Nebojte se zimy. Tohle dělá nejchladnější období pro vaše zdraví
30. 10. 2025 – 12:30 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Cítíte se unavenější a máte pocit, že toho přes den zvládnete méně? Není to lenost, ale přirozený rytmus zimy, který nás učí zpomalit, víc odpočívat a dovolit si být klidní. Zima nám dává prostor přemýšlet, uzavírat, bilancovat a znovu se napojit na to, co jsme během roku odsunuli stranou. Co dalšího nám tohle období přináší – a proč může být právě zima pro naše tělo i duši tím nejpřínosnějším časem?
V noci jsme si posunuli hodinky o hodinu zpět a oficiálně tak vstoupili do zimního, neboli standardního času – toho, který je nejblíže přirozenému rytmu slunce. Ráno se díky tomu rozednívá dřív, světlo máme v době, kdy ho naše tělo opravdu potřebuje, a večery se ztišují o něco dříve.
Myšlenka střídání času má ale své kořeny hluboko v minulosti. Poprvé se objevila během první světové války v Německu, kdy měla šetřit energii a palivo. Po desetiletích zapomnění se vrátila v 70. letech minulého století během ropné krize – tehdy měla lidem umožnit využívat více denního světla a snížit spotřebu elektřiny.
Jenže právě tento letní čas, který posouváme každé jaro o hodinu dopředu, nás podle vědců vzdaluje od přirozeného biorytmu. Lidský organismus se orientuje podle světla, a když ho dostává v jinou dobu, než by měl, může být zmatený. Proto se nám na jaře hůř vstává, večer nemůžeme usnout a cítíme se vyčerpanější.
Zimní čas je tak paradoxně nejpřirozenější ze všech – souzní s východem i západem slunce a dává tělu šanci vrátit se k rytmu, který měl člověk odjakživa.
Ranní světlo – lék, který nic nestojí
Slunce v zimních měsících vychází později, ale stále ve chvíli, kdy ho naše tělo nejvíc potřebuje. Podle standardního zimního času se v prosinci objevuje na obzoru mezi osmou a devátou hodinou ranní. Kdybychom ale zůstali u letního času po celý rok, slunce by vyšlo až kolem deváté nebo dokonce půl desáté – a právě to by bylo pro naše tělo problémem.
Lidský mozek se totiž řídí světlem. Ranní světlo funguje jako přirozený budík, který spouští tvorbu hormonů bdělosti a pomáhá nám nastartovat den. Když přichází příliš pozdě, mozek zůstává v noci, tělo se neprobudí, a my se cítíme otupělí, unavení nebo dokonce melancholičtí.
Výzkumy ukazují, že nedostatek denního světla může zvyšovat riziko zimních depresí a poruch spánku. Když se například Rusko pokusilo před několika lety zavést celoroční letní čas, rychle se ukázalo, že lidé vstávají za tmy, trpí únavou a nálady klesají. Po pár letech byl experiment zrušen.
Zimní čas je proto paradoxně našemu zdraví bližší. Dává nám světlo ve správnou dobu – ráno. I když se večer stmívá dřív, naše biologické hodiny dostávají to, co potřebují: přirozený rytmus světla a tmy, který tělo rozpoznává už po tisíce let.
Konec střídání času? Evropa se zatím neshodla
O zrušení pravidelného střídání letního a zimního času se v Evropě mluví už více než deset let. Evropská komise sice v roce 2018 navrhla, aby si každý členský stát mohl zvolit jeden čas natrvalo, ale od té doby se diskuse zastavila. Státy se totiž nedokážou shodnout, zda ponechat čas letní, nebo standardní zimní.
Zatímco jižní země, jako je Španělsko nebo Itálie, dávají přednost delším večerům a teplému světlu letních měsíců, sever Evropy – včetně Německa, Nizozemska nebo Česka – se spíše přiklání k zimnímu času, který lépe odpovídá přirozenému rytmu dne.
Podle evropských výzkumů i závěrů odborných komisí má právě standardní čas nejbližší vztah k našim biologickým hodinám. Ranní světlo totiž zásadně ovlivňuje kvalitu spánku, energii i psychickou pohodu. Jak shrnuje think-tank při Evropské spánkové společnosti, který se touto otázkou dlouhodobě zabývá: „Nejde jen o hodinky, ale o lidské zdraví.“
Rozhodnutí o zrušení změny času tak stále leží na stole, zatím bez konkrétního data. Do té doby budeme hodinky přetáčet dál – alespoň jednou na jaře a jednou na podzim, jak už to Evropa dělá více než sto let.
Darovaný čas – možná ten nejvzácnější, jaký nám rok nabídne
Změna času s sebou tentokrát přináší něco, co bychom mohli brát jako malý dárek navíc – hodinu spánku, kterou si většina z nás během roku stejně dluží. Naše tělo ji přijímá s vděčností, protože přirozeně fungujeme v rytmu, který je o něco delší než 24 hodin. Delší den mu tedy dělá dobře – proto také většina lidí snáze zvládá cestování na západ než na východ.
Místo povzdechů nad brzkým stmíváním bychom tak mohli zimu brát jako období, kdy můžeme konečně vydechnout. Spíme o trochu déle, naše tělo dostává světlo ve správnou dobu a mozek má šanci srovnat svůj rytmus. V době, kdy se celý rok ženeme za výkonem, může být právě tato získaná hodina nejlepším připomenutím, že čas nemusíme jen dohánět – můžeme ho i přijmout.
