Každý, kdo poctivě odmaká desetiletí svého života, se těší, že jednou přijde vytoužený odpočinek. Důchod jako symbol klidu a zasloužené volnosti. Jenže realita bývá jiná.

Tělo začne vypovídat službu dřív, než se počítalo, a místo zaslouženého volna přichází předčasný důchod. Co to znamená? Méně peněz. Mnohem méně. A s tím i každodenní stres, úzkost, počítání každé koruny.

Peníze hrají ve stáří větší roli, než si mladí dovedou představit

Kdo si v produktivním věku nenašetřil, je odkázán jen na státní důchod. A pokud šel ještě k tomu předčasně, může být jeho měsíční příjem o tisíce nižší. Průměrný předčasný důchod v roce 2025 činí 13 200 korun. A teď si zkuste představit, že z téhle částky máte zaplatit nájem, jídlo, léky, případně si nechat něco na vnoučata. Nemožné? Pro mnohé bohužel každodenní realita.

Jenom 13 tisíc měsíčně? A kde je zbytek na přežití?

Zatímco inflace s přehledem zdražuje potraviny, nájem i léky, valorizace důchodů často jen symbolicky dorovnává tempo doby. V praxi to znamená, že průměrný předčasný důchod ve výši 13 200 Kč zdaleka nestačí na pokrytí základních potřeb.

• Nájem v městském bytě? Klidně 10–12 tisíc.
• Léky a zdravotní pomůcky? U chronicky nemocných vyšší stovky měsíčně.
• Potraviny? Ceny stouply i u základních položek jako mléko, pečivo, maso.
• Oblečení, hygienické potřeby, doprava? Už jen přebytečný luxus.

Bez vlastního bydlení nebo pomoci rodiny je tak senior na hranici chudoby. V roce 2024 byl podle statistik každý pátý důchodce ohrožen sociálním vyloučením.

Psychika seniora? Největší nepřítel je pocit, že už nejsou potřeba

Chudoba ale není jediný strašák. Se stárnutím přichází osamění, úzkosti a ztráta smyslu. Mnoho seniorů totiž nezažívá jen ekonomický propad, ale i vnitřní pád.Děti se osamostatní, manžel může zemřít, přátelé ubývají. Najednou se všechno zmenší – prostor, sociální kontakty, denní rytmus. A co zůstává, jen vzpomínky a myšlenky.

Psychologové varují:

„Dlouhodobé sociální vyloučení a pocit zbytečnosti u seniorů často vede k depresi a zdravotnímu zhoršení. Nejde jen o smutek, jde o úplnou ztrátu motivace žít.“

Co důchodci opravdu chtějí – a co pro ně můžeme udělat

Nejde jen o peníze. Mnozí senioři by si přáli to, co mladí často berou jako samozřejmost:

• Být slyšet.
• Mít možnost rozhodovat.
• Nebýt na obtíž.
• Mít s kým mluvit.
• Mít proč ráno vstát z postele.

To, co opravdu chybí, není luxus. Chybí respekt, lidský kontakt a důvod k radosti.

Z průzkumu PAQ Research a Nadace Krása pomoci vyplývá, že až 35 % seniorů nad 65 let v Česku trpí osamělostí a přes 50 % nemá pravidelný kontakt s nikým jiným než s rodinou nebo pečovatelem. Psychiatři a psychologové dlouhodobě upozorňují, že osamělost je pro seniory rizikem srovnatelným s kouřením nebo obezitou.

Pomoci může každý z nás!

Možná nemůžeme změnit výši důchodů. Ale můžeme udělat něco jiného. Udělat si čas. Zavolat. Přijet jednou týdně na návštěvu. Zeptat se: „Jak se daří?“

Tím dáváme najevo nejen zájem a úctu ke svým blízkým, ale i příklad svým dětem. Učíme je, že stáří není konec, ale další kapitola, která si zaslouží pozornost a lidskost.

Protože kdo ví. Jednou se tahle otázka bude týkat každého z nás.