Co dělají ženy v čele evropské krajní pravice?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Zkušenost ukazuje, že radikální názory jsou společensky přece jen o něco přijatelnější, pokud je nevyslovují muži. Jsou to totiž právě ženy, kdo je svým typickým způsobem dokáže lépe prezentovat a zprostředkovat. Od něžného pohlaví to voliči zkrátka berou jinak. Smutné je, že toho v poslední době hojně - a úspěšně - využívají evropští populisté.

Alice Weidelová povede německou AfD do podzimních voleb

Alice Weidelová povede německou AfD do podzimních voleb,zdroj: Profimedia.cz

Starý francouzský extremista a zakladatel Národní fronty Jean-Marie Le Pen svou dceru Marine ostře kritizoval – třebaže nakonec postoupila do druhého kola souboje o Elysejský palác. Její předvolební kampaň označil za nevýraznou a usoudil, že by měla lepší šance, kdyby se pořád jen neusmívala a nasadila pořádně agresivní tón ve stylu Donalda Trumpa.

Opak je přitom pravdou: blonďatá šéfka Národní fronty se dostala tak daleko právě díky tomu, že svá radikální poselství obrazně řečeno převáže mašličkou a při jejich předávání se usmívá jako milius a pomalu vám k tomu ještě přednese básničku, píše německý deník Die Welt.

A je vlastně tragické. že mezitím skoro všichni evropští pravicoví populisté zakrývají své pravé já podobným trikem - místo aby své pravé úmysly formulovali přímo, na férovku a po trumpovsku. A pro tento svůj postup s oblibou nasazují zbraň zvanou žena.

Je jedno, jestli jde o Marine Le Penovou ve Francii, Beatu Szydlovou v Polsku, Siv Jensenovou (protiimigrační Strana pokroku) v Norsku, Anke Van dermeerschovou (krajně pravicový Vlámský zájem) v Belgii, Piu Kjaersgaardovou (protiimigrační Dánská lidová strana) v Dánsku, Frauke Petryovou z Alternativy pro Německo nebo její nástupkyni ve vedení Alice Weidelovou. Stále častěji se do čela podobných stran dostávají populistky, které svým partajím dopomáhají k úspěchu tím, že extremistické pozice balí do mírné rétoriky.

Krajně pravicové strany, které zatím bodovaly především mezi mužskými voliči, posílají do předních linií ženy především z marketingových důvodů. Nejnovějším příkladem je právě Alice Weidelová, která spolu s Alexanderem Gaulandem stanula před týdnem v čele Alternativy pro Německo (AfD). Pokud by 38letá poradkyně a ekonomka byla muž, nikdy by se špičkovým kandidátem AfD nestala. Poté, co Petryová oznámila své rozhodnutí nejít do voleb jako lídr strany, chtěl mít Gauland po svém boku ve vedení bezpodmínečně ženu, která by fungovala jako vývěsní štít. Beatrix von Storchová byla pro tento post naprosto nevhodná – zvlášť po loňské aféře, kdy svůj názor na Facebooku, že by se na hranicích mělo střílet i do uprchlických žen a dětí, omlouvala tím, že jí jen vyklouzla myš z ruky.

Weidelová se naopak na post spolupředsedkyně hodí dokonale. Působí silným a sebevědomým dojmem, aniž by přitom ohrožovala Gaulandovo postavení. Jako lesbická matka žijící v partnerském svazku se švýcarskou filmovou producentkou vystupuje jako úspěšná a moderní dáma, přesto ale nadává na feminismus a genderové šílenství a hájí tradiční hodnoty, jako je rodina, národ a vlast. Staví se naopak proti cizincům a proti diktátu Bruselu.

Mašlička, příjemný hlas a chytrá rétorika by ale neměly zakrývat to, co se za nimi ve skutečnosti skrývá a po čem tak strašně touží nejen Jean-Marie Le Pen: Jasné stanovisko a pravou podstatu věci.

Tagy: Francie Německo populismus Belgie zahraničí Norsko Polsko Dánsko muži versus ženy krajní pravice AfD polská politika protiislámské nálady evropská politika protiimigrační politika francouzské prezidentské volby 2017

Zdroje: Die Welt