Všichni jsou už v Mexiku - i indiánský prezident

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Já se vrátím a se mnou přijde zákon. Tak nějak lze číst prohlášení bolivijského (ex)prezidenta Eva Moralese, který složil funkci a utekl do Mexika. Je to smutný konec muže, který pro svou zemi udělal mnoho dobrého, ale svůj počáteční morální kredit prošustroval autoritářským stylem vládnutí a řadou pitomých nápadů.

Moralesovu demisi oslavovali v ulicích i policisté

Moralesovu demisi oslavovali v ulicích i policisté,zdroj: Profimedia.cz

Nejdéle vládnoucí latinskoamerický prezident odstoupil v neděli po téměř čtrnácti letech v čele Bolívie a tři týdny po sporných volbách, po nichž se prohlásil za vítěze prvního kola. Jeho odpůrci to označili za volební podvod, v zemi propukly masové demonstrace, násilnosti a střety jeho příznivců i odpůrců, které si vyžádaly několik mrtvých a pár stovek zraněných.

Pod tlakem protestů a v reakci na výzvu armády i policie socialista Morales podal demisi a - se značnými komplikacemi - přiletěl v úterý do Mexika, které mu poskytlo azyl. Dění ve své zemi označil za převrat s tím, že pokud se někdy dopustil zločinu, pak jedině tím, že je indián a antiimperialista. Slíbil, že se do vlasti vrátí "s ještě větší silou a energií".

Krucifix ve tvaru srpu a kladiva a vlastní muzeum

Evo Morales je ve své podstatě tragická postava. Kdyby se býval držel omezeného funkčního období, které si sám dal do nové ústavy, mohl odejít se ctí a měl by nabeton jistých pár odstavců v bolivijských učebnicích dějepisu.

Na rozdíl třeba od svého zesnulého venezuelského kolegy Huga Cháveze totiž Morales - odhlédneme-li od jeho autoritářského stylu vládnutí - udělal v Bolívii spoustu dobrého. Zaprvé byl prvním prezidentem indiánského původu v zemi, kde od získání nezávislosti o osudech domorodé indiánské většiny v politickém i hospodářském ohledu stále rozhodovala menšina bílých nebo mesticů. Díky Moralesovi postoupila kupředu společenská integrace původního obyvatelstva, což pro další vývoj a modernizaci země byl významný krok.

profimedia-0482355800

Evo Morales na palubě mexického letadla,zdroj:Profimedia.cz

Morales pozvedl Bolívii i ekonomicky. Hned po převzetí úřadu znárodnil velkou část těžby ropy a zemního plynu a snažil se, aby z bohatství něco mělo hlavně místní obyvatelstvo. S průměrným ročním růstem HDP ve výši 4,9 procenta bývala Bolívie za jeho vlády na špici latinskoamerických zemí a jeho hospodářskou politiku nejednou pozitivně hodnotil i Mezinárodní měnový fond. Díky tomu Morales dokonce celkem úspěšně vyrovnával sociální rozdíly: Podíl obyvatelstva žijícího v chudobě klesl ze 60 na 35 procent a také nerovnosti v příjmech redukoval prezident do té míry, že mu leckterý latinskoamerický stát mohl jen závidět.

A bylo i Moralesovou zásluhou, že se země stabilizovala, i když sociální konflikty trvají. Než se v lednu 2006 ujal moci (jen pro ilustraci – tou dobou u nás premiéroval Jiří Paroubek), byla Bolívie považována za nejméně stabilní latinskoamerickou zemi. Jen ve čtyřech letech před jeho nástupem do funkce se tu vystřídali čtyři prezidenti a od získání nezávislosti v srpnu 1825 dokonce nejméně 185krát došlo k nestandardním změnám vlády.

Na Moralesově přínosu nic nezměnily ani jeho legrační výstřelky, jako když třeba před čtyřmi lety daroval papeži Františkovi naprosto ohavný krucifix ve tvaru srpu a kladiva (ZDE) nebo když velkopansky nechal postavit své vlastní muzeum. Anebo že - jakožto bývalý odborový předák pěstitelů koky - tuto plodinu obhajoval a žvýkal ji i na zasedání Komise OSN pro narkotika ve Vídni. Navrhoval ji také rozdávat do škol místo mléka, neboť má hodně vápníku.

Dobrý začátek, špatný konec

Ještě v roce 2014 byl Morales s 61 procenty hlasů suverénně znovu zvolen, nad jeho vládním systémem se ale pomalu začínala stahovat mračna. Místo aby si vychoval svého nástupce, vládl stále více autoritářským a klientelistickým způsobem. V roce 2016 pak Bolivijci v referendu odmítli změnu ústavy, která by mu umožnila ucházet se o další funkční období. To bylo rozhodující znamení, že čas jeho prezidentování vypršel. Mocí posedlý Morales ale bez ohledu na to nechal od svých kamarádíčků u ústavního soudu zrušit příslušné články ústavy, které počet volebních období omezovaly, a rozhodl se kandidovat počtvrté.

Do kopru to šlo ovšem nejen politicky, ale i ekonomicky. Morales, který vždy kladl důraz na vyrovnaný státní rozpočet, povolil loni deficit přesahující osm procent HDP. Bylo jasné, že to nevěstí nic dobrého. Zatímco první Moralesovy vlády se profilovaly jako důsledně ekologické, v poslední době prezident naopak čelil kritice kvůli nedostatečné ochraně životního prostředí. Lesní požáry, které letos v Bolívii zničily čtyři miliony hektarů půdy, byly podle kritiků jedním z důsledků jeho dekretu, jímž zečtyřnásobil množství půdy využitelné k zemědělské činnosti.

Morales se tedy historicky znemožnil, vypadl za hranice jako cukrář a zanechal po sobě doma hromadu střepů, které se budou jen obtížně lepit dohromady. Co bude dál, nikdo netuší. Zvlášť když to společně s Moralesem zabalil i jeho viceprezident a předsedové obou komor parlamentu. Podle ústavy musí prezidentovu demisi přijmout či odmítnout právě obě komory, které se však ještě nesešly. Nejasný je i další osud prominentů režimu a vůbec celé Moralesovy partaje Hnutí za socialismus (MAS).

Úplně černě to pro Moralese ale zatím nevypadá. Profláknutá ruská televizní stanice RT mu totiž nabídla, že může pracovat jako moderátor v jejím španělském vysílání. Dva roky už tam dělá ekvádorský exprezident Rafael Correa a nemůže si to prý vynachválit. Tak uvidíme…

Tagy: zahraničí prezidentské volby Bolivie nepokoje Latinská Amerika

Zdroje: vlastní,NZZ