Každé volby obvykle mají své ústřední téma, tendenci či konflikt, které je vystihují a výrazně ovlivní jejich výsledek. Jaká je hlavní otázka voleb, které nás čekají 20. a 21. října? Řečeno floskulí, kterou mnozí nemají rádi: O čem jsou sněmovní volby 2017? Pravidelně zaznívá, že hlasování tentokrát rozhodne, zda určující moc bude mít miliardář a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Je bývalý ministr financí osobou, kolem které se všechno točí a která má rozhodující vliv na to, komu volič nakonec hodí svůj hlas? Je ústředním štěpením ve společnosti postoj k šéfovi ANO? Dělí se elektorát v první řadě podle toho, kdo je pro Babiše a kdo proti němu? A bude se hlavní zpráva po zveřejnění výsledku voleb, které určitě opět přinesou nejedno překvapení, týkat hnutí ANO a jeho předsedy?

Babiš volby zřejmě vyhraje, a především na něm bude, jaká vláda vznikne. Přesto se nyní hraje o něco jiného a Babiš je toho pouhou součástí. Trend, o který jde, viditelně nastoupil už ve volbách v roce 2010 a není vyloučené, že právě letos vyvrcholí. Preference ODS, ČSSD a KDU-ČSL, na kterých byl do té doby stranický systém postavený, klesají a nastupují protestní strany.  

Dinosauři a tradiční strany  

Před sedmi lety se do dolní komory dostaly Věci veřejné. Poprvé od časů Miroslava Sládka tak ve sněmovně zasedla kromě KSČM další strana, která obdržela velkou část hlasů díky tomu, že se principiálně vymezila proti stávajícím politikům, jež označila za politické dinosaury.

Místo jedné protestní strany tak poslance měly hned dvě. A aby toho nebylo málo, v minulých volbách se ve sněmovně objevily rovnou tři: Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, hnutí ANO a komunisté.

Letos ale pravděpodobně nezůstane jen u toho. Strany, které voliči preferují z větší části jako protest nebo kvůli tomu, že od volby jiné partaje je odrazuje konkrétní politik či kauza, mohou být v dolní komoře dokonce čtyři. Kromě tří zmíněných, kdy Tomio Okamura jen vystřídal hnutí za hnutí, jsou to ještě Piráti. Rovněž poprvé nezvítězí ani ČSSD, ani ODS a co víc možná nebudou ani v první dvojici.

Není vyloučeno ani to, že první dvě místa obsadí hnutí ANO a KSČM a o třetí se budou dělit sociální demokraté s Piráty, kteří obdrží srovnatelné množství hlasů. Jedním z překvapení těchto voleb může být naopak to, že lidovci stejně jako v roce 2010 skončí mimo sněmovnu. Dalším překvapením pak třeba velmi dobrý výsledek Okamurova hnutí.  

Je klidně možné, že příští vláda ať už menšinová či koaliční bude postavená právě na protestních stranách, ke kterým se přesouvá stále více voličů. Referendum o Babišovi se tedy nekoná, mnohem spíš to bude hlasování, ve kterém se voliči rozdělí na dvě poloviny: jedna bude volit program a druhá protest.

Od strany protestní ke straně programové

Cestou, jak z toho ven, je, aby protestní strany převzaly odpovědnost a vládly a nemohly dále maximalizovat svůj protestní potenciál. Nejhorší variantou ze všech by byla menšinová vláda hnutí ANO s podporou SPD a komunistů, která by Okamurovi a KSČM umožnila hrát protestní kartu i do budoucna. Zda vznikne, je ale převážně na libovůli Babiše. Podle předvolebních průzkumů i všeobecného očekávání je pravděpodobné, že tato trojice uskupení většinu ve sněmovně získá.

Pro český politický systém v následujícím volebním období bude klíčové, aby se dostal do fáze, kdy už dále neporoste podpora stran, které se nesou na vlně jiného než programového vymezování vůči svým politickým konkurentům. Zásadní je, aby se česká politika opět vrátila k programům a idejím. 

Pro Pirátskou stranu, pokud se dostane do sněmovny, by bylo nejlepší, aby se držela stranou od vlády a zároveň se během následujících čtyř let posunula od strany protestní ke straně programové, kdy ji většina voličů nebude volit kvůli tomu, že je unavená a zklamaná z ostatních stran, ale protože se s Piráty a jejich politickou vizí ztotožňuje. U nich jediných na rozdíl od dalších protestních stran je to představitelné.

Pirátům stále hrozí nejen to, že v příští vládě zasednou, ale stejně tak že působení v dolní komoře pojmou jako pokračování svého předvolebního klipu, jehož vyznění je, že ve svém autobusu jedou zatočit s politiky ze všech stran od sociální demokracie, topky, ODS až po hnutí ANO. Oproti Babišovi se tak liší tím, že se nevyhraňují jen vůči tradičním stranám, nýbrž i proti miliardářovu hnutí.  

Vleklý generální úklid  

Právě tuhle cestu Pirátům doporučuje jejich volební stratég Jakub Horák. "Jestli se Piráti dostanou do sněmovny, měli by vést kampaň pořád dál. Měli by o každém hlasování, kde někdo hlasuje s někým jinak, nějaký poslanec něco říká a pak tam buď nepřijde, nebo hlasuje s komunisty, okamžitě to druhý den napsat a dát tam velký červený vykřičník a číslovat to. Tenhle poslanec už má tři vykřičníky, můžete zjistit, jak vždycky hlasoval jinak, než říkal!," uvedl v rozhovoru pro Tiscali.cz Horák.

Základní problém české politiky spočívá v tom, že v důsledku všemožných kauz a selhání, které se v polistopadovém období odehrály, je nejvýhodnější strategií hrát protestní úlohu a sbírat na tom hlasy. Pokud Piráti ve volbách výrazně uspějí, bude to právě díky tomu, že vyšli vstříc poptávce po protestní straně, což není z principu špatně, horší bude, když se této strategie budou držet i nadále.

Je docela dobře možné, že Horákem navrhovaná taktika by Pirátům přinesla mnohem více voličských hlasů, než když se zaměří výhradně na to, aby představovali programovou alternativu. Pro stabilitu a předvídatelnost českého stranického systému je však důležitější přicházet s konkrétními legislativními návrhy, mít pozitivní program, svou přítomnost ve sněmovně využít k jeho prezentaci a pokusit se alespoň část z něj realizovat.

Poukazovat na zlodějny a průšvihy svých kolegů není role politiků, ale médií. Česká politika potřebuje strany, jejichž hlavní poselstvím nejsou hesla "Oni kradnú" či "Pusťte nás na ně". Vzestup těchto stran není náhoda, největším rizikem ovšem je, že nastane vleklé období, kdy se v Poslanecké sněmovně budou střídat jako na běžícím pásu nové a nové protestní strany, které se navzájem proti sobě vymezují, a ke starým se voličům už nebude chtít vracet. Politický systém bude rozháraný a náchylný k extrémům a zkratům typu referenda o vystoupení z Evropské unie.

Proto je třeba se posunout od protestu ke stranám, které nepřichází politickou scénu vysmejčit od haraburdí, jež se tam nahromadilo. Letošní volby se odehrají ve znamení uskupení, které chtějí úklid. Zda některé z nich postupem času úklidové náčiní odloží a kdo se zjeví po nich, se teprve uvidí.