Na politické straně, kterou se chystá založit Václav Klaus mladší, jsou nejzajímavější dvě věci. Jednak to, jakým způsobem (pokud po příštích volbách pronikne do Poslanecké sněmovny) zasáhne do koaličního vyjednávání o příští vládě. A pak to, že se může stát politickou základnou, díky níž bude Klaus junior několik následujících desetiletí činný v politice.

I kdyby hnutí ANO vyhrálo další sněmovní volby, bude mít pravděpodobně ještě větší potíže než posledně s tím, aby jeho vláda získala v dolní komoře důvěru. V situaci, kdy sociální demokraté a komunisté, kteří umožnili vznik současné vlády, slábnou a jejich budoucnost je nejistá, se Babišovi a jeho hnutí hodí každý potenciální koaliční partner. Navíc pokud by chtěl vládnout společně s novou stranou Klause mladšího, nebude proti tomu takový odpor, jako v případě Okamurovy Svobody a přímé demokracie.

Kromě toho někdejší ředitel gymnázia PORG svoji partaj asi nebude profilovat tak, aby hrozilo, že se ve sněmovně ocitne v izolaci a hnutí ANO se bouřilo, kdyby se jeho předseda rozhodl s ní vstoupit do koalice.

Pokud vyjdeme z toho, že cílem Klause juniora je novou stranu dovést do vlády a obsadit několik ministerských postů (například rezort školství), vypadá to jako celkem realistický scénář. Můžeme do něj zahrnout i to, že prezidentem v té době bude zřejmě stále ještě Miloš Zeman, který této variantě bude pravděpodobně nakloněn.

Příliš schopný, pracovitý a odhodlaný uspět

Komplikace by nastaly, kdyby Babišovo hnutí a Klausova strana neměly dostatečné množství poslanců a poslankyň a hlasy KSČM či ČSSD by nebyly k dispozici; buď by tyto partaje ve sněmovně už nebyly, nebo by se jim takovou vládu nechtělo podpořit, anebo by ani to nestačilo. Potom by záleželo na tom, v jaké kondici a rozpoložení by byla ODS.

Klidně se však může stát, že případný úspěch nového subjektu Fialovy občanské demokraty natolik oslabí, že pak bude o to snazší je přimět ke vstupu do vládní koalice s Babišem a Klausem, protože současný předseda v čele strany již nebude, nebo bude na odchodu a vystřídá ho někdo, komu tento scénář bude blízký.

Jediné, co by výše popsané opravdu mohlo ohrozit, je, kdyby Klausova strana propadla a do dolní komory se vůbec nedostala. Na to je ale předseda sněmovního školského výboru příliš schopný, pracovitý a odhodlaný uspět. Navíc jako před každými volbami i před těmi následujícími do Poslanecké sněmovny se najde dost voličů ochotných dát hlas nové straně, proto nebude tak těžké pět procent překročit.

Stále je odkud brát: od SPD, občanských demokratů, hnutí ANO, mezi těmi, kdo k volbám nechodí, a při troše šikovnosti i od Starostů a nezávislých a lidovců. Pět až deset procent se z toho dá dohromady docela snadno, a to k tomu, aby se Klaus junior podílel na sestavování příští vlády, stačí.

Báječná léta za námi, báječná léta před námi

Druhá věc, která by to celé mohla zhatit, je, kdyby se ve sněmovně zformovala síla, která by měla většinu a dokázala hnutí ANO a Klause mladšího vyšachovat ze hry. Její základ by museli tvořit Piráti spolu s ODS a nějakým novým uskupením, které by přebralo část voličů jak Babišovi, tak drobotině kolem hnutí STAN a TOP 09. Ovšem zatím se vývoj ubírá právě opačným směrem.

Zmíněná strana stále ne a ne vzniknout, byť se marketingový expert Martin Jaroš tvářil, že jde o hotovou věc (i když je pravda, že sliboval, že ji založí letos v dubnu, takže to třeba ještě stihne). Naproti tomu se začíná rýsovat politická síla vedená Klausem juniorem, která naopak může Babiše a jeho hnutí nadále držet u moci.

Ti, kteří chtějí konec vlády premiéra Babiše, nemají jinou možnost než být lepší, oslovit více voličů, a hlavně mít větší koaliční potenciál a domluvit se na vytvoření alternativní většiny k té, o kterou se pokusí hnutí ANO. Na to musí myslet již nyní, protože jinak jim ani sebelepší volební výsledek nemusí být k ničemu.

Není radno podceňovat ani to, že spolu s novou partají Klause mladšího se rozhodne také o jeho další politické budoucnosti. Poslanci původně zvolenému za ODS je 49 let. Když byl ve stejném věku jeho otec, psal se rok 1990, a měli jsme tedy - řečeno s Michalem Vieweghem - před sebou mnoho báječných let s Klausem. Otázka je, zda dnes neplatí totéž.

Stále živé devadesátky

V pořadu Blesk.cz Epicentrum Klaus junior prohlásil: "Rozhodnutí, že posledních 30 let života věnuji veřejným věcem a nechám si nadávat do ruských agentů a fašistů a podobně, bylo mé asi nejtěžší osobní rozhodování." Možná nás tak čeká ještě dalších třicet let s Klausem. Když k tomu přidáme éru jeho otce, šlo by celkem o šest desetiletí. A nejen to, mezitím se o slovo přihlásí i Klausova vnoučata. Syn Klause mladšího se prý už také o novou stranu zajímá.

Na leckoho mohou takové vyhlídky působit až děsivě. V případě obou Klausů však platí jednoduchá poučka: pokud někomu vadí jejich politické působení a má za to, že České republice spíš škodí, než prospívají, je jediná věc, co se s tím dá dělat: Dříve než oni obsadit prostor, který dovedou umně zaujmout, případně vůči nim nabídnout alternativu, získat pro ni veřejnost a porazit je. Jiná cesta neexistuje. Okopávání kotníků ani pouhá kritika a vymezování se vůči nim nefunguje.

Martin Fendrych ve svém komentáři na Aktuálně.cz již v lednu v souvislosti s tehdy přetřásanou kandidaturou zakladatele ODS na prezidenta napsal: "Klaus senior po své slavné amnestii přece nemá šanci úspěšně usilovat o Hrad, a jeho stejnojmenný syn je jen to samé vydání v mladším těle. Bylo by zdravé od těchto kober konečně odtrhnout zrak a hledět dopředu. Devadesátek už bylo dost, je čas na dvacítky, nebo třicítky jednadvacátého století. Jistě, Zemana si ještě musíme vytrpět, ale pak snad dost, ne další vydání tohoto prototypu."

Pokud přijmeme Fendrychovu tezi, že Klaus junior je představitelem devadesátek stejně jako jeho otec, je možné, že devadesátky budou živé bezmála do roku 2050, pokud Klaus mladší bude skutečně politické dění u nás významně ovlivňovat ještě následujících třicet let. Jestli tomu tak bude, nebo ne, záleží především na nás. Nestačí někoho obviňovat z toho, že je ztělesněním minulosti. Je třeba předložit lepší odpovědi na současné zmatky, problémy a nejistoty a minulost překonat. Ofrňovat se nad ní je málo.

Jestli se uskuteční to, že Klaus se svou stranou uspěje, dostane ji do sněmovny a posléze se stane ministrem školství a za pár let bude zvolen prezidentem, a to třeba i na dvě funkční období v řadě, bude to sice důsledek jeho politických dovedností, pracovitosti, okolností mu nakloněných a štěstí, ale stejně tak, a to v nemenší míře, to bude svědčit o neschopnosti jeho soupeřů. A to je dobré mít na paměti už teď.