• Jednou z volebních priorit Zelených je to, že budete zákonem požadovat rovné platové podmínky mužů a žen pracujících na stejné pozici. Co to znamená? Jak chtějí Zelení shodné platové podmínky v praxi realizovat?

Úplně na úvod řeknu, že Česká republika má jeden z nejvyšších rozdílů v průměrném odměňování žen a mužů ze zemí Evropské unie a byť to číslo je potřeba trošičku více v detailu analyzovat a víc se jím zabývat, takhle zjednodušeně vypovídá o obecném trendu. Jako Zelení to považujeme za hrozně alarmující zjištění, se kterým je potřeba něco dělat.

Celý problém "gender pay gapu", to, proč tenhle rozdíl nastává, je složeno z velkého množství různých vlivů, jež je potřeba reflektovat a je jenom málo opatření, která můžou napřímo vést k tomu, aby se "gender pay gap" snižoval v průměru, ale třeba i v určitých věkových kategoriích, například ženy, co se vrací do práce po rodičovské. Tam je to i přes třicet procent, což je úplně neuvěřitelné.

• Jaká jsou další opatření kromě toho požadovat shodné platové podmínky zákonem?

Vyjmenuji některé věci, na které je potřeba myslet, pokud chceme něco dělat s rozdílem v platech žen a mužů. Za prvé se musíme vypořádat se slaďováním práce a rodiny nebo soukromého života osob, které pečují o někoho dalšího, což jsou zpravidla ve valné většině ženy. Ať už to je péče o děti, o nějaké jiné příbuzné či o seniory. To je jedna taková veliká oblast.

Pořád o tom mluvíme, ale ve skutečnosti se tomu podle mého názoru nepřipisuje až taková váha, a proto je nutné to řešit. V momentě totiž, kdy budou osoby, které o někoho pečují, zejména ženy, lépe slaďovat, budou potom, když to zjednoduším, konkurenceschopnější i ve světě práce. Budou se moci podílet na práci a zároveň třeba nebudou a priori brané za méně výkonné zaměstnankyně.

To je jedna věc. Další je, a to se můžu dostat přímo k tomu zákonnému opatření, jednou z našich priorit je, že chceme podporovat zaměstnavatele, ať už veřejné nebo soukromé, kteří začnou řešit situaci ve své organizaci. Chceme jim podat pomocnou ruku a těm, kteří se o to začnou specificky starat a zajímat, něco nabídnout.

Už nyní máme v zákoníku práce zákonné ustanovení, které říká, že na shodné nebo srovnatelné pozici je potřeba stejné odměny. A myslím si, že mnoho zaměstnavatelů ani úplně netuší, jaký je stav v jejich organizaci, protože to buď vyžaduje analýzu, anebo dlouhodobější sledování toho trendu a situace.

Každý zaměstnavatel má samozřejmě svá specifika, ať už podle velikosti nebo podle oboru, nicméně ty, kteří to začnou řešit, udělají si analýzu své situaci a začnou přijímat opatření, za to chceme daňově zvýhodnit. To by mělo být to zákonné opatření. Zákon už dnes mluví jasně, ale je potřeba na jednu stranu, jak jsem zmínila, podporovat to slaďování a zaměstnance a zejména zaměstnankyně, aby byli schopní se na pracovním trhu udržovat, a na druhou stranu samozřejmě komunikovat i se zaměstnavateli, protože ti v tom také hrají významnou roli. 

• Když říkáte, že to v zákoně už je, jakou roli v tom hraje inspektorát práce? Vidíte tam prostor pro jeho aktivnější přístup?

Určitě! Rozhodně mít na inspektorátu práce osoby, které si ví rady s tím, jak dojít k tomu, jestli existuje nebo neexistuje v určité organizaci "gender pay gap", je určitě ku prospěchu věci. Jak jsem říkala, podchytit to téma není úplně jednoduché. Je to komplexní sada příčin a důvodů a tohle je samozřejmě jedna z cest, kterou je potřeba se také vydat.

