Filmy podle skutečné události: Co se opravdu stalo a co si scenáristé vymysleli?

Někdy jde jen o drobné odchylky. Jindy ale scenáristé změní motivace postav, sloučí několik lidí do jedné role nebo vytvoří zásadní dějové linie, které se ve skutečnosti nikdy nestaly. Právě proto je u slavných titulů dobré oddělit filmový zážitek od toho, co potvrzují historické a veřejně dostupné zdroje.

Podívali jsme se na tři známé filmy, které stavějí na skutečných událostech, a porovnali, co z nich odpovídá realitě a co už je hlavně práce Hollywoodu. Informace níže vycházejí z důvěryhodných zdrojů včetně History, The Harvard Crimson, Britannica a FBI.

Titanic: tragédie byla skutečná, slavná romance ne

Film Titanic z roku 1997 patří mezi nejslavnější snímky „podle skutečné události“ vůbec. A právě tady je rozdíl mezi realitou a filmem dobře vidět. Samotná katastrofa Titaniku, atmosféra lodi i řada vedlejších postav odpovídají historii poměrně věrně. Televizní stanice History uvádí, že hlavní události i mnoho detailů filmu jsou z velké části historicky přesné a některé postavy byly inspirovány skutečnými cestujícími.

Zásadní filmová osa, tedy vztah Rose a Jacka, je však smyšlená – tito dva nebyli skuteční lidé, podle kterých by byl scénář napsán. James Cameron jejich příběh vytvořil jako emocionální rámec, přes který divák tragédii prožije osobněji. Skutečné jsou tedy kulisy katastrofy, ne velká láska, na které film stojí.

To ale neznamená, že je Titanic „lež“. Spíš funguje jako kombinace pečlivě nastudované historické rekonstrukce a fikce, která měla dodat příběhu srdce. Právě to je u filmů podle skutečných událostí častý model: fakta tvoří kostru, emoce dopisuje scenář.

The Social Network: skutečný vznik Facebooku, ale výrazně zdramatizovaný

Film The Social Network bývá často vnímán skoro jako přesný záznam vzniku Facebooku. Ve skutečnosti je to mnohem složitější. Faktem je, že Facebook skutečně vznikl na Harvardu, že mu předcházel projekt Facemash a že následovaly soudní spory. Prestižní encyklopedie Britannica potvrzuje, že Facebook začal na Harvardu a že Zuckerberg předtím vytvořil Facemash, který byl rychle vypnut.

Jenže samotné vyprávění filmu je podle lidí z Harvardu výrazně zdramatizované. studentské noviny The Harvard Crimson upozornil, že film stojí na ostré dramatizaci, zejména pokud jde o prostředí harvardských final clubs a osobní motivace Marka Zuckerberga. Aaron Sorkin sice film označoval za non-fiction, ale zároveň i Harvardští studenti a členové klubů říkali, že některé scény jsou zjevně přehnané a stereotypní.

Jinými slovy, základní události jsou pravdivé, ale film si výrazně upravuje atmosféru, charaktery i důvody, proč postavy jednaly tak, jak jednaly. Divák tak nedostává čistou historii Facebooku, ale dramatický výklad jedné velmi známé technologické éry.

Catch Me If You Can: slavný příběh stojí na člověku, jehož legendu mnozí zpochybňují

Na první pohled jde o ideální hollywoodský materiál. Mladý podvodník, který se vydává za pilota, lékaře nebo právníka, léta uniká úřadům a nakonec se stane spolupracovníkem FBI. Jenže právě u Catch Me If You Can je otázka „co je skutečné“ mnohem problematičtější než u většiny jiných filmů.

FBI ve své publikaci potvrzuje základní rámec, že Frank Abagnale jako teenager skutečně rozjížděl podvody s falešnými šeky, byl zatčen ve Francii v roce 1969 a později skončil v americkém federálním vězení. Tím se potvrzuje, že nešlo o zcela vymyšlenou postavu.

Současně ale platí, že jeho vlastní životní legenda byla v průběhu let opakovaně zpochybňována a řada senzací spojovaných s jeho jménem je předmětem sporů. To je důležité i pro čtení samotného filmu: ne všechny slavné epizody, které si diváci s Abagnalem spojují, lze brát jako nesporný historický fakt. Film tedy nestojí jen na hollywoodské nadsázce, ale i na příběhu, kolem něhož dlouhodobě existují pochybnosti.

Právě proto je Catch Me If You Can učebnicovým příkladem toho, jak snadno se z charismatického vyprávění může stát „pravda“, i když ve skutečnosti stojí část příběhu na sporných nebo nedoložených tvrzeních.

Proč filmoví tvůrci mění realitu

Důvod bývá jednoduchý. Skutečný život je často méně přehledný, méně dramatický a mnohem chaotičtější než dvouhodinový film. Tvůrci proto zjednodušují, slučují více postav do jedné, mění časovou osu a dopisují vztahy nebo motivace, které pomáhají příběh lépe vyprávět.

Pro diváka je proto důležité brát větu „podle skutečné události“ spíš jako inspiraci realitou než jako záruku přesnosti. U Titaniku to znamená smířit se s tím, že nejznámější milostný příběh je fikce. U The Social Network počítat s tím, že reálné události dostaly ostřejší a konfliktnější tvar. A u Catch Me If You Can si uvědomit, že i samotný „skutečný příběh“ může být zčásti postavený na legendě