident ČR gender sňatky homosexuálů lidská práva česká politika děti a rodina marxismus LGBT

Zdroje: Vlastní