• Když se řekne problematika rovnosti mužů a žen, jsou to hlavní pro vás platy?

Tak bych to úplně neřekla. Když se řekne problematika rovnosti mužů a žen, pro mě nejdůležitější konec, za který to chytám, protože vstoupit do toho tématu můžu z mnoha různých perspektiv, je téma péče. Už jsem to trošku naznačovala i v souvislosti s nerovnostmi v odměňování, ale domnívám se, že v české společnosti a nejenom asi v české je péče hrozně podhodnocená.

Přitom jde o činnost, která je nezastupitelná, bez níž se neobejdeme, kterou ani nenahradíme stroji v postupující digitalizaci a robotizaci, kdy hodně činností pravděpodobně stroji budeme moct do budoucna nahradit a už teď se to děje, ale péči nenahradíme. Zároveň společnost se bez ní vůbec neobejde.

Jak formální péče, například pečovatelské profese typu zdravotní sestry, sociální pracovnice, učitelky, ale i neformální péče jako rodiče pečující o svoje děti nebo péče o seniory je hrozně podhodnocovaná, ať už finančně, ta povolání jsou strašně špatně zaplacena nebo i symbolicky, není jim připsána taková hodnota a váha jako zásadní činnosti.

Pokud bych se měla bavit o tématu rovnosti žen a mužů, vzhledem k tomu, že ženy jsou ty, které ve valné většině a převážně pečují, přijde mi to jako konec, za který je potřeba to uchopit a pak ho dál rozplétat, protože se ukáže, když se mám třeba vrátit k nerovnostem v platech, že osoby, které o někoho jiného pečují, pak mají specifické podmínky na pracovním trhu.

Jsou třeba znevýhodněné, ať už ve své časové flexibilitě, například nemohou být v práci tak dlouho jako někdo jiný, kdo o někoho nepečuje, zároveň vůči nim mohou fungovat v mnoho očích předsudky, jestli budou dostatečně výkonnými a dobrými zaměstnanci. Myslím si, že mít rodinu nebo někoho po úrazu či seniora, o kterého se musím starat, přece nemůže znamenat, že se tím automaticky stávám znevýhodněná na trhu práce.

• V dlouhodobém programu máte i to, že byste chtěli podpořit vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a v rozhodovacích pozicích ve státní správě a ve vědeckých institucích. Když se zlepší pozice lidí, co pečují, jak v rodinách, tak v zaměstnáních, vyřeší se to samo nebo jak byste do toho, co popisuje, zahrnula vyrovnané zastoupení žen a mužů? 

Samozřejmě to neodmyslitelně souvisí a jedno na druhé navazuje. Ohodnocení péče je nyní priorita, která je velmi významná. Zároveň si myslím, že je teď urgentní i mimo jiné, protože se někteří lidé nacházejí ve specifických podmínkách, například matky samoživitelky bez zálohovaného výživného a samozřejmě především děti těchto matek samoživitelek atd., ale neznamená to, že budeme zapomínat na všechny další oblasti.

Vyrovnané zastoupení v rozhodovacích pozicích je dlouhodobě programovým bodem zelené politiky. Není teď v hlavních prioritách, které do voleb neseme, ale souvisí to i s tím, co jsem řekla, budou-li ženy mít možnost lépe slaďovat práci a soukromí, budou zároveň moci budovat kariéru, pokud o to budou stát, nebo vstupovat do politiky a aktivně se jí účastnit.

• Šlo mi o to, jestli Zelení chtějí jít spíš cestou, kdy se zlepší podmínky pro slaďování a podmínky péče a sníží se platové rozdíly mužů a žen a spolu s tím přijde i vyrovnané zastoupení v rozhodovacích pozicích, takže nebude třeba jít cestou kvót, anebo zda tím řešením jsou podle vás právě kvóty?

Je potřeba jít cestou, aby všechna opatření šla ruku v ruce. Nelze si představit, že kvóty jsou samospásné a jejich zavedením se situace vyřeší bez toho, že hneme prstem, ale podle mého názoru není myslitelné ani to, že pokud budeme zlepšovat podmínky pro slaďování, je to také všechno, co pro to můžeme udělat. To znamená, že priority jsou dané jasně, jak jsem řekla, ale Zelení jsou, myslím, dlouhodobě známí tím, že se opatřením typu například kvót nebrání.  

• Vedla jste oddělení rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády, můžete přiblížit, co to znamená mít na starosti takové oddělení? V čem spočívá jeho práce?

Téma rovnosti žen a mužů nebo třeba věda, výzkum jsou témata, která jsou tzv. průřezová, dají se zohlednit v mnoha různých oblastech. Proto zpravidla jsou umisťována právě na Úřadu vlády, který komunikuje úplně se všemi rezorty a má možnost v jednotlivých jejich agendách vždycky vychytat dané téma a ukázat perspektivu například třeba rovnosti žen a mužů.

To asi v největší obecnosti byla práce, o kterou jsme se pokoušeli s tím, že naše agenda spočívá velmi silně v tom dávat pozor na to, aby navrhovaná opatření nebyla zásadně v neprospěch určité skupiny osob, ať už žen nebo mužů. To se projevovalo třeba v procesu přípravy materiálů pro jednání vlády, kdy jsme měli možnost je připomínkovat právě z perspektivy toho, že by některá opatření mohla negativně dopadnout například na ženy.

Být zvučným hlasem ve své komunitě

• Nedávno vláda schválila koncepci rodinné politiky, podíleli jste se také na ní? Připomínkovali jste ji?

Oddělení, které jsem vedla, se podílelo nejenom potom na připomínkování finálních výstupů, ale už na přípravách koncepce v rámci komise pro rodinnou politiku, která byla ustanovená. Byli jsme expertním hlasem, který pak nebyl tím posledním převažujícím, jež by řekl finální materiál bude vypadat tak a tak, to potom už byla samozřejmě politická vůle vlády mimo jiné i to, že z něj některá opatření bohužel vypadla.

• Když byste měla vy osobně koncepci rodinné politiky hodnotit, co na ní oceňujete, a naopak, jak jste zmínila, co vám tam chybí?

Oceňuji na ní to, že za prvé vůbec vznikla, za druhé, že byla připravována s poměrně otevřeným přístupem, který reflektoval vývoj současné společnosti a podobu rodiny v ní. Pokud si vezmeme, že zhruba padesát procent manželství se rozvádí, velká spousta dětí se rodí mimo manželství, tedy zpravidla v nesezdaných párech, je zřejmé, že realita se proti představě rodiny jako muže a ženy, kteří jsou sezdaní a mají ideálně třeba dvě děti, docela proměňuje. Koncepce rodinné politiky s tím byla schopná pracovat a aktuální situaci reflektovat.

To by se na ní dalo ocenit. Co podle mě bylo negativní, je, že peripetie politického vyjednávání potom byly nesmírně obtížné a některá opatření, která tam třeba mohla být ze strany odborných komisí navržená ambiciózně, se potom buď úplně vyhazovala, anebo se zeslabovala s tím, že věci, které se měly týkat právě snižování rozdílu v odměňování žen a mužů, pak byly, řekla bych, ve finálních politických vyjednávání modifikovány.

• Takže koncepce je podle vás kompromisem, kdy se při jejím vzniku vycházelo vstříc různým stranám?

Ano, přesně tak.

• Když se potom, co koncepce byla schválená, vůči ní velmi silně vyhranili lidovci, nepřekvapilo vás to? Nevnímáte to jako neadekvátní, když koncepce je kompromis, a přesto pak byl kvůli ní dost velký povyk ze strany křesťanských demokratů? 

Vzhledem k tomu, že jsem byla také účastna na procesech přípravy koncepce, vím, že tady tyhle lidovecké hlasy zaznívaly úplně od začátku a na všech jednáních. Osobně se s mnoho úhly pohledu, které prezentovali, vůbec neztotožňuji nebo už podle mě neodpovídají současné společnosti.

Pokud se budeme bavit třeba o tom, jak by měla vypadat rodina podle nějakého konzervativního modelu a na druhé straně se podíváme, jak různorodé rodiny v současné době reálně existují, potom by přece koncepce rodinné politiky neměla na tyto lidi zapomínat.

Tlak na to, abychom si tady zase zafixovali tradiční rodiny, což v tuhle chvíli často není společenská realita, a to, jestli reakce lidovců potom byla nebo nebyla neadekvátní, bych asi nehodnotila. Hlas z tohoto spektra tam zazníval neustále a lidovecká reakce pak možná jenom završila to, co v tom procesu bylo pořád přítomno.

• Dnes je Mezinárodní den dívek a tohle na mě ráno vypadlo.

Ano, to jsem viděla na Facebooku.

• zdroj: Facebook Jakuba Horáka Jak to hodnotíte vzhledem k tomu, že se tématem rovnosti mužů a žen zabýváte? Je taková věc užitečná?

Na mě to také dnes ráno vyskočilo na Facebooku. První myšlenka, která mě napadla, byla, aha, tak Facebook si mě už zařadil do správné škatulky a posílá mi ty správné reklamy, protože ano, toto je skutečně téma, které mě zajímá. A evidentně jste v ní taky. Když odhlédnu od toho, že ze strany firmy Facebook, která nám zprostředkovává sociální síť, tu platformu, je to nějaký možná i komerční krok, přijde mi dobré na tato témata upozorňovat.

Popravdě řečeno jsem se úplně nezamýšlela nad tím ztvárněním, ale zdá se mi, že se pokusili o diverzitu, o překlenutí toho, že holky si třeba jenom hrají s panenkami. Úplně vepředu je tady holka v montérkách či v lacláčích nebo co to má na sobě. Pokud se tahle reklama ukazuje ještě jiným než jenom těm už získaným cílovým skupinám, připadá mi, že uvědomit si, že něco takového jako Mezinárodní den dívek třeba vedle Mezinárodního dne žen existuje, není od věci.

• Nemůže to na některé lidi působit kontraproduktivně v tom smyslu, že si zvlášť v českém prostředí vybaví ženu traktoristku, takové ty komunistické plakáty z padesátých let a nahánění žen do fabrik?

Tohle mi popravdě řečeno v hlavě vůbec nevyskočilo. Doufám, že ne. Když bych se na to podívala úplně z idealistických pozic, tak věta: "Dnes slavíme Mezinárodní den dívek a chceme, aby byl využit potenciál každé mladé ženy stát se zvučným hlasem ve své komunitě", na to se nedá říct ne.

Autentičtí a dobří v environmentálních tématech

• Byť je to trochu předčasné hodnotit, když ještě nevíme, jaký volební výsledek nakonec Zelení budou mít, ale když se člověk podívá napříč různými průzkumy, ještě před půl rokem Zelení a Pirátská strana byly na srovnatelných číslech, kdežto teď Piráti v průzkumech vyskočili a Zelení zůstali na svém. Čím to je, že to vypadá, že Pirátům se jejich potenciál daří víc realizovat, než Zeleným?

Neustále ze všech stran slýcháme právě tohle srovnání s Piráty. Zelená politika je svébytná, autentická politika a my nejsme nějaká pořád spolu jdoucí dvojice, která by měla být neustále srovnávaná. Pořád bohužel jsme a pořád musíme na tyto otázky odpovídat, ale je to potřeba, evidentně to asi napadá hodně lidí a hodně lidí to zajímá.

Je velmi důležité si uvědomit, jakým způsobem volební průzkumy preferencí vznikají. Co je pro nás mnohem zajímavější, je podívat se na potenciály politických stran a potenciál Zelených je od sedmi procent výš podle toho, na jaký průzkum se díváme. V tomto srovnání se dostáváme na úroveň stran, jako je klidně i TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Piráti, což si myslím, že je hodně významné.

Pořád ještě je velká spousta nerozhodnutých voličů a věřím, že se nakonec rozhodnou volit Zelené, protože jsou dlouhodobě konzistentní ve svých názorech. Když teď sleduji televizní debaty, občas mám pocit, že jsme jediní, kteří stabilně nesou určitá významná témata, jež třeba ostatní strany občas vytáhnou jako takový tahák. Řeknou, musíme se starat o životní prostředí, no dobře, ale potom, když to říká strana vládní koalice, která prolomila limity těžby, ptám se, jestli je nebo není možné tomu věřit.

Zelení ochranu přírody a environmentální témata nesou jako své nejvýznamnější téma už dlouho a jsme v tom autentičtí a dobří. Nemyslím si to jenom já, ale i spousta nezávislých agentur a institucí, které se teď vyrojily a hodnotí programy stran z různých hledisek a náš vychází v mnoha hodnoceních úplně nejlépe.

• Nemůžete si za to, že jste s Piráty srovnáváni trochu sami? Přece jenom Zelení opravdu hodně stáli o předvolební spojenectví s Pirátskou stranou. Zároveň řada zelených má teď potřebu se vůči Pirátům vymezovat, občas možná až hystericky. Vybavuji si velmi dlouhý článek, který napsal zastupitel na Praze 6 za Zelené Jan Sládek.

Asi úplně nechci mluvit za nějaké jednotlivce ve straně, kteří se k tomu vyjadřují povětšinou na Facebooku, což je taková soukromo-veřejná platforma. Sami podle mě nemáme ani leckdy jasno v tom, co to vyjádření na Facebooku znamená. Proto bych to nerada komentovala. Nemyslím, že si za to nějak extra můžeme sami. Podle mě to není obecný obraz naší kampaně a našeho přístupu.

• Minimálně navenek to teď vypadá, že po období, kdy Zelené vedl napřed Martin Bursík, potom Ondřej Liška, pak Jana Drápalová, jste se ze středu posunuli více doleva. Ve chvíli, kdy by se Zeleným ve volbách nepovedlo pod vedením Matěje Stropnického dostat do sněmovny, nemohou se posunout zase zpátky do středu?

Popravdě řečeno teď ve vrcholící kampani je hrozně obtížné zvlášť pro někoho, kdo je v ní zainteresován hodně hluboko a skoro na full-time, tohle jakkoli hodnotit, protože v kampani jsou strany trochu v jiném stavu než mimo politickou kampaň. V tuhle chvíli vůbec nedokážu předjímat to, co se stane vnitrostranicky. Bude to samozřejmě velmi významně záviset na výsledku voleb, ale teď se prostě soustředíme na to, aby byl co nejlepší. Představu o tom, co bude dál, mít můžeme, ovšem nyní jsou nejdůležitější volby.

• Nakolik podle vás platí to, co často zaznívá, že ústředním tématem voleb je Andrej Babiš a že je hrozba pro českou demokracii?

Pro nás jako pro Zelené rozhodně Andrej Babiš není hlavním tématem a v naší kampani a komunikaci s voliči chceme spíš sdělovat témata a bavit se s nimi o změnách, které by se měly v tohle státě udělat, aby se jim tady žilo líp, spokojeněji a kvalitněji.

Samozřejmě ale vnímám, že téma hnutí ANO a Andrej Babiš je i v souvislosti s tím vším, co teď má na krku, dost významnou součástí kampaně, zase bych to však vzala trochu z obsahové stránky. Podstatou toho všeho možná teď do jisté míry je Andrej Babiš jako výrazná osobnost, která, co si budeme namlouvat, stojí v centru českého politického prostředí, na druhou stranu je ale potřeba se bavit o tom, co je za ním, jakým způsobem se pohyboval ve svém podnikání a jak se teď pohybuje v politice.

Co bych z toho vyzdvihla jako obsahové téma, je téma zdravých potravin a s tím související téma obhospodařování zemědělské půdy, zemědělství obecně a dotací do zemědělství. O tom víme úplně všichni, že Andrej Babiš je velký odmítač dotací do zemědělství, ale sám ve svých firmách dotace pobírá. Tohle je spíš podle mě téma, o kterém se musíme bavit a které reálně má potenciál zlepšit kvalitu potravin v České republice, než abychom se pořád do nekonečna bavili o tom, kdo je nebo není Andrej Babiš.

• V posledních dnech u nás opět ožilo téma přijetí společné evropské měny. Zelení jsou jedni z mála, kteří zavedení eura jasně deklarují. Za jakých podmínek a v jakém horizontu ho chcete přijmout?

Přestože vnímáme, že v české společnosti je teď tzv. euroskepticismus velmi silný, jsme stále velmi proevropská strana, jsme silně pro evropskou integraci a její součástí je i krok zavedení eura. Hodně často se teď používá příměr tzv. dvojrychlostní Evropy, jejíž linie vede právě po hranici eurozóny. Chtěli bychom, aby Česká republika byla významným hlasem a důležitým hráčem v Evropské unii.

Evropská unie není zlý Brusel, ale jsou to i jednotlivé státy, které se samozřejmě podílejí a mají možnost se podílet na rozhodování v Evropské unii. Jenom bohužel často, když se některým našim politikům nepodaří dostatečně dobře něco vyjednat nebo se o to ani nepokusí, což se také děje, vrátí se potom zpátky z toho Bruselu a jediné, co jim zbyde říct, je, zase ten zlý Brusel na nás něco uchystal, ale leckdy to tak úplně být nemusí.

Pro to, abychom se stali silným hlasem v Evropské unii, je jednou z důležitých podmínek zůstat v centru dění a rozhodování a mimo jiné se připojit ke státům eurozóny. Dokážu si představit, že by euro mohlo být přijato už asi v následujícím volebním období, které nastane za pár dnů.

Na druhou stranu je ale velmi důležité také s veřejností vést o euru dialog, protože, jak už jsem zmínila, nakloněnost Evropské unii teď není úplně valná. Je úkolem nějaké příští vlády, která by se pustila do kroků, jež s přijímáním eura souvisejí, aby rovněž nezapomněla veřejnost pro tuhle myšlenku získat a ukázat výhody společné měny. Musí rozptýlit obavy, které občané mohou mít, aby se potom nestalo, že přijetí eura se stane definitivním hřebíčkem do rakve a bude tak rychlé a překotné, že natropí víc škody než užitku.

• Ve chvíli, kdy otázka zavedení eura bude aktuální, může být velmi silně požadováno referendum o jeho přijetí. Jak se k tomu postavit? 

V minulosti jsme o vstupu do Evropské unie také rozhodli referendem. Rozhodli jsme se, že se staneme součástí tohoto společenství států, které nám přináší neuvěřitelné výhody od míru jako nejobecnější výhody, kdy tady už dost dlouhou dobu neválčíme, přes volný pohyb osob, zboží. To společenství je pro nás nějakým způsobem výhodné. Evropská unie není dokonalá a samozřejmě zdemokratičtění procesů v rámci evropského společenství může být jednou z cest, jak se bavit o reformování EU.

Co se týče referenda, podle mě to hodně silně souvisí s tím, že je úkolem jakékoli příští politické reprezentace, aby se pokusila výhody našeho členství v Evropské unii a přínosy, které to bezesporu má, s veřejností lépe a intenzivněji komunikovat a na druhou stranu rozptylovala obavy, anebo někdy až nesmyslné drobnosti, které se nám pojí s evropskými opatřeními. To jsou spíš mediálně vytažené třešničky na dortu, nejsou však tím gró, co v Bruselu ve skutečnosti probíhá. Pokud vláda k tomu přistoupí, potom se povede dialog na úplně jiné úrovni než na úrovni chceme referendum a chceme v něm euro odmítnout